Nové Dillí (od našeho spolupracovníka) - Na silnici leží bezvládné mužské tělo. Kolemjdoucí se zastavují, prohlížejí si jej, ale k odvozu do nemocnice se nikdo nemá. Všichni se bojí, že by pak museli platit veškeré léčebné výdaje. Přesně tak to totiž v Indii funguje - zdravotní péči hradí ten, kdo nemocného na kliniku převezl.
Co na tom, že s ním v běžném životě nemá nic společného, taková jsou pravidla. Lékaři k vyšetření obvykle přistupují až ve chvíli, kdy se uspokojivě vyřeší otázka plateb za pacienta.
Někoho z hloučku nakonec napadlo zavolat alespoň policii. Ta jediná dokáže v nemocnici vymoci bezplatné ošetření. Až do jejího příjezdu se s bezvládným mužem na silnici nic neděje. Lidé tu obvykle neznají zásady první pomoci, a tak jen vyčkávají.
Zdraví je v rozvojových zemích přímo úměrné stavu peněženky.
Nemocnice jako hotel
Zdravotnický systém v Indii skrývá obrovské rozdíly. Příslušníci bohatých vrstev si dopřávají luxusní péči v soukromých nemocnicích, které se podobají špičkovým hotelům. Služby tu poskytují jen movitým lidem a zaměřují se na zahraniční klientelu. Cizinci tu dostanou perfektní péči, která by je v domovině vyšla několikanásobně dráž.
Zdraví je v Indii obchod. Jednolůžkový pokoj stojí kolem deseti tisíc rupií (asi tři tisíce korun) za den, což se rovná noci strávené v pětihvězdičkovém hotelu.
Chudší lidé se musí spokojit s horšími zdravotnickými službami. Pro skutečně nemajetné žijící na hranici bídy je pak jakákoliv nemoc doslova finanční pohromou. "Doktor se mě v nemocnici ptal, zda budu schopna hradit lék, který stál deset rupií na den. Pro mě je to minimální obnos, ale pro velkou část Indů to může znamenat existenční potíže," vypráví učitelka Sajda. Deset rupií jsou v přepočtu asi tři koruny, ale některé léky jsou samozřejmě mnohem dražší. Vždy záleží na nemoci.
"Do té doby jsem si neuvědomovala, jak může být pro chudé lidi obtížné začít marodit. Je to luxus, který si polovina obyvatel Indie nemůže dovolit," dodává smutně Sajda.
Lékárníkova rada
Finanční náročnost léčby je pro mnoho Indů natolik nepřekonatelnou překážkou, že často své zdravotní problémy vědomě zanedbávají. S nemocemi nechodí hned k lékaři, ale snaží se je léčit podomácku. Když se vyskytne závažnější problém, jde se maximálně za lékárníkem. Ten je první osobou, se kterou lidé své potíže konzultují.
Koupit si volně prodejné léky je mnohdy levnější, než zajít k lékaři. "Nemohu si dovolit platit za léky a současně ještě dalších padesát až sto rupií za návštěvu doktora. To je pro mě už hodně," svěřuje se recepční Ester. "Nevydělávám mnoho a z mého příjmu živím ještě sestru," přibližuje svou situaci.
Úroveň zdravotní péče se v Indii významně liší podle oblastí. Ve městech si lze vybrat ze široké škály nemocnic od státních po soukromé a připlatit si za nadstandard. Na venkově je situace mnohem horší. Ve větších vesnicích fungují kliniky, jejichž úroveň je však pochybná.
Kliniky se potýkají s nedostatkem peněz, vybavení i léků. Je to však nejbližší možné místo, kde je v případě nouze možné získat alespoň nějakou odbornou péči.
"Mám osobní zkušenost s klinikou, která kvůli nedostatku peněz používala staré skleněné injekční stříkačky," kroutí hlavou Monica, studentka ze Švýcarska, která je momentálně na stáži v jedné místní nevládní organizaci. Na vesnických klinikách lidé obvykle nemusí za část služeb platit nebo jde o malé částky, kvalita péče je však neuvěřitelně nízká.
Rodinná sbírka
Indové vědí, že bez dobrého lékaře nebo kliniky nemusí být jejich léčení úspěšné. Proto je obvyklé, že se na ošetření v drahé soukromé nemocnici skládá celá rodina. "Finančně je to sice vyčerpávající, ale Indové jsou pro své blízké ochotni obětovat ledacos. Záleží jim, aby dostali kvalitní péči," říká studentka Šagufta.
Při návštěvě jedné soukromé kliniky v Novém Dillí je třeba dát jejím slovům za pravdu. Rodiny se semknou a snaží se nemocného co nejvíce podporovat, a to nejen finančně. V levnějších pokojích tu leží mnoho lidí z venkova, kteří podstoupili náročné operace srdce, hlavy nebo očí. V pokoji je šest pacientů a kolem nich se mačká asi dvacítka jejich příbuzných. Je to neuvěřitelný chaos, ve kterém současně pobíhají doktoři, sestry a další zdravotnický personál.
V Evropě musí mít pacient klid, v Indii podporu rodiny.
