Existují nejméně tři důvody, proč má severofrancouzské hornické město Courrieres své místo v historii. První dva jsou ryze umělecké: narodil se zde známý malíř Jules Breton a z životopisu slavného Vincenta van Gogha je patrné, že právě Bretona zde v roce 1880 navštívil. Třetí důvod souvisí s uhlím.

Vcelku nenápadné městečko se nachází v departementu Pas-de-Calais poblíž Lens. Kamenouhelné doly jsou pro tuto část Francie typické.

Uhlí se kolem Courrieres začalo těžit kolem roku 1850 a jeho produkce každým rok pravidelně stoupala. V roce 1906 dosáhla těžba v oblasti Pas-de-Calais hranice 17 milionů tun uhlí za rok a na 85 uhelných šachtách pracovalo přes 70 000 horníků (z toho přes 6000 bylo chlapců mladších 16 let).

Foto: Jiří Kropáček

Přes tisíc mrtvých

V kritickou sobotu 10. března 1906 šlo na ranní směnu do práce na 1800 horníků. Po šesté hodině sfárali pod zem, výbuch nastal těsně po půl sedmé. Tlaková vlna prolétla chodbami a třemi šachtami a nedaleké Courrieres se otřáslo v základech. Štoly (celkem 110 kilometrů) od třetího patra dolů exploze zcela rozmetala a výstroj důlní sítě byla zdemolována tak, že vyšetřovatelé později ani nedokázali určit místo výbuchu. I příčina neštěstí není úplně jasná - pravděpodobně se jednalo o v té době časté vznícení uhelného prachu či detonaci důlních plynů.

Pokusy o záchranu horníků se rozběhly ihned po opadnutí prvotního šoku. Plameny šlehající z šachet a dusivé plyny, které prostoupily důl, toho však záchranářům (ti šťastnější kolegové, kteří přežili) mnoho nepovolily. Problémem bylo intenzivní horko a naprostý nedostatek dýchacích přístrojů. Teprve za dva dny přišla na pomoc skupina vestfálských horníků s lepší výstrojí. V dole je ovšem čekala hrůzná podívaná - jeden ze záchranářů scény ve štolách v tehdejším tisku přirovnal k bitevnímu poli.

Na místě se shromáždil dav čítající přes 20 000 lidí, včetně asi 4000 obyvatel Courrieres, což byli z velké části příbuzní postižených. Svých blízkých se ale živých většinou nedočkali. Z podzemní pasti se zachránilo jen asi 400 lidí, které přímý tlak detonační vlny minul a podařilo se jim uniknout směrem k šachtě číslo 10. Ti ostatní neměli nejmenší šanci. Počty obětí se podle různých zdrojů liší, nejčastěji se uvádí 1060, 1099, 1176 a 1219 mrtvých. Asi 270 osob se nikdy nenašlo.

Čtrnáct horníku přežilo v podzemí 20 dní

Přesto ještě 30. března 1906 byli objeveni přeživší havíři. Korespondent agentury Reuters událost podobnou zázraku v telegramu o den později vylíčil takto: "Čtrnáct horníků vynesli z šachty číslo 2 dolu v Courrieres, kde je výbuch pohřbil před třemi týdny. Udrželi se naživu díky jídlu, které zbylo po jejich mrtvých kamarádech, a ovsu, který našli v koňských stájích. Až na jednoho muže vypadají všichni v dobré fyzické kondici."

Majitelé důlních společností v oblasti Pas-de-Calais museli čelil ostré kritice. Rozhořčení veřejnosti zvyšovaly jak zprávy o profesionální nekompetentnosti vedení dolu, tak o minimální péči o pozůstalé. Protesty nakonec přerostly v 55denní stávku proti katastrofálním pracovním podmínkám, do které vstoupilo 45 000 horníků. Nepokoje musela tvrdě potlačit francouzská armáda.

Rozsah neštěstí v Courrires se vysvětloval hlavně špatnými bezpečnostními zařízeními a nedostatkem kvalitních záchranných přístrojů. Před sto lety byla důlní činnost málo mechanizovaná a velké doly ve směně zaměstnávaly i přes 1000 horníků. Proto tak vysoký počet obětí, který překonala už jen tragédie v japonském dole Honkeiko v Číně v roce 1942 (1549 mrtvých).