Turci odvolili, sen o Evropě se vzdálil. Navždy?

Martin Novák Martin Novák
22. 7. 2007 13:12
Strana premiéra Erdogana obhájila vítězství
Stoupenci Strany spravedlnosti a rozvoje (APK) oslavují v ulicích Trabzonu na pobřeží Černého moře
Stoupenci Strany spravedlnosti a rozvoje (APK) oslavují v ulicích Trabzonu na pobřeží Černého moře | Foto: Reuters

Ankara - Ještě před několika týdny se křeslo tureckého premiéra Recepa Erdogana kývalo pod náporem statisícových demonstrací, jejichž účastníci ho obviňovali ze snahy islamizovat politiku i zákony a pomalu postrkovat zemi směrem k teokracii.

Premiér se rozhodl vypsat předčasné volby. A včera je vyhrál.

Jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (APK) získala po sečtení téměř všech odevzdaných lístků 47,6 procenta hlasů, takže stejně jako po předchozích volbách v roce 2002 bude schopna dalších pět let vládnout sama.

Strach z islamismu úspěch nepřinesl

Opozice, která vyčítá APK údajný islamismus, se bude skládat v parlamentu ze dvou stran. Levicová Republikánská lidová strana získala přibližně dvacet procent hlasů, nacionalistická Strana národní akce o šest procent méně.

Recep Erdogan ve volební místnosti.
Recep Erdogan ve volební místnosti. | Foto: Reuters

Další formace se do zákonodárného sboru nedostaly, protože v Turecku je prahem pro vstup do parlamentu vysoká hranice deseti procent.

Volební účast byla tentokrát vysoká: osmdesát procent oprávněných voličů. 

Vládnoucí strana už v prvních prohlášeních slíbila Turkům, že ekonomický růst a stabilita budou pokračovat.

"Je jasné, že budeme znovu moci vládnout sami a stabilně," řekl vysoký přestavitel strany Sálih Kapusuz.

Třiapadesátiletý Erdogan odmítá nálepku islamisty. Sám tvrdí, že jeho strana má za vzor křesťansko-demokratické formace v západní Evropě a že zcela respektuje demokracii a tržní ekonomiku.

Krátce po oznámení výsledků voleb Erdogan slíbil, že bude pokračovat v ekonomických a demokratických reformách, usilovat o vstup do EU a respektovat republikánské hodnoty, včetně světské podstaty státu.

A mnoho Turků oceňuje, že po letech slabých hospodářských výsledků, chaosu a korupce se zemi daří. Během Erdoganovy éry roste ekonomika každým rokem minimálně o sedm procent, inflace nepřekračuje deset procent a výrazně se zvýšily zahraniční investice.

S Erdoganem do EU?

Odpadla zbytečná byrokracie, nyní je v Turecku možné si založit firmu se zahraničním kapitálem během čtyřiadvaceti hodin.

Obří billboard s tvářemi lídrů APK v Istanbulu.
Obří billboard s tvářemi lídrů APK v Istanbulu. | Foto: Reuters

Za Erdogana také zahájilo Turecko rozhovory s Evropskou unií o svém vstupu. Konkrétně na konci roku 2005. Zájem o to, aby Turecko do EU vstoupilo, ale opadává na obou stranách.

Al-Káida to Turkům komplikuje

Nemálo Evropanů se obává toho, že přistoupení Turecka bude znamenat příliv dalších více než sedmdesáti miliónů muslimů. Současná atmosféra, poznamenaná terorismem Al-Káidy a strachem z islámu, zkrátka evropským ambicím Turecka nepřeje.

Přestože v samotném Turecku má militantní islámský fundamentalismus a fanatická nenávist k Západu zanedbatelnou podporu.

Navíc se k moci v evropských zemích dostávají politici, kteří turecké kandidatuře nejsou nakloněni. V Německu se stala kancléřkou Angela Merkelová, jejíž CDU otevřeně propaguje pouze "partnerství" s Ankarou.

Turecko v číslech
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Turecko v číslech

Počet obyvatel: 74 miliónů
Etnické složení: 80 procent Turci, 20 procent Kurdové
Podíl EU na celkové obchodní výměně Turecka: 71 procent
Hlavní turecký vývoz: textil, automobily, železo a ocel,elektropřístroje, ovoce a zelenina
Vznik republiky: 1923
Vstup do NATO: 1952
První přihláška do EU (tehdy EHS):1963
Rozhovorů o členství v EU: od 2005

Ještě tvrději se po svém zvolení vyjádřil letos nový francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Zopakoval, že Turky v Evropě nechce.

Je Turecko příliš velké ? 

Obavy panují i z velikosti Turecka. S více než 74 milióny obyvatel by se stalo druhou nejlidnatější zemí Unie. Přitom během několika let by předstihlo osmdesátimiliónové Německo, jehož populace početně stagnuje.

A čtyřicet procent Turků pracuje v zemědělství, takže odpůrci členství Ankary v EU argumentují hrozícími dotacemi a jejich dopadem na rozpočet Unie.

Průměrný příjem v Turecku je dnes zhruba třetinový ve srovnání v průměrem Evropské unie, přičemž v západní části země - hlavně v okolí Istanbulu a Ankary - jsou příjmy šestkrát vyšší než na zaostalejším východě a jihovýchodě země.

Samotní Turci ale ve vztahu k Unii ochladli. Ještě před několika lety jen málokdo tento cíl zpochybňoval. Dnes leckdo tvrdí, že nemá smysl se hnát někam, kde Turky nechtějí.

Skeptik Barroso

Vstupní rozhovory Turecka s EU mají skončit někdy kolem roku 2015, ale předseda Evropské komise José Barroso tento týden v rozhovoru pro řecký deník Katimerini zrovna nesršel vírou v jejich úspěch.

"Řekněme si to na rovinu. Turecko zatím není připraveno stát se členem Evropské unie. Ani dnes, ani zítra."

 

Právě se děje

Další zprávy