Tsunami spustila násilí. K dětem i ženám

Simona Holecová, Ondřej Besperát
17. 12. 2005 13:32
Batticaloa - Cesta Po stopách tsunami přivedla reportéry Aktuálně.cz do táborů pro lidi bez domova. Míst, kde beznaděj činí z lidí zločince.

Vyčistit pláž či opravit dům může být často jednodušší, než zbavit duši traumat z přírodní katastrofy. Na mnoha místech Srí Lanky se podařilo odstranit spoušť, kterou loni v prosinci způsobila přílivová vlna tsunami.

Projděte si MAPU cesty reportérů Aktuálně.cz a všechny REPORTÁŽE, které ze Srí Lanky poslali.

Jak ale vyplývá z rozhovoru Aktálně.cz s Nalini Ratnarajah, stejně důležitá jako fyzická obnova prostředí na ostrově je také psychologická pomoc lidem, kteří přišli o všechno. A ze zoufalství se dopouštějí zoufalých činů.

Ještě vloni se v hlavním městě Srí Lanky zabývala převážně manželským poradenstvím. Po přírodní katastrofě se drobná Tamilka Nalini Ratnarajah rozhodla vrátit domů na východní pobřeží a nabídnout své služby Nadaci pro sociální koexistenci (FCE). Dnes dohlíží na práci 31 terénních pracovníků, kteří spolu s ní mají na starosti 120 kilometrů zasaženého území.

"Staráme se o lidi z osmi velkých dočasných táborů a o dvaadvacet vesnic. Asi největší potíže jsou ve dvou největších táborech: Thiraimadu a Valaichenai," upřesňuje Nalini.

A: O jaké problémy jde?

V táboře Valaichenai jsme bohužel podchytili případy znásilněných dětí. Víme o třech, které dospělí zneužili.

A: Můžete tyto případy popsat?

Povím vám jeden, ten mluví za všechny. Je o mladé dívce, která při katastrofě ztratila celou rodinu. Zůstal jí jen starší bratr. Ten ji nyní zneužívá. Ona bohužel neumí říci ne. On je tím jediným, kdo jí z celé široké rodiny zbyl. Její jediná opora, jediný člověk, který jí může dát lásku. Snažíme se s ní pracovat, ale bohužel to vůbec není jednoduché.

A: Jak tyto případy odhalujete?

Umístili jsme do táborů schránky, do nichž může dát kdokoli dopis a v něm napsat o svém problému.

V každém táboře pak pracuje náš terénní pracovník, který tam je od rána do večera. Zná tedy problémy daného kempu, ví, jaké jsou tam vazby, dokáže podobné informace dostopovat. Zjistí, co a jak, a následně se sejdeme ve větší skupině, abychom společně našli nejvhodnější řešení daného problému. Jestli tu záležitost dokážeme vyřešit sami, nebo potřebujeme pomoc specialistů, jako v tomto případě.

A: Násilí na dětech - je to něco nového, co se tu objevilo až po tsunami? Pokud se nepletu, na ostrově působí už léta UNICEF, protože tu podchytil obchodování s dětmi a další porušování dětských práv.

Je pravda, že před tsunami tu jisté problémy byly. Ale nikdo děti neznásilňoval. Bohužel dnes je mnoho lidí traumatizovaných, v depresi. Velmi rychle se rozčílí, rozzlobí a nedokáží se pak kontrolovat.

A: V táboře Thiraimadu jsme viděli mnoho opilých. Je alkoholismus další problém, který přišel s tsunami?

Ano, vedle sexuálního obtěžování se potýkáme s alkoholismem, který vyvolává domácí násilí. Hodně žen vám tu řekne, jak se jejich manžel změnil. Začal pít, bije ji, nemá o nic zájem. Na druhou stranu, vezměte si to z pohledu mužů. Celý život dřeli, schraňovali peníze, starali se o rodinu. Najednou přišli o část rodiny, o veškeré úspory. Propadají apatii, ztratili důvod, proč by měli začít znovu pracovat, chybí jim motivace.

Srílanská psycholožka Nalini Ratnarajah.
Srílanská psycholožka Nalini Ratnarajah. | Foto: Ondřej Besperát

A: Co můžete udělat pro ženy, které manžel bije?

Abychom si rozuměli, FCE nerozdává žádné peníze. My pouze nabízíme konzultace, rady, snažíme se ženám najít práci, máme tvůrčí dílny, kurzy tkaní koberců. Také pomáháme lidem obstarat si zpátky doklady. Například pasy, certifikáty o vzdělání a tak dále. Speciálně pro ženy jsme v Thiraimadu vybudovali jakousi kliniku. Původně byla určena pro těhotné, aby měli dostatečně čisté a klidné prostředí, kde budou moci strávit pár týdnů po porodu. Ale slouží také jako útulek, kam mohou přijít ženy, jež manžel bije.

A: Svěří se vám místní ženy s takovou věcí snadno? V České republice se podobné případy těžko odhalují, postižené ženy, byť jsou oběťmi, o svých potížích odmítají mluvit.

Ženy bývaly hodně uzavřené. Ale po tsunami se toto změnilo. Mají potřebu všechno probrat, chtějí si povídat. Potřebují to. Dokáží se svěřit i vám, cizincům. Ovšem tady je samozřejmě vedlejší úmysl. Doufají, že pokud vám povědí svůj příběh, vytáhnete peněženku a pomůžete jim.

 

Právě se děje

Další zprávy