O tom, co se stalo s francouzskými, britskými a pruskými vojáky, kteří padli v roce 1815 v bitvě u Waterloo, se historici dlouhou dobu dohadovali. Loňský výzkum belgických odborníků odhalil, že velkou část z nich vykopali ještě v 19. století místní farmáři a prodali je cukrovarníkům. Zákon vydaný tehdy v 30. letech totiž umožňoval nakládání s lidskými ostatky v cukrovarech, které používaly kosti při procesu bělení cukru, informuje belgický státní web Focus on Belgium.
Pro běžné zemědělce, kteří žili v okolí vesnice Waterloo, proto vykopávání a prodávání nalezených kostí představovalo výrazný příspěvek do rodinného rozpočtu.
Záhada tím mohla být vyřešena, kdyby historik Bernard Wilkin ze Státních belgických archivů nešel loni přednášet o spojitosti mezi padlými vojáky a cukrovarnictvím do samotné vesničky Waterloo. Po akci za ním přišel jeden z místních a řekl mu: "Doktore Wilkine, já mám na půdě kosti Prusů," cituje ho americká stanice CNN. Doplnil to i fotografiemi a pozval vědce k sobě do domu, který leží poblíž vesnice Plancenoit, kde Napoleonovi vojáci čelili právě Prusům.
Wilkin pozvání muže, který si přál zůstat v anonymitě, přijal. Zjistil, že jde o sběratele relikvií z napoleonské doby, který si s nimi otevřel malé soukromé muzeum. Tak se k němu dostaly i staré kosti - přinesl mu je kamarád. Jemu to ale přišlo neetické, a tak je uložil k sobě na půdu. Tam ležely už od 80. let minulého století.
"Najednou si uvědomil, že už je starý a v následujících letech by mohl zemřít. Obával se, co by se pak s těmi kostmi stalo. Když viděl výzkum, který jsme loni zveřejnili, napadlo ho, že se vyznám v kostech a napoleonských válkách, a navíc pracuju pro vládu," vysvětluje Wilkin motivaci muže.
Brutální průběh bitvy
Wilkin si odnesl kosti včetně dvou lebek a další předměty, které naznačují, že mohlo jít o pruské vojáky - například typické knoflíky. Následné testy odhalily, že ostatky patří nejméně čtyřem různým lidem.
V dalším kroku se odborníci pokusí provést rekonstrukci obličeje obětí a získat z jejich kostí vzorky DNA. Šance, že se to povede, se však pohybuje jen mezi 20 a 30 procenty. "Byla by to náhoda. Ale pokud bychom uspěli, naším dalším cílem by bylo nahrát DNA do databáze, aby nás lidé mohli kontaktovat, pokud by zjistili, že jsou s nimi příbuzní," líčí německý vojenský historik Rob Schäfer, který je zapojený do výzkumu.
Only two bodies from the Battle of Waterloo had ever been found -- until one man revealed what was in his attic https://t.co/sAY1u84Dmk
— CNN France (@CNNFrancePR) January 25, 2023
Kosti ale mohou prozradit daleko víc, například i detaily o tom, jak bitva probíhala. "Když se podíváte na umění z 19. století, které konflikt zobrazuje, je velmi abstraktní. Běžný pozorovatel může nabýt dojmu, že to tehdy nebylo tak špatné," říká Schäfer.
Jedna z lebek je ale rozdrcená v okolí očního důlku, ke zranění mohlo dojít mečem nebo bajonetem. Wilkin to označil za "brutální způsob smrti". "Tato lebka s masivním poškozením obličeje poprvé ukazuje, o jak násilnou dobu šlo," vysvětluje Schäfer.
"Jsem historik už dvacet let a pracoval jsem vždycky jenom na bitvách. Je ale velký rozdíl mezi tím, přečíst si o smrti vojáků a nechat si to přímo od nich vysvětlit. Opravdu jsem s ním soucítil," dodává Wilkin na adresu muže s rozdrcenou lebkou pro stanici NBC News.
Kostlivec v obýváku
Belgický historik také muži, který mu ostatky předal, slíbil, že je po všech testech důstojně pohřbí. "Když jsem u něj byl na návštěvě, řekl mi: ‘Mimochodem, mám jednoho kamaráda, který má pravděpodobně čtyři britské vojáky. Našel je díky detektoru kovu u Lvího pahorku na bojišti’," doplňuje Wilkin další překvapení.
Jinou kostru z bitvy u Waterloo měla podle belgického serveru The Brussels Times vystavenou místní žena přímo v obývacím pokoji. "Je jasné, že musíme mluvit s lidmi, jejichž rodiny zde žijí po několik generací. Jsme si celkem jisti, že je tu víc kostí, které by se měly vrátit belgickým úřadům," dodává Wilkin.
