reklama
 
 

Bedřich Smetana: Diagnóza syfilis stále napadána

13. 5. 2009 16:15
Lékařský seminář o geniálním hudebníkovi nepřinesl stoprocentní závěr

Praha - Zcela oprávněně se seminář věnovaný 125. výročí úmrtí Bedřicha Smetany uskutečnil v prostorách Psychiatrické kliniky v Praze v ulici Ke Karlovu. Právě ve zdejším ústavu pro choromyslné geniální skladatel vydechl naposledy.

Lékaři ještě dnes příležitostně řeší otázku, zda hudebník trpěl syfilidou, anebo bylo příčinou jeho špatného psychického stavu odumírání mozku (dnes nazývané frontotemporální demence) kombinované se zánětem kostí lebky.

Jasnou odpověď však nedal ani středeční seminář.

Těžký výdělek pro hluchého

Jak je v českých končinách obvyklé, Bedřichu Smetanovi se podařilo etablovat se doma až poté, co si jezdil vydělávat do zahraničí, v jeho případě do Švédska. Domácí úspěch mu přinesla v roce 1866 opera Braniboři v Čechách a zčásti také Prodaná nevěsta, přijímaná tehdy ovšem podstatně chladněji.

V roce 1874 jej ale postihla skutečná zdravotní katastrofa - jako padesátiletý ohluchl na obě uši. Následkem toho přišel o práci kapelníka české opery v Prozatímním divadle.

V uších slyšel šum, pískot, později měl halucinace. I za těchto neskutečných zdravotních potížích se věnoval velkému umění a skládal nová díla. Zčásti proto, že ho to bavilo a že to uměl. Ale také proto, že musel nějak živit sebe i rodinu. A neúspěšné hledání pomoci u odborníků českých i zahraničních pohltilo jeho úspory.

"Divadlo mu platilo stabilní rentu za to, že mohlo uvádět jeho starší díla. Byl ovšem zavázán dodávat i opery nové, z nichž měl na čas o něco vyšší příjmy," uvedla na semináři Olga Mojžíšová, vedoucí Muzea Bedřicha Smetany v Praze.

Jeho díla uváděli i ochotníci. Ovšem placení autorských práv jim bylo obvykle vzdáleno asi tak, jako dnes lidem, kteří si hudbu stahují z internetu.

Úbytek intelektu

Nemocný umělec se uchýlil k dceři do Jabkenic u Mladé Boleslavi. Jen občas přijel do Prahy a podle gest dirigenta odhadoval, jak asi jeho partitury pojímá.

Postupně však začal duševně chátrat. Na procházce v lese si sundal kabát a nechal jej tam. Jindy si zul boty a přišel bez nich. Ztráta paměti jen doplňuje celkové selhávání jeho intelektu včetně narušení schopnosti psát.

Rodina na péči nestačí, a tak je Smetana převezen do ústavu pro choromyslné, kde za tři týdny umírá. Pohřeb pak má velkolepý, v pohřebním průvodu přes Prahu kráčejí přední představitelé hudební scény i prostí lidé.

Paralýza z pohlavní choroby? Nebo stařecká demence?

Tehdejší pitva, provedená uznávaným patologem Jaroslavem Hlavou, hovořila o dlouho se vlekoucí progresivní paralýze. To je stav, který odpovídal poslednímu stadiu syfilidy.

Později Hlava svůj závěr změnil a přiklonil se k diagnóze senilní demence.

Pohlavní nemoc syfilis byla v té době nevyléčitelná. Nebyla však ještě dostatečně známá, její souvislost s progresivní paralýzou se ve světě jasně prokázala až v roce 1913, kdy se spirochety (bakterie) syfilidy podařilo najít v mozku.

Spory pokračují

Spory o to, jestli Bedřich Smetana trpěl syfilidou, začaly ve dvacátých letech dvacátého století. Část odborníků se přikláněla k diagnóze syfilis, jiní spíše k diagnóze demence způsobené kornatěním tepen v mozku.

Dnes je těžké odborně rozhodnout, protože se nedochoval mozek, který byl při pitvě Smetanovi vyjmut. Ztratil se i jeho chorobopis.

V roce 1987 musel být hrob Bedřicha Smetany na Vyšehradě otevřen, protože do hrobky pronikala vlhkost. Rodina dala souhlas k ohledání, které vedl Emanuel Vlček, zkušený odborník, který zkoumal pozůstatky mnoha historických osobností.

Profesor Vlček se na základě rozboru ostatků přiklonil k názoru, že hudebník trpěl progresivní paralýzou. Využil k tomu i moderní test na protilátky, kterými lidský imunitní systém reaguje na přítomnost bakterií syfilidy. Test přítomnost baterií této pohlavní nemoci ve Smetanově těle prokázal.

Jiný člen odborného týmu, stomatochirurg Jiří Ramba, pozvaný i na středeční seminář, však má jiný názor. Už dříve jej popsal i ve své knize "Slavné české lebky".

Jiné vysvětlení je možné

Podle docenta Ramby byly Smetanovy mumifikované tkáně natolik zničeny opakovaným zaplavováním hrobky, že zmíněný test nemusí být věrohodný.

Jako důkaz pohlavní nemoci nebere ani fakt, že se ve Smetanových ostatcích našla rtuť - ta bývala používána jako lék proti syfilidě. Docent Ramba však soudí, že pocházela z masti, kterou Smetana dostal ještě v dětství na léčení otoku pravé tváře.

A Jiří Ramba také cituje další odborníky, kteří na Smetanově holenní kosti nenašli změny obvyklé při syfilidě.

"Bedřich Smetana nebyl syfiliticky nemocen," tvrdí tedy docent Ramba.

Nedostupnost důkazů

Přednosta psychiatrické kliniky Jiří Raboch byl při formulování závěru opatrnější.

"Nemyslím si, že je možné při současné nedostupnosti důkazů diagnózu jednoznačně určit. Jisté je, že Smetana byl ve stáří těžce psychicky nemocen a musel před smrtí hodně vytrpět," shrnul profesor Raboch. "Stejně tak je jasné, že to byl geniální člověk, a to je v jeho případě to nejdůležitější."

autor: Josef Tuček | 13. 5. 2009 16:15

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama