Jon-pchjong – Za jasných dní zahlédnou obyvatelé ostrova Jon-pchjong snadno břehy Severní Koreje, vzdálené pouhých deset kilometrů. Občas mohou pozorovat jihokorejské válečné lodě, jak pronásledují severokorejské. Nebo čínské rybáře - Žluté moře je totiž proslulé výskytem vysoce ceněného pacifického kraba druhu Portunus pelagicus.
Vláda KLDR život ostrovanům notně znepříjemňuje. Dvaadvacátého května se museli uchýlit do podzemních bunkrů, když severokorejské námořnictvo začalo okolí ostrova ostřelovat. Krátce předtím jihokorejská válečná plavidla vyslala tucet střel jako varování směrem k lodím KLDR, které překročily námořní hranici mezi oběma státy.
Hraniční čára byla po korejské válce z let 1950-53 vytyčena jednostranně jednotkami OSN. Hlavní slovo v nich tehdy měly USA. Válečný konflikt skončil jen příměřím, které trvá dodnes. Obě země se tedy oficiálně stále nacházejí ve válečném stavu.
Napětí je patrné hlavně podél řetězce pěti jihokorejských ostrovů, vymezujících tzv. Severní demarkační linii. Poslední dobou tu nápadně přibylo dělostřeleckých přestřelek mezi oběma znepřátelenými sousedy.
Severní Korea demarkační linii neuznává. Její plavidla - ať už válečná, či rybářská - ji pravidelně překračují, neboť tudy vedou důležité námořní cesty do přístavů obou zemí. Za posledních patnáct let se námořnictvo a dělostřelectvo dvou korejských států utkalo v této oblasti nesčetněkrát.
Sporná námořní hranice, ekonomický a strategický význam oblasti udělala z jinak ospalého ostrovního řetězce jedno z nejproblematičtějších míst na světě. "Západní námořní hranice je nejslabším článkem v dané soustavě a do otevřeného konfliktu mezi oběma Korejemi chybí vždy jenom krůček," říká John Delury, který vyučuje na univerzitě Jonsei v Soulu. "Čínští rybáři představují pak v tom všem dodatečný destabilizační prvek."
Dějiny plné sporů
Korejská válka skončila přibližně tam, kde začala – tedy na 38. rovnoběžce. Příměří z 30. srpna 1953 předpokládalo, že obě bojující strany se stáhnou do vzdálenosti dvou kilometrů od dělicí linie, a vznikne tak demilitarizované pásmo. To zůstává i po letech nejostřeji střeženou hranicí na světě, vybavenou na obou stranách pásmem pevností a vojenských zátarasů.
Protáhnout tuto hranici do Žlutého moře se ukázalo být velmi tvrdým oříškem. Pchjongjang se Soulem se na jejím průběhu nikdy nedokázaly dohodnout.
Měsíc po podepsání příměří se proto velitel jednotek Spojených národů, americký čtyřhvězdičkový generál Mark Clark, rozhodl vytyčit dělicí linii v moři - aby zabránil jihokorejským plavidlům pronikat příliš daleko na sever, a snížil tak pravděpodobnost ozbrojeného střetu.
Jihokorejci se na Severní demarkační linii dívali vždy jako na ekvivalent demilitarizované zóny a oficiální mořskou hranici mezi oběma zeměmi. "Severní demarkační linie však není ukotvena v mezinárodním právu," upozorňuje dokument CIA, vydaný ke zveřejnění v roce 1974.
Když má mluvčí americké ambasády v Soulu záležitost komentovat, otázce legálnosti mořské hranice se vyhne. "Po šedesát let sloužila Severní demarkační linie jako praktická pomůcka, jak oddělit vojenské síly ve Žlutém moři a zmírnit napětí a nebezpečí vojenské konfrontace," říká.
Severní Korea si ale řešení situace představuje jinak - v oblasti vytyčila pásmo v šířce dvanácti námořních mil, v němž leží také pět sporných ostrovů. A od té doby nevynechá jedinou příležitost, aby ukázala, že si na ně činí nárok.
V červnu 1999 a stejně tak v červnu 2002 se rozpoutaly přestřelky mezi Severní a Jižní Koreou právě na začátku rybářské sezony, kdy lodě vyplouvají na lov krabů. V roce 2002 byla potopena jedna jihokorejská hlídková loď a vážně poškozeno jedno rybářské plavidlo KLDR.
K jednomu z nejvážnějších incidentů na poloostrově došlo v listopadu 2010, když KLDR vypálila na ostrov Jon-pchjong celkem 170 dělostřeleckých granátů, přičemž polovina z nich dopadla na vojenské i civilní cíle. Zabiti byli dva vojáci a dva civilisté. Jen několik dní předtím ukázaly severokorejské úřady týmu Američanů, kteří zemi navštívili, nové zařízení na obohacování uranu.
V dalších třech letech uskutečnila KLDR sérií jaderných testů a zkoušek balistických raket. Třicátého března tohoto roku Pchjongjang oznámil, že nemůže vyloučit, že přistoupí k "nové formě jaderných testů". Experti se domnívají, že to může znamenat zkoušku jaderné hlavice nesené balistickou střelou.
Ostrovní válečná zóna
Z vrcholků útesů na Jon-pchjongu je vidět leccos. Třeba i nedávnou honičku na čínské rybářské kutry, pronásledované dvěma jihokorejskými hlídkovými čluny a korvetou s naplno puštěnými poplašnými sirénami. Obyvatelé ostrova tvrdí, že Číňany často provázejí severokorejská válečná plavidla.
Na vrcholu útesů jsou umístěna dalekonosná děla a baterie střel s plochou dráhou letu typu Hyunmoo-1. Nedaleko jedné z nich střeží jihokorejští vojáci zařízení systému včasného varování, který dodaly USA. Reaguje na zvuk přilétávajících dělostřeleckých granátů.
K severokorejskému pobřeží jsou nasměrovány i hlavně tanků, ukryté v bunkrech obložených pytli s pískem.
Malé zátoky dole na pobřeží lemují ocelové zátarasy a kotouče ostnatého drátu. Na dohled kulometných hnízd leží vraky řady rybářských lodí. Všude jsou výstražné tabule, které varují civilisty, aby se nepřibližovali k objektům vyhlížejícím jako nášlapné miny.
Na čtyřech ostrovech žije dohromady přibližně devět a půl tisíce obyvatel. Pátý z ostrovů má pouze vojenskou posádku.
Jeden z obyvatel ostrova Peng-njongu, největšího z pětice výsep, přirovnal svůj domov k "sudu prachu, ježícím se zbraněmi, plném výbušnin a min".
Rutinní palba
Zvuk dělostřelecké palby se stal pro obyvatele ostrovů tak důvěrně známým, že se už školní děti naučily rozeznávat, zda se jedná o děla KLDR nebo Jižní Koreje. Pro Čoj Sun-ila, který stojí v čele Sdružení obyvatel ostrova Jon-pchjongu, je palba takřka každodenní rutinou.
"Když jsem byl malý chlapec, znělo mi to jako ukolébavka," tvrdí. "Od bombardování z roku 2010 se však pokaždé, když ji slyším, začínám třást." Obyvatelé ostrova nedávno našli trosky severokorejských bezpilotních letounů s digitálními snímky pozic jihokorejského dělostřelectva.
Dvaasedmdesátiletá Šin Sun-ja vlastní na pozemku velké základny jihokorejské armády na Jon-pchjongu vinici. "Když nás v roce 2010 ostřelovali, neschovala jsem se do bunkru," vypráví, když upravuje záhon, na němž chce sázet česnek. "Severokorejci mě zklamali, Kim Čong-un je krutý člověk," říká na adresu severokorejského vůdce, třetího v pořadí dodaného tamější vládnoucí dynastií.
Kim Čong-un vzbudil velkou pozornost, když navštívil severokorejské ostrovy v bezprostřední blízkosti demarkační linie. Byl prvním nejvyšším představitelem KLDR, který tak učinil.
Podle severokorejské státní televize tehdy Kim vydal vojákům, střežícím ostrov, přísný rozkaz, aby v případě, že "granáty, vystřelené Jižní Koreou, dopadnou poblíž ostrova, zahájili okamžitě nemilosrdný protiútok a začít svatou válku za národní sjednocení".
Čínské lodě jako barometr
Dnes osmašedesátiletý Im Pjung-čul pěstoval na ostrově Jon-pchjongu v minulých pětadvaceti letech kukuřici, červený pepř a brambory. Konvoje čínských rybářských lodí, které pozoruje na moři, jsou pro něj spíše barometrem momentální situace než opravdovou hrozbou.
"Podívejte, je tady spousta čínských lodí, já jich napočítám jedenáct," říká."Když se v Severní Koreji něco děje, nevidím žádné Číňany. Když jsou tady, žádná dělostřelecká palba mi nehrozí."
Příslušníci jihokorejské pobřežní hlídky tvrdí, že čínští rybáři platí až jedenáct tisíc dolarů za měsíc námořnictvu KLDR za to, že mohou lovit v severokorejských výsostných vodách. "Tímhle způsobem si severokorejský čtvrtý armádní sbor vydělává na chleba," říká jeden jihokorejský činitel, který si přál zachovat anonymitu.
Mluvčí jihokorejského ministerstva zahraničí Noh Kwang-il tvrdí, že čínští rybáři loví v těchto vodách v rozporu s mezinárodním právem. "Pokoušeli jsme se čínské úřady opakovaně upozornit na nezákonné aktivity jejich rybářů," říká. Nepomohlo to.
Čínské ministerstvo zahraničí se k celé věci staví tak, že se jedná o spor mezi dvěma korejskými státy. "Jako nejbližší sousední stát podporuje Čína celou dobu urovnání sporu mezi Severní a Jižní Koreou cestou dialogu," stojí v oficiálním prohlášení ministerstva.
Navzdory všudypřítomné hrozbě dělostřeleckých granátů, které na ostrov dopadají, věří jeho obyvatelé donquichotsky v to, že se jim sem podaří přilákat turisty toužící po dobrodružství.
"Když se na sever podíváme střízlivýma očima, můžeme naši vládu požádat, aby z ostrova učinila bezpečnou turistickou destinaci," říká předseda Sdružení obyvatel ostrova Jon-pchjongu Čoj Sung-il. "Neustále naléháme na vládu, aby rozvíjela místní infrastrukturu, a zahraniční návštěvníci tak měli pocit bezpečí, když sem přijedou." Zatím marně, dodává.
