Londýn - Kdo se kdy Železné lady Margaret Thatcherové postavil jako protivník, musel vždy počítat s tvrdým zápasem.
Ať už to byli její levicoví kritici, odboráři, stoupenci evropské integrace, Argentinci, politici i spojeneckých zemí či opoziční křídlo v její vlastní Konzervativní straně.
Pro co se rozhodla, za tím tvrdě šla. Vládla Spojenému království jedenáct let a její země se s ní po jejím pondělním skonu ve věku 87 let rozloučí s poctami v londýnské katedrále svatého Pavla.
Ještě v roce 1973 prohlásila coby ministryně školství: "Myslím, že za mého života se žena nestane v Británii ministerskou předsedkyní."
O šest let později se to stalo a premiérkou byla ona sama. Volby pak dokázala vyhrát ještě dvakrát.
Tvrdě proti odborům
Thatcherová se rozhodla ozdravit britskou ekonomiku silně konzervativními léky. Privatizovala státní podniky a rozhodla se tvrdě omezit moc odborů, která vzrostla za vlády předchozích labouristických premiérů. Odbory se téměř staly třetí hlavní politickou stranou.
Památný je především ostrý spor premiérky s hornickými odboráři. I přes jejich rok trvající stávku na přelomu let 1984 až 1985 neustoupila. Zlomila jejich odpor, nastoupili nakonec zpět do práce, aniž by jejich požadavky byly splněny.
Byla rozhodnou odpůrkyní toho, co se dnes nazývá občanská společnost. Dokonce jednou prohlásila: "Žádná společnost neexistuje. Existují jen muži, ženy a rodiny."
S Klausem a Havlem
Její konzervativní pravicová politika našla ve světě mnoho příznivců. Jedním z nich je bývalý český prezident Václav Klaus. Spojoval je odpor k hlubší evropské integraci.
"Byla velmi milým, přátelským, pozorným a naslouchajícím člověkem," uvedl Klaus v reakci na smrt političky.
Thatcherová ale obdivovala z Čechů hlavně Václava Havla. Ten jí v roce 1999 na slavnostním shromáždění k desátému výročí sametové revoluce předal Řád bílého lva.
Příznivci Železné lady ji velebí za to, že zemi po letech chaosu a propadu postavila hospodářsky na nohy. Podle jejích odpůrců prováděla sociálně necitlivou politiku, která vedla k nárůstu počtu chudých v Británii.
Prosazení takzvané daně z hlavy (poll tax) vyvolalo v roce 1990 bezprecedentní krvavé nepokoje a násilnosti na Trafalgarském náměstí v centru Londýna.
Vytvořila s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem dvojici, která si ideově velmi dobře rozuměla a shodovala se na důležitosti americko-britského "speciálního partnerství."
Výrazně to mezi nimi zaskřípalo jen v roce 1983, kdy Reagan nařídil invazi na Grenadu s cílem svrhnout tamní prokubánský režim. Železná lady mu do telefonu spílala, že tuto věc s ní vzhledem k britské koloniální minulosti na ostrově nekonzultoval. (Když Reagan v roce 2004 zemřel, Thatcherová naposledy letěla přes oceán na pohřeb, přestože už chodila o holi).
Válka na druhém konci světa
Sama ale reagovala naprosto nekompromisně na argentinskou invazi na Falklandy. Odmítla jakékoliv vyjednávání s vládnoucí plukovnickou juntou v Buenos Aires a poslala přes půl zeměkoule vojáky, aby malé ostrovy bránili.
285 Britů za to zaplatilo životem, ale její rázné rozhodnutí mělo ve Spojeném království velkou podporu.
Zatímco na Falklandách "Maggie" zvítězila, nepodařilo se jí vykořenit Irskou republikánskou armádu (IRA). Teroristické útoky a přestřelky v ulicích nejen Severního Irska patří neodmyslitelně k osmdesátým letům v Británii.
