Vídeň - Bývalý generální tajemník OSN a někdejší rakouský prezident Kurt Waldheim, který včera zemřel ve Vídni, požádal v dopise napsaném těsně před smrtí všechny své kritiky o "usmíření", i když si je údajně vědom, že tak činí značně opožděně.
Obsah dopisu označovaného jako "poslední slovo" zveřejnila dnes agentura APA.
Waldheim v textu naznačuje, že by snad jeho smrt, kterou už čekal, mohla jeho odpůrcům "takový krok usnadnit". Výslovnou omluvu nebo žádost o odpuštění však dopis neobsahuje, spíše vysvětlování a obhajobu jeho životních postojů.
Udělal jsem chyby, ale...
"Ano, i já jsem udělal chyby, a naštěstí jsem měl dost času, abych o nich stále znovu uvažoval. Rozhodně k nim ale nepatřilo souputnictví nebo dokonce spolupachatelství se zločinným režimem," zdůrazňuje Waldheim s narážkou na obvinění, že za války se jako důstojník wehrmachtu podílel na vyvražďování obyvatelstva v bývalé Jugoslávii.
"Co nejhlouběji" Waldheim v dopise lituje, že "pod tlakem nanejvýš monstrózních obvinění, která s mým životem a mým uvažováním neměla nic společného", příliš pozdě zaujal jednoznačné stanovisko k nacistickým zločinům.
"Důvodem ale nebyly ani pochybné základní postoje, ani nějaký politický kalkul, nýbrž pocit příkoří, ba dokonce rozhořčení nad obsahem a rozměry obvinění," která proti němu byla vznášena, píše v dopise Waldheim. Zároveň ujišťuje, že se neobává soudu dějin.
Waldheim skonal v rakouské metropoli ve čtvrtek po krátké akutní nemoci krevního oběhu ve věku 88 let.
Konzervativní politik a diplomat zastával v letech 1972-1981 funkci generálního tajemníka OSN, mimochodem jako zatím poslední Evropan. Od té doby se v čele Spojených národů vystřídali dva Afričané a po jednom zástupci Latinské Ameriky a Asie.
V letech 1986 až 1992 byl Waldheim rakouským prezidentem, jeho působení v čele země však poznamenala aféra kolem jeho nacistické minulosti.
Waldheimova aféra
Krátce před prezidentskou volbou totiž rakouský týdeník Profil upozornil na skutečnost, že Waldheimova tehdy čerstvá autobiografie zamlčuje závažné skutečnosti ohledně jeho nacistické vojenské služby za druhé světové války.
Waldheim pak přiznal, že sloužil na Balkáně ve wehrmachtu, nikdy ale nepřipustil, že věděl o válečných zločinech, které se tam tou dobou páchaly včetně deportací tisíců Židů z Řecka.
Jak píše agentura Reuters, většina Rakušanů mu věřila, že s nacistickými zvěrstvy neměl nic společného.
V řadě evropských zemí a také ve Spojených státech byl však po tomto odhalení Waldheim personou non grata, a tak během svého funkčního období prakticky nejezdil na státní návštěvy.
Později se Waldheim nechal slyšet, že jeho aféra měla pozitivní dopad přinejmenším v tom smyslu, že přiměla Rakušany vzít na vědomí fakt, že ne všichni z nich byli po anšlusu Rakouska Hitlerovým Německem jen pasivními oběťmi.
