Praha - Jen pětkrát se zatím ve světě stalo, že astronomové svými přístroji zaznamenali pád bolidu (velmi jasného meteoru), na základě snímků vypočítali jeho dráhu a místo dopadu a pak našli i jeho zbytky. Z toho třikrát se na tomto objevu podíleli čeští hvězdáři. Není to náhoda, patří totiž ke světové špičce v hledání objektů, které přiletěly ze vzdálených částí naší Sluneční soustavy.
Meteority nalezené díky výpočtům místa dopadu budou astronomové vystavovat při příležitosti mezinárodní astronomické konference v Praze. Připomínají tak, že to je padesát let, kdy byl první "vypočítaný" meteorit nalezen.
Na výstavě v pražské budově Akademie věd, na Národní třídě číslo 3, budou ve dnech 11. až 22. května k vidění i kopie kousků meteoritu, které astronomové našli nedávno v Austrálii. Jeho původ ještě zkoumají.
Kamery v pohotovosti
Slovníček pojmů
- Menším tělesům, která obíhají ve sluneční soustavě a pocházejí především z pásma planetek mezi Marsem a Jupiterem, se říká meteoroidy.
- Pokud meteoroid vletí do zemské atmosféry, zpravidla v ní vlivem tření shoří a zazáří. Tento světelný jev se nazývá meteor. Když hoří hodně viditelně a je jasnější než Venuše, říká se mu bolid.
- Výjimečně mohou malé zbytky tělesa dopadnou až na povrch Země. Pak se jim říká meteority.
Všechno začal už v roce 1951 Zdeněk Ceplecha z Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově. Připravil totiž systém kamer, které byly v pohotovosti, aby mohly padající jasný meteor zaznamenat.
Uspěl 7. dubna 1959. Tehdy se nad velkou částí Čech rozzářil bolid tisíckrát jasnější než Měsíc v úplňku. Jeho pohyb vyfotografovaly kamery v Ondřejově a v Prčici. Díky tomu Zdeněk Ceplecha spočítal, že neshořelé zbytky tělesa dopadly východně od města Příbram. Tam pak byly při usilovném hledání skutečně nalezeny čtyři kousky o celkové hmotnosti 5,8 kilogramu. Bylo to poprvé na světě, kdy se podařilo meteorit najít podle vypočtené dráhy.
Zpětný propočet dráhy pak prokázal, že meteority pocházejí z takzvaného hlavního pásmu planetek, tedy z oblasti mezi Marsem a Jupiterem.
Zdeněk Ceplecha pak v roce 1963 založil Evropskou bolidovou síť, soustavu stanic, které sledují oblohu s cílem najít bolidy, vyfotografovat je z více míst a učit jejich dráhu. Ústředí sítě, s níž osmdesátiletý doktor Ceplecha dodnes spolupracuje, je v Ondřejově. Po Evropě má celkem 28 stanic.
Opakování v Bavorsku a v Austrálii
Za svou existenci zaznamenala Evropská bolidová síť přes tisíc bolidů, u nichž určila směr, odkud přiletěly, jejich rychlost i hmotnost. Díky tomu mají astronomové velmi dobré informace o výskytu těchto malých těles ve Sluneční soustavě.
Jen zcela zřídka se však podařilo díky ní najít zbytky spadlého meteoritu. Většina těchto těles totiž shoří v atmosféře. Takto astronomové uspěli zase v dubnu roku 2002, kdy sedm jejich stanic v Česku, Německu a Rakousku zaznamenalo pád tělesa, nalezeného poté díky výpočtům z Ondřejova poblíž bavorského hradu Neuschwanstein.
Čeští astronomové se podíleli i na vybudování mezinárodní bolidové sítě v jihozápadní Austrálii v roce 2005. V roce 2007 tam zaznamenali a vypočítali dráhu bolidu, z něhož od té doby do letošního února našli tři kousky.
"Dnes stále pracujeme na jeho analýze," říká Pavel Spurný z Astronomického ústavu v Ondřejově.
Výpočty podle amatérského videa
Výpočty navazující na práci doktora Ceplechy umožnily ostatně zpracovat i dráhu bolidu, který 6. května 2000, tedy přesně před devíti lety, dopadl poblíž obce Morávka v Beskydech. Bylo to po poledni, avšak bolidová síť pracuje jen v noci.
Naštěstí tři lidé natočili průlet bolidu videokamerou z různých míst. Díky tomu se astronomům podařilo dráhu objektu vypočítat a najít i šest meteoritů, které po něm zbyly.
Fascinující pocit
"Je to fascinující držet takový meteorit v ruce, a hlavně zkoumat jej v laboratoři," říká Pavel Spurný, který po doktoru Ceplechovi převzal roli koordinátora Evropské bolidové sítě.
Některé meteority pocházejí podle svého složení z Měsíce, některé z Marsu, odkud je vyrvaly srážky s jinými vesmírnými tělesy. "A některé obsahují původní materiál z doby vzniku naší Sluneční soustavy před čtyřmi a půl miliardou let. Jsou svědky dávné historie vesmíru."
