Kiel - S globálním oteplováním roste i teplota vody. A kvůli tomuto jevu mizí z oceánů kyslík, což vytváří takzvané mrtvé zóny. To by mohlo dramaticky ovlivnit život ve vodě, varoval na své webové stránce britský časopis New Scientist.
Předchozí studie ukázaly, že v povrchových vodních vrstvách ubývá kyslík kvůli znečištění, které pochází z přítoků řek. Jenže nová studie ukazuje, že kyslík ubývá i ve středně hlubokých vrstvách mezi třemi a sedmi sty metry.
Úbytek kyslíku se v některých oblastech prokázal dokonce i u dna, například v Arabském moři. Vědci mohou díky pozorování popsat vývoj situace za posledních padesát let, nyní je však podle nich nutné zjistit, jak se situace bude vyvíjet v budoucnu.
Lothar Stramma z německé Kielské univerzity zkombinoval historická data získaná výzkumnými plavidly s aktuálními daty z bójí vybavených pro měření koncentrace kyslíku, teploty vody a obsahu soli.
Rybám ubývá kyslík
Výsledky ukázaly, že se z obrovských úseků oceánu, dříve bohatých na kyslík, staly "pouště", které obsahují méně než 120 mikromolů kyslíku na kilogram vody. A to je hodnota, při které ryby, korýši a ostatní mořští živočichové začínají umírat. Průměrný roční úbytek je podle měření mezi 0,9 a 0,34 mikromoly.
Výzkum se zabýval šesti oblastmi, z nichž nejhůře dopadla tropická oblast Atlantského oceánu. Tady se mezi lety 1960 a 2006 rapidně rozšířila vrstva, v níž je méně než 90 mikromolů na kilogram: do hloubky narostla o 85 procent, z 370 na 690 metrů. Další podobně postiženou oblastí je rovníkový Pacifik.
Jak informoval New Scientist, podle Andyho Goodaye britského Národního oceánografického centra v Southamptonu jsou dosud známé "pouště", například v Mexickém zálivu nebo u pobřeží Louisiany úplnými trpaslíky oproti těm, na něž upozornila Strammova studie.
Teplejší voda se do hloubky nedostane
Jak je však takový úbytek možný? Kyslík se do středních vrstev dostává z povrchových vod, které jsou na kyslík bohatší. Tyto vody chladnou, houstnou a klesají hlouběji. Jenže teplá voda váže méně kyslíku, čili je lehčí a nedostane se tak hluboko. Vznik oceánských pouští by tak bylo možné přičíst na vrub klimatickým změnám.
Andy Gooday ovšem soudí, že oblasti s nízkou koncentrací kyslíku nejsou důsledkem globálního oteplování. Podle něj jsou běžným přírodním jevem, který je ovlivňován jinými přírodními ději, například cyklickým návratem klimatického jevu El Niňo, který jednou za deset let pozmění proudění vody.
Strammův tým připomněl případ, kdy rozsáhlý úbytek kyslíku ve vodě a naopak vysoká koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře vedly před 250 miliony let k vyhynutí obrovských populací vodních živočichů.
Do spíže se zadrženým dechem
Otázkou tedy zůstává, zda je prvotní příčinou rozšiřování pouští globální oteplování a jak se to dotkne populací mořských živočichů. Ti pohybliví mají naději, neboť se mohou přemístit do oblastí s vyšší koncentrací vzduchu.
"Pouštní vody" mají však paradoxně i jednu výhodu: hromadí se v nich organický materiál z mrtvých živočichů, který je potravou pro ryby. Ty však při jeho získávání samy riskují život. Studie ukázala, že se tak mnoho živočichů skutečně chová a že mají tendenci se zdržovat u okrajů oceánských pouští.
Čtěte také:
Obří oliheň končí v muzeu. V moři mohou být i větší
Podmořské peklo je rájem červů, zjistili vědci
Která místa zničí globální oteplování? Podívejte se
