Bratislava - Za rok uplyne čtyřicet let od invaze vojsk pěti zemí Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.

Jednomu z jejích hlavních československých protagonistů - Vasilu Biľakovi - bylo tehdy lehce nad padesát. Nyní o víkendu oslavil devadesátiny.

Spolu s o pět let mladším Milošem Jakešem jsou posledními dvěma žijícícími důležitými představiteli takzvané dělnicko-rolnické vlády, která chtěla po sovětském vpádu 21.srpna převzít se souhlasem Moskvy moc.

Pokus sestavit tento kabinet nevyšel, což ale neznamenalo Biľakův konec v politice. Naopak. 

Spoluautor zvacího dopisu 

Vasil Biľak je jedním ze signatářů zvacího dopisu, kterým pět vysoce postavených komunistických funkcionářů nabádalo Sovětský svaz k vojenskému zásahu v Československu. 

Bývalý šéfideolog KSČ a vedle Gustáva Husáka a Lubomíra Štrougala hlavní postava normalizačního komunistického režimu, dnes žije v ústraní v luxusní bratislavské vile. Ta patří jeho dceři.

Dodnes tvrdí, že je stále přesvědčeným komunistou, věří v komunismus a nelituje toho, co dělal.

V transportéru na velvyslanectví

"Lidé z druhé strany barikády považují rok 1968 za cosi zločinného, trestného či nesprávného, ale to je věc pohledu. Já si zase myslím, že jejich činnost nebyla v zájmu lidu a republiky," řekl Biľak před pěti lety.

Biľak už druhý den po invazi zamířil v obrněném transportéru okupační armády na sovětskou ambasádu v Praze, kde vyjednával o nové vládě s velvyslancem SSSR Červoněnkem. Souzen, ale neodsouzen.

Právě kvůli pozvání vojsk Varšavské smlouvy čelil po pádu komunistického režimu v roce 1989 soudním žalobám. Všem obviněním, včetně toho z vlastizrady, se mu podařilo uniknout.

Podle Biľakova názoru právem - byl prý pronásledován za své názory. Svou  vlast podle svého tvrzení nezradil, ale naopak chránil, neboť se v roce 1968 jednalo nikoli o reformu, ale o svržení socialismu.

Navíc by vojska Varšavské smlouvy zemi prý obsadila i bez jeho aktivní účasti. 

Listopadová revoluce? Potlačit 

Tato tvrzení Biľak po roce 1989 několikrát zopakoval v rozhovorech, za které si od médií nechal platit. Kdo odmítl, interview nedostal.

V posledních pěti letech už se ale publicitě vyhýbá. Jeho jméno se ve sdělovacích prostředcích v České republice stejně jako na Slovensku téměř neobjevuje.

Odpůrce Gorbačova

Biľak byl od počátku odpůrcem reforem, které v SSSR prosazoval od poloviny osmdesátých let Michail Gorbačov.

"Patřím k lidem, kteří se upřímně obávají o osud socialismu v Polsku a Maďarsku," prohlásil na začátku roku 1989 poté, co bylo jasné, že komunisté ve Varšavě a Budapešti po tlakem "ulice" ztrácejí mocenský monopol.

Před deseti v jednom z rozhovorů prohásil, že revoluci v roce 1989 se mělo zabránit použitím síly.

Proti samostatnému Slovensku

V roce 1992, v době dělení československé federace na dva státy, řekl v rozhovoru Slovenské televizi, že je proti samostatnosti Slovenska a že lituje rozdělení Československa.

Biľak byl členem ÚV KSČ rekordních pětatřicet let. Od roku 1954 až do roku 1989. Do důchodu šel několik měsíců před listopadovou revolucí.

Nepouštět na saka

Narodil se v roce 1917 na severovýchodě Slovenska, od jedenácti let byl sirotkem. Vyučil se krejčím. V sedmdesátých letech koloval republikou oblíbený žert. Popisoval Biľaka jako mizerného krejčího, neboť prý měl na výučním listě napsáno: "Nepouštět na saka."

Není posledním z rodiny, kdo se věnoval politice. Jeho zeť Jozef Ševc byl do loňského roku předsedou Komunistické strany Slovenska a poslancem slovenského parlamentu.