Paříž - Kamkoli přijdou, vzbuzují pozornost. Není jich mnoho, ale jednou jich může být víc. A co bude pak?
Po debatě o zákazu nošení šátků, se ve Francii rozhořel další spor. Zakázat nošení burky, oděvu, jenž muslimské ženy zahaluje od hlavy až k patě, naprosto všude nebo jenom na vybraných místech?
Francouzská Státní rada, poradní orgán, který má ale v zemi galského kohouta status nejvyšší administrativní instance, se nyní vyslovil proti.
Zákaz by byl podle názoru členů rady právně snadno napadnutelný a v praxi by se obtížně prosazoval. Odporuje prý navíc francouzské ústavě a Chartě lidských práv Evropské unie.
Prezident Nicolas Sarkozy se nicméně bude snažit protlačit parlamentem zákon, jejž připravuje skupina poslanců jeho Svazu pro lidové hnutí (UMP) a jenž nošení burky ve Francii zapovídá.
Výsledky studie, kterou si loni nechalo vyhotovit ministerstvo vnitra, a podle níž nosí ve Francii burku jen asi dva tisíce žen, kritici multikulturní Evropy zpochybňují.
V tom, že by muslimky neměly chodily kompletně zahaleny na takových místech, jako jsou banky či úřady, si je ovšem zajedno drtivá většina francouzské populace.
"Burka není ve Francii vítána," tvrdí Sarkozy, který chce zákon nechat schválit již v příštích týdnech
Kolik jich je?
Spatřit na ulicích francouzských měst ženu v modré burce či černém nikábu, roušce se štěrbinou pro oči zahalující obličej a hrdlo, je stále vzácností.
Tak jako ale v zemi galského kohouta roste počet vyznavačů salafismu, radikální větve islámu, objevuje se zde i více burek.
"To je naprosto absurdní!" rozčílil se předseda parlamentní komise posuzující nošení burky André Gerin, když si přečetl policejní zprávu, podle níž nosí v jeho zemi burku jen 367 žen. "Tolik je jich jenom v lyonské aglomeraci".
Počet salafistů ve Francii lze jen těžko stanovit. Z přibližně šesti milionů francouzských muslimů se jich jen třetina označuje za "praktikující" vyznavače islámu. A jen asi 30-50 tisíc náleží k radikální větvi Mohamedova učení.
"To stačí," říká Gerin. "Fundamentalistům je nutné říct jednoznačné ne. Zabrání to na druhé straně nárůstu rasismu."
Zákon o hidžábu
Francie vydala v roce 2004 zákon zakazující nošení islámských šátků ve školách. Na řadě univerzit se však hidžáb toleruje, i když pod ním muslimské studentky mohou při zkouškách ukrýt sluchátka napojená na mobil nebo kapesní počítač.
Burka a nikáb ovšem představují mnohem větší riziko. Kupříkladu takové, že do banky či na úřad může takto přijít zamaskována osoba chystající se spáchat trestný čin či dokonce atentát.
Nošení burky ale není přípustné ani tam, kde je zapotřebí, aby její nositelka mohla být snadno identifikovatelná.
To členové státní rady nezpochybňují, tvrdí pouze, že zákaz nemůže platit všeobecně. A že by porušoval republikánské heslo "důstojnost, svoboda, rovnost a bratrství".
Tím se patrně řídila i dvaadvacetiletá Ilham Moussaidová, která se během kampaně do nedávných komunálních voleb pravidelně objevovala na mítincích radikálně levicové Nové antikapitalistické strany v islámském šátku.
