Baden-Baden - Je mu 73 let a vypadá jako obyčejný ruský důchodce. Když si oblékne unformu, pak možná jako celkem úspěšný bývalý důstojník.
Skutečné zásluhy Stanislava Petrova zná ale málokdo. Evropa se o něm vlastně pořádně dozvěděla až minulý týden, kdy mu Němci v Baden-Badenu udělili prestižní Německou mediální cenu.
Petrov totiž neudělal nic menšího, než že zachránil svět před 3. světovou válkou. Tak to aspoň vykládají novináři z Německa.
V momentě, kdy mu přístroje hlásily, že Amerika odpálila jadernou raketu směr Sovětský svaz, zachoval chladnou hlavu a počkal. Kdyby to neudělal, Moskva by možná z povrchu zemského vymazala polovinu USA.
Jak se později ukázalo - šlo o planý poplach.
Nezmáčkl to
Bylo 26. září 1983. Západ se s Východem předháněl ve zbrojení. Atmosféra se dala krájet. Prezident Reagan nazval Sovětský svaz "Říší zla".
Podplukovník sovětské armády Petrov zrovna sloužil 90 kilometrů od Moskvy, na utajované radarové základně, kde Sověti vyhodnocovali zprávy získané přes satelit.
V místnosti sedělo osm dalších vojáků. Kontrolovali satelitní systém, počítačové záznamy, dělali vše jako obyčejně. Než přišla půlnoc.
"V 0.15h - na ten čas nikdy nezapomenu - se spustila siréna. Na velké stěně proti mému pracovnímu stolu se najednou rozsvítil krvavě rudý nápis START," vzpomíná Petrov v rozhovoru pro deník Die Welt.
Na zdi visela velká mapa Spojených států. A na ní čtverec kolem americké základny, z níž byla údajně právě odpálena mezikontinentální střela s jadernou hlavicí.
Osudová půlhodina
Čtyři vojáci vyjeveně zírali na svého nadřzeného a čekali, co se bude dít. Petrov však jako by tomu sám nevěřil.
"Poručil jsem jim, aby si sedli," líčí Petrov. A pak aby každý poslal co nejvíc informací, které lze vyčíst ze zařízení, co má na starosti.
Petrov musel následně všechny zprávy vyhodnotit a informovat velení Sovětské armády, zda jde o planý poplach, či nikoliv.
Vědel, že nemá moc času: pokud by Američané raketu skutečně odpálili, za míň než půl hodinu by dopadla na Sovětský svaz. A sovětské velení ještě muselo stačit včas zareagovat.
"Američané by v Rusku vyhladili 100 milionů lidí," řekl Stanislav Petrov deníku Bild. "I my bychom vygumovali nejméně polovinu amerického obyvatelstva. S jediným rozdílem: Kdo by byl zaútočil jako první, žil by o 20 minut déle."
Nesouhlasilo nic
Podplukovník Petrov sledoval monitor, který ukazoval satelitní snímky. A tam žádnou raketu neviděl.
"Měl jsem pocit, že i moje hlava je jeden velký počítač," cituje bývalého sovětského vojáka Die Welt. "Nic nesouhlasilo."
Nakonec se rozhodl: pomyslný červený knoflík nezmáčl. Zavolal na velitelství a řekl: "Planý poplach."
Siréna se pak rozsvítila ještě několikrát, Petrov si ale stát za svým. Ne, Američané neútočí.
Dlouhých 18 minut pak trvalo, než se definitivně potvrdilo, že měl pravdu.
A že uvažoval racionálně. Pokud by Spojené státy skutečně provedly nenadálý jaderný útok proti SSSR, zcela nepochybně by neodpálily pouze jednu jedinou raketu.
Ďábelská náhoda
Přesnou příčinu, proč varovný systém selhal, se dozvěděl asi o půl roku později. "Mohla za to zvlášní konstelace Slunce a satelitů. Paprsky se od zemského porchu odrazily tak nešťastně, že to vypadalo jako start jaderné rakety. A bohužel se to stalo zrovna v místech, kde stojí americká vojenská základna," líčí Petrov.
V Rusku za svou duchapřítomnost vyznamenání nedostal, o incidentu se nesměl nikdo dozvědět. Terpve deset let poté, v roce 1993, zveřejnil vše v deníku Pravda Petrovův nadřízený.
"V Rusku to nikoho nezajímalo," tvrdí penzionovaný plukovník. Za to, že věřil ve své znalosti a schopnosti a nenechal se unést, ho teď ocenili aspoň Němci.
