Jak se ovšem v Uzbekistánu poslední dobou stává poměrně často, vláda se k tomuto problému odmítá jakkoliv vyjadřovat. Co se tedy děje v uzbeckém ropném průmyslu, je nejasné.
Motoristé u benzínových pump po celé zemi tvoří dlouhé fronty již několik týdnů. Benzín je nedostatkové zboží. Vláda však nepřipouští žádný krizový stav a tvrdí, že je všechno v pořádku.
I v hlavním městě Taškentu, kterého se většinou to, co se děje v celé zemi, netýká, je možné pozorovat zhoršující se situaci.
Soukromí podnikatelé, kteří mají zkušenosti s uzbeckýcm ropným průmyslem, tvrdí, že hlavním důvodem je naléhání vlády, aby byl Uzbekistán ve strategických surovinách soběstačný
Kolik té ropy vlastně je?
Uzbekistán má velké zásoby ropy a hlavně zemního plynu na západě země, v pouštích Karakum a Kyzylkum a kolem Aralského moře. Tyto zdroje však nestačí pokrývat spotřebu. Kritici tvrdí, že oficiální místa nadsazují produkci ropy v zemi, ta však není ve skutečnosti tak velká, jak se oficiálně uvádí.
Kritici říkají, že vláda by místo umělého snižování cen, které vede k rychlému vyčerpání ropných polí, měla zavádět nové technologie. Ty mohou produkcii zvýšit. Situaci ztěžuje to, že mnoho uzbeckých ropných expertů raději odjelo pracovat do Kazachstánu nebo do Ruska.
Ekonomové upozorňují, že uzbecká ropná produkce se snižuje každý rok o 20 procent, což ještě současný deficit může zhoršit.
Uzbekistán potřebuje ropu dovážet, ale vláda si to nemůže dovolit, hlavně kvůli vysokým cenám na světových trzích.
V okolních zemích to jde
Soukromí podnikatelé zřídka mluví na veřejnosti, protože se bojí reakce uzbecké vlády. Jediným řešením je podle nich ukončit vládní monopol, kdy úřady určují ceny benzínu, kontrolují distribuci a odmítají dovoz ze zahraničí.
Sousední Kazachstán a Kyrgyzstán již mají volný trh se strategickými surovinami.
Ekonomové říkají, že ukončení přísných vládních kontrol by mohlo zvýšit množství soukromých dodavatelů. Ti by dokázali zaplnit potřeby trhu.
Ruská společnost Lukoil podepsala smlouvu, díky které má možnost hledat ropu na uzbecké straně Aralského moře. Analytici však tvrdí, že ze strany Lukoilu se jedná spíše o politický než o ekonomický krok, který má za cíl oživit chladné vztahy mezi Taškentem a Kremlem.