Irští nacionalisté ji nenáviděli jako málokoho jiného a 12. října 1984 těsně unikla smrti, kdy bomba nastražená IRA vybuchla u budovy v Brightonu, kde se konala konference Konzervativní strany.
Velkou kritiku sklízela za svůj postoj k režimu apartheidu v Jihoafrické republice. Odmítala proti zemi přijmout tvrdé sankce a Mandelův Africký národní kongres označovala za teroristy, byť vyzývala k propuštění Mandely z vězení.
Přítel Gorbačov a strach z Německa
Stejně jako Reagan odmítala kompromisy s komunistickým východním blokem, ale stejně jako on spatřovala naději na změny v Michailu Gorbačovovi, se kterým se spřátelila.
Sjednocení Německa se ale bála a dokonce kvůli tomu brzdila i rozpad Varšavské smlouvy, jak po letech prozradily archivní Gorbačovovy záznamy.
Z objevených dokumentů vyplývá, že britská premiérka Margaret Thatcherová přemlouvala Gorbačova, aby bránil procesu sjednocení Německa.
A řekla mu také, že se obává destabilizace východní Evropy a že rychlý rozpad Varšavské smlouvy není v zájmu Západu.
"Nechceme sjednocené Německo. To by vedlo ke změně poválečných hranic, k destabilizaci a ohrožení naší bezpečnosti," sdělila podle záznamů Thatcherová Gorbačovovi v Kremlu v roce 1989.
Později v roce 1990, když už bylo jasné, že sjednocené Německo bude realitou, prý naléhala alespoň na to, aby se jednalo o postupný proces.
Poprvé v Praze: "Promiňte..."
Železná lady komunistické Československo na rozdíl od Sovětského svazu nikdy nenavštívila. Poprvé přijela až v roce 1990. Británie byla jednou z posledních zemí, která zrušila víza pro Čechy a Slováky.
Premiérka se tehdy na tiskové konferenci v Praze usmívala a vzkázala Čechům a Slovákům: "Omlouvám se, pokud vám připadá, že jsme to učinili příliš pozdě."
Byl to už ale její poslední rok ve funkci. Uvnitř Konzervativní strany rostla opozice vůči některým jejím krokům, a tak se rozhodla, že je po jedenácti letech čas odejít. Stihla ještě podpořit amerického prezidenta George Bushe v útoku na Irák, a dokonce prosazovala válku i bez mandátu OSN.
Politiku opustila na nátlak opozice ve vlastní straně kvůli stagnující ekonomice a sporům o evropskou integraci. Při hlasování na stranické konferenci v listopadu 1990 nezískala dostatečnou podporu a odstoupila.
V pozdějších letech napsala vzpomínkovou knihu Roky v Downing Street a vyjádřila se také k útokům z 11. září. Ačkoliv upozorňovala na to, že je třeba činit rozdíl mezi umírněnými muslimy a fanatickými radikály, šéfy muslimských organizací v Británii vyplísnila za to, že se málo distancují od Al-Káidy.
Naposledy na sebe upozornila v roce 2006, když umíral chilský exprezident Augusto Pinochet. Postavila se na jeho obranu proti snaze postavit ho přes soud za zločiny v dobách jeho diktatury.
Pak se stáhla do ústraní a do médií už se dostávaly jen zprávy o jejím zdravotním stavu. První mrtvice ji postihla v roce 2002, trpěla pak výpadky paměti. Těžce se smiřovala se smrtí manžela Dennise před deseti lety.
Další mozková mrtvice v pondělí 8. dubna 2013 ukončila život političky, kterou nynější premiér David Cameron označil za "velkou vůdkyni, velkou premiérku a velkou Britku".
V anketě Listu Daily Telegraph o nejlepšího poválečného premiéra dalo před pěti lety nejvíce Britů - 34 procent - svůj hlas právě Thatcherové.
