Bonn/Praha - Hudba německého hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena (1770-1827) je někdy nazývána "navěky současná". Jeho dílo je trvale součástí koncertních repertoárů, například jeho devět symfonií, koncerty, smyčcové kvartety a další díla. Bonnský rodák složil také 30 klavírních bagatel, krátkých skladeb příležitostného charakteru, z nichž nejznámější je Bagatela číslo 25 a moll, zvaná Pro Elišku. Tato jemná skladbička, o jejíž dedikaci se vedou dlouhá léta spory, oslaví v úterý 27. dubna nejspíš již 200. narozeniny.
Její melodii si vybaví téměř každý, stejně jako například část Beethovenovy klavírní sonáty Měsíční svit, začátek první věty Symfonie číslo 5 "Osudové" či závěrečnou část slavné Symfonie číslo 9 s kantátou na Schillerovu Ódu na radost.
Beethoven skladbu Pro Elišku složil nejspíš 27. dubna 1810, což spadalo do desetiletí (1800-1810) jeho největšího tvůrčího rozmachu. Tehdy vznikla Beethovenova novátorská díla, například vášnivé sonáty Appassionata a Valdštejnská, opera Fidelio, Pátá či Šestá symfonie, houslový koncert či Klavírní koncert číslo 5.
Právě klavírní skladby jsou nejbezprostřednějším odrazem Beethovenova tvůrčího vývoje, protože skladatel byl znám jako pianista velkého výrazu a citové hloubky. A taková jsou i jeho klavírní díla.
Skladba Pro Elišku nepatří mezi 138 opusových čísel autora, protože byla nalezena až v roce 1865 v Mnichově německým vědcem Ludwigem Nohlem. Prakticky již od té doby trvají spory o to, komu byla bagatela věnována.
Podle nejrozšířenější teorie by se údajně měla nazývat Pro Terezu. Někteří vědci totiž tvrdí, že Nohl špatně opsal název skladby ve staroněmčině jako Pro Elišku, místo Pro Terezu. Touto Terezou měla být hudebnice a známá Beethovena Therese Malfattiová, kterou skladatel v roce 1810 požádal o ruku, leč nebyl vyslyšen.
Loni v tomto směru rozčeřil vody německý muzikolog Klaus Martin Kopitz, který tvrdil, že ženou, které Beethoven skladbu věnoval, byla německá pěvkyně Elisabeth Röckelová. Pěvkyně, jejíž bratr v roce 1806 zpíval ve vídeňském provedení Beethovenovy opery Fidelio, dirigovaném samým autorem, přišla údajně do Vídně v roce 1807 nebo 1808. "Ví se, že Beethovena a Röckelovou pojilo úzké přátelství. Zdá se tedy zřejmé, že skladba byla věnována jí. V Beethovenově životě v té chvíli žádná jiná Elise nebo Elisabeth nebyla," prohlásil německý muzikolog.
Další vědci ale nepovažují Kopitzovy důkazy za přesvědčivé. Navíc loni přišel s další teorií italský vědec Luca Chiantore, který po osmiletém výzkumu tvrdil, že skladbu Pro Elišku nesložil Beethoven, ale nejspíš až její nálezce Nohl.
