Vědci potvrzují: Syfilis do Evropy přivezl Kolumbus

rst, Reuters
16. 1. 2008 12:05
Bakterie údajně přišla z Jižní Ameriky, pak zmutovala
Nejznámější portrét ještě známějšího mořeplavce. Byl to on a jeho posádka, kdo přinesl do Evropy nemoc, jež zahubila miliony lidí?
Nejznámější portrét ještě známějšího mořeplavce. Byl to on a jeho posádka, kdo přinesl do Evropy nemoc, jež zahubila miliony lidí? | Foto: Aktuálně.cz

Chicago - Nové důkazy podporující teorii, že mořeplavec Kryštof Kolumbus a jeho posádka jako první přinesli do Evropy syfilis, zveřejnili tento týden američtí vědci.

Opět tak otevřeli více než sto let starou debatu o původu této pohlavní choroby.

"Někteří lidé považují syfilis za skutečně starodávnou nemoc, která pochází od našich prapředků. Jiní však zastávají názor, že nemoc pochází z Nového světa," říká Kristin Harperová, bioložka z Emoryho univerzity v Atlantě, v rozhovoru pro agenturu Reuters.

Její studie dává za pravdu tzv. "Kolumbově teorii", která je spojená s jednou z prvních zaznamenaných evropských epidemií syfilidy v Neapoli v roce 1495 - tedy těsně po návratu Kolumba a jeho posádky.

Kolumbův příběh a další nevyřešené záhady jeho života čtěte ZDE

"Přišli jsme na to, že nemoci syfilis nebo jeho původce pocházejí z Nového světa a přišly do Evropy v nedávné lidské historii," uvedla Harperová, jejíž studie vyšla v odborném časopise Public Library of Science Neglected Tropical Diseases.

Infobox: Syfilis

Syfilis, známá též jako lues, příjice či "francouzská nemoc", je pohlavně přenosná choroba. Postihuje muže i ženy. Typicky probíhá v několika navazujících stádiích. Projevuje se tvrdým nebolestivým vřídkem na genitáliích, později přináší řadu komplikací.

Propukla v řadách francouzské armády, do kterých se nechalo naverbovat i několik bývalých Kolumbových námořníků. Archeologické nálezy z poslední doby však ukazují, že syfilis mohla v Evropě řádit již o několik staletí dříve.

Kosterní pozůstatky nalezené v augustiniánském klášteře v anglickém Kingstonu, někdejším špitále a také pohřebišti "zatracených duší" nesou známky pokročilých stádií syfilidy. Nejstarší nálezy přitom pocházejí již ze 13. a 14. století.

Historie syfilis však sahá ještě hlouběji. Podle některých výkladů se s popisem jejích příznaků můžeme setkat již v samotné bibli. Díky místu vzniku první popsané epidemie se pro syfilis vžilo označení "francouzská nemoc".

Není bez zajímavosti, že různé národy se na původce choroby dívaly velmi odlišně. Italové ji označovali jako "španělskou nemoc", Francouzi jí říkali "nemoc italská", Rusové "polská" a Arabové jednoznačně "nemoc Křesťanů". Dnešní název pochází z poloviny 16.století od italského lékaře Girolama Fracastrota. Inspiroval se jménem pastevce z jedné z básní Leonarda da Vinci.

Syfilidou kromě milionů "obyčejných" lidí trpěla i celá řada významných historických osobností a umělců. K nejznámějším patřil např. Vincent van Gogh, Paul Gaugin nebo Friedrich Nietzsche. 

Původcem onemocnění je bakterie Treponema pallidum. K přenosu obvykle dochází při vaginálním, análním nebo orálním pohlavním styku s nakaženou osobou. Bakterie vstupují do organismu drobnými rankami na sliznicích pohlavních orgánů, konečníku nebo úst.

Dalším způsobem nákazy je přenos infekce z nemocné matky na plod. Vzniká vrozená syfilis s odlišnými projevy než získaná. Po vstupu do organismu se Treponemy dostávají lymfatickými cestami do uzlin a poté do krevního oběhu. Krevním řečištěm se dále šíří do orgánů vzdálených od místa vstupu infekce.

Onemocnění probíhá v několika na sebe navazujících stádiích. Přibližně 3 týdny od nákazy se v okolí místa vstupu infekce (nejčastěji na pohlavních orgánech) objeví tvrdý nebolestivý hrbolek, který se rychle mění ve vřed. Současně s jeho vznikem zduří lymfatické uzliny v tříslech. Ani vřed obvykle nebolí a do několika týdnů sám, i bez léčby zmizí. Stádium tvrdého vředu se označuje jako primární.

Projevy druhého stádia se objevují zhruba za dalších 6 až 12 týdnů. Po celou předchozí dobu se bakterie nepozorovaně šířily po těle a množily se. Svoji přítomnost mohou oznámit celou řadou různých projevů. K typickým příznakům patří zduření lymfatických uzlin a červená kožní vyrážka postihující celé tělo i končetiny včetně dlaní a plosek nohou.

V kožních záhybech mohou vznikat rozpadlé vřídky condylomata lata. Ke kožním projevům se přidávají celkové příznaky v podobě bolesti hlavy a horečky. Po několika měsících obtíže opět samy vymizí.

U části nemocných však již ve druhém stádiu syfilis dochází k postižení jater, ledvin, mozkových plen, očí, kostí nebo kloubů. Druhé stádium představuje nejvyšší riziko přenosu infekce na další osobu.

Třetí stádium syfilis nastupuje po několika měsících nebo dokonce letech od posledních obtíží. Charakterizuje ho vznik tzv. gummat. Jsou to tvrdé hrboly v kůži a ve sliznicích. Tato ložiska zánětu se mohou rozpadat a vředovatět. Kromě viditelných míst se mohou gummata vyskytovat i v kostech a v tělesných orgánech.

K nejzávažnějším projevům pokročilé syfilis patří postižení nervového a kardiovaskulárního systému.

Vrozená syfilis se projevuje poruchou vývoje zubů, lebky a kostí. Kromě znetvořeného obličeje je nápadným znakem zvětšením jater a sleziny, vyrážka a krvácení do kůže. Při postižení nervového systému trpí nemocné děti slepotou a hluchotou. Napadené kosti výrazně bolí a neumožňují pohyb.

Zdroje: Zdravcentra.cz a MeDitorial.cz

Původem z Jižní Ameriky?

Podle genetické analýzy bakterie, která nemoc přenáší, je totiž jejím nejbližším příbuzným původce jisté tropické kožní choroby. Ta se však nachází pouze v Jižní Americe.

Harperová tvrdí, že tato bakterie po přenosu do nového prostředí mohla zmutovat. V Evropě pak usmrtila miliony lidí.

Ne všichni vědci však s Harperovou souhlasí a ještě v tomtéž vydání odborného časopisu se objevila polemika.

Connie Mulliganová a její kolegové z Floridské univerzity v ní uvádějí, že vyhodnocení vzorku z jihoamerické Guayany nejsou přesná a že daleko jistější výsledky lze získat z DNA starých lidských ostatků.

 

Právě se děje

Další zprávy