Portrét – Měří 165 centimetrů, váží zhruba 50 kilogramů. Vyrůstal v rozhádané rodině s agresivním otcem, narážel většinou na nepochopení, posměch a ponižování, kamkoliv přišel.
Samotář, který často vybuchoval nekontrolovaným vztekem a dost zkusil kvůli svému malému vzrůstu a homosexuální orientaci.
Tento člověk, analytik americké vojenské rozvědky Bradley Manning, má na svědomí největší únik tajných materiálů na veřejnost v historii USA. Přes 700 tisíc záznamů a dokumentů stáhl z počítačové sítě, do které měl vzhledem ke svému pracovnímu zařazení přístup, a předal je serveru Wikileaks.
Pětadvacetiletému Manningovi hrozí trest až několik desítek let vězení. V nejlepším případě kolem patnácti až dvaceti let. Rozsudek vojenského tribunálu se dozví nejpozději příští týden. Jisté je jen to, že je vinen, to už hlavní soudkyně v úterý oznámila.
Co ho vedlo k tomu, že přes veškerá rizika, kterých si musel být vědom, tajné zprávy předával Wikileaks? Jeho životní osudy a hlavně otřesy, kterými zjevně prošel po svém převelení do Iráku, dávají alespoň částečnou odpověď.
Manning není věc
Z jeho čtyři roky starých vzkazů na Facebooku vyplývá, jak nespokojený byl s vlastním životem a tím, jak se k němu chovalo okolí.
Několik měsíců před svým zatčením na sociální síti napsal, že je "víc než frustrovaný lidmi a společností." V dalším vzkazu napsal: "Bradley Manning není žádná věc."
Než v roce 2007 vstoupil do armády, měl za sebou složité období. Otec doma nešetřil na dětech ani na matce násilím.
Sám Manning se v chatové komunikaci svěřil jednomu z mála lidí, kterým důvěřoval. Aktivistovi za práva gayů Zachary Antolakovi, který na internetu vystupoval pod pseudonymem Zinnia Jones či jen pod iniciálami ZJ.
"Otec vzal pušku a honil mě po bytě. Chtěl jsem utéci, ale dveře ven nešly otevřít. Matka ho udeřila lampou do hlavy. Dvakrát vystřelil kolem sebe, ale nic se nestalo," uvedl na chatu Manning.
Později se otec k synovi přestal hlásit, když vyšlo najevo, že je gay. Rodiče se ale rozvedli už v roce 2000 a třináctiletý Manning se stěhoval s matkou do místa, kde se narodila. Do městečka Haverfordwest ve Walesu na jihozápadě Velké Británie.
Tam projevoval svůj počítačový talent a na škole založil sociální síť, nazvanou Angeldyne.com. Ale mezi spolužáky se podle svých slov moc neuchytil. Cítil se podle svých slov i ve Walesu sám. Studenti se k němu chovali špatně, jednou ho zapomněli vzít do autobusu při odjezdu ze školního výletu.
"Nikdy jsem se tam necítil doma," uvedl na chatu se ZJ (texty internetové komunikace zveřejnil jako první časopis New York Magazine).
Prodavač v pizzerii a Starbucksu
Vrátil se do Oklahomy za otcem a jeho rodinou, ale nemohl najít práci. V době, kdy byl otec ve špatném stavu po operaci prostaty, se pohádal s jeho novou manželkou a v amoku na ni vytáhl nůž.
Žena zavolala policii, výsledkem incidentu bylo Manningovo vyhození z domu. Přespával v autě na parkovištích, živil se nějakou dobu jako prodavač v pizzerii nebo ve Starbucksu.
Spásu tak hledal v armádě. Jako dvacetiletý do ní vstoupil a doufal, že tam bude moci rozvinout své vlohy na práci s počítačem a zajistit si nějakou slušnou existenci.
Absolvoval roční přípravu pro členy vojenské rozvědky, musel ale i prodělat desetiměsíční bojový výcvik v terénu, v plné polní a se samopalem M-16. To popsal jako utrpení.
Zpočátku byl dislokován v USA na základně Fort Drum. V komunikaci se ZJ napsal, že v této době prožil svůj jediný milostný vztah a poprvé a naposled se pořádně zamiloval. Do studenta medicíny z Bostonu Tylera Watkinse.
Na základně měl ale problémy a stěžoval si, že je kvůli své tělesné konstituci a homosexualitě terčem urážek, a dokonce i fyzických útoků. "Chvíli jim to trvalo, ale pak mě začali zesměšňovat, urážet, pronásledovat mě. Ale bráním se," napsal na chatu.
Manning v armádě nehovořil o své orientaci, ale na webu ano. Kontaktoval i servery, zabývající se možností operativní změny pohlaví z mužského na ženské.
V polovině roku 2009 měl být převelen do Iráku. Z armádních záznamů vyplývá, že někteří nadřízení nebyli přesvědčeni o tom, že misi psychické zvládne, poukazovali na jeho nevyrovnané a někdy agresivní chování.
S Lady Gaga na rtech
Analytiky, kteří to umějí s počítačem, ale Pentagon v Iráku potřeboval. A tak se Manning ocitl v říjnu 2009 uprostřed drsného prostředí nehostinné irácké pouště nedaleko Bagdádu.
V jednom z jeho zápisů stojí: "Je tady zkurveně horko a prašno. Když zaprší, chodíme tady v něčem, co vypadá jak burákové máslo."
Tady se jeho pocit samoty a nepochopení zvětšuje úměrně s brutalitou, s jakou je konfrontován. V rámci své práce studuje záznamy z výslechů nebo vojenských zásahů, osobně dokonce vyslýchá zajaté Iráčany.
Když nadřízeným řekl, že jako teroristy zatkli lidi, kteří jen kritizovali iráckého premiéra, nikdo se tím nezabýval. "Berou mě na vědomí, jen když potřebují udělat kafe," postěžoval si.
Z jeho tehdejších vyjádření vyplývá, že ze všeho kolem sebe je zhnusen. Má v této době znovu konflikty s kolegy a psychicky je nezvládá. Pěstí udeřil vojačku a byl varován, že pokud se jeho chování nezmění, skončí.
Přibližně v tuto dobu Manning kontaktuje na internetu známého příslušníka americké hackerské komunity Adriana Lama. Svěřuje se mu s tím, jakou deziluzí prochází z americké politiky a jak by bylo potřebné, aby některá fakta, které zná, znala i veřejnost.
Pak poprvé někomu sdělil, na čem kromě svých pracovních povinností ještě dělá. Že tajné dokumenty, ke kterým má v síti přístup, stahuje na disky. Přitom poslouchá ve sluchátkách písničky Lady Gaga, prozpěvuje si je a kolegům tvrdí, že si stahuje právě skladby a klipy Lady Gaga (mimochodem tato zpěvačka propaguje toleranci a vstřícnost vůči gayům).
Lamovi napsal: "Pokud bys měl neomezený přístup do uzavřené sítě čtrnáct hodin denně a sedm dní v týdnu po dobu osmi měsíců, co bys udělal?"
Vytvořil si sám jakousi vlastní armádu uvnitř armády. Armádu jednoho muže, která začala vlastní válku.
Byl to nakonec právě Adrian Lamo, který pochopil, že za únikem zpráv pro Wikileaks je Manning, a rozhodl se, že to úřadům nahlásí.
Zatčením v květnu 2010 začalo pro Manninga další období samoty, tentokrát i fyzické. Drželi jej několik měsíců na samotce, ale pečlivě hlídali, aby nespáchal sebevraždu. Později vypověděl, že o ní uvažoval.
Teď ho čekají další roky ve vězení, které dál naplní jeho osud samotáře, byť v USA i ve světě má za to, co udělal, nemálo obdivovatelů. Pro ně je odvážný hrdina. Takže přece jenom určitého respektu, po kterém celý předchozí život toužil, dosáhl.
Martin Novák
