Praha - Středoafrická republika patří k nejchudším a nejrozvrácenějším státům světa, je zemí zdevastovanou dlouholetou nestabilitou a občanskou válkou. "Na velké části území stát prakticky zkolaboval," říká o Středoafrické republice Tomáš Jelínek, který loni tuto zemi navštívil.
Tomáš Jelínek působí jako dobrovolník ve společnosti Siriri, která za peníze českých dárců ve Středoafrické republice pomohla vystavět stacionář pro sirotky či studnu a nasbírala mezi Čechy použité dioptrické brýle, které odešle do Afriky.
Proč společnost Siriri začala působit právě ve Středoafrické republice?
Společnost Siriri vznikla před dvěma roky na podnět italských karmelitánů a českého lékaře Marcela Drlíka, který právě v nemocnici v Bozoumu rok působil. Pomáhat Středoafrické republice jsme se rozhodli proto, že tam ve srovnání s jinými africkými státy přichází výrazně méně zahraniční humanitární pomoci. Středoafrické republice se říká "dárcovský sirotek": žádný z bohatých států ji totiž nemá jako prioritní zemi pro svou rozvojovou pomoc.
(rozhovor pokračuje pod grafem)
A proč se zapomnělo zrovna na tuto zemi?
Středoafrická republika nemá přístup k moři, doprava je tam velmi obtížná. Země nemá žádné důležité přírodní zdroje, takže se "nevyplatí" pomáhat jí. A není tady tak strašná humanitární katastrofa jako třeba v sousedním Dárfúru. Lidé tu neumírají ve velkém počtu hlady, "jen" tu jsou statisíce lidí na útěku, bez domova, bez lékařské péče nebo přístupu ke vzdělání.
Co se v zemi vlastně nyní děje?
Od roku 1993 vládl v zemi Ange-Félix Patassé, původem ze severozápadu. Jako prezident byl neschopný a zkorumpovaný, na jihu byl velmi neoblíbený a za jeho vlády v zemi narůstal chaos. Toho využil v roce 2003 generál François Bozizé, který se za pomoci žoldnéřů ze sousedního Čadu zmocnil vlády a rok nato zvítězil ve víceméně svobodných volbách. Během zmatků okolo puče bylo zničeno velké množství infrastruktury, škol a nemocnic. Ze stovek žoldnéřů z Čadu, kterým Bozizé nedal slíbený žold, se stali banditi, okrádající hlavně vesničany. Severozápad země zůstal věrný bývalému prezidentovi a povstali tam rebelové. Jiná rebelská skupina se objevila na severovýchodě. Na velké části území stát prakticky zkolaboval. Mimo hlavní město a jeho okolí není stát schopen plnit své základní funkce, a to zajistit bezpečnost, vzdělání a přístup k lékařské péči.
Fakta o Středoafrické republice
- 4,2 miliony obyvatel
- asi 200 tisíc vnitřních uprchlíků, dalších 100 tisíc uprchlo do sousedních států
- rozlohou je zhruba osmkrát větší než Česko
- 67 procent lidí žije pod hranicí chudoby (1 dolar na den)
- HDP na obyvatele za posledních dvacet let v SAR nevzrostl
- humanitární pomoc přepočtená na jednoho člověka je o 40 procent nižší než v jiných zemích subsaharské Afriky
- průměrná délka života klesá (v roce 1988 - 49 let, v roce 2003 - 43 let), v mnoha oblastech není dostupná lékařská péče
- třetina dětí je podvyživená, 10 procent dětí do 5 let trpí vážnou podvýživou
- přístup ke kvalitní pitné vodě nemají více než dvě třetiny obyvatel
- v zemi působí dvě mírové mise OSN: MINURCAT a EUFOR (celkem asi 700 vojáků)
Kde je situace nejhorší?
Na celém severu země vládne chaos. Severovýchod je poměrně řídce osídlený a velmi obtížně dosažitelný pro jakoukoli dopravu. V celé zemi je jen asi 600 kilometrů asfaltovaných silnic a prašné či bahnité cesty vedoucí na severovýchod jsou ve velmi špatném stavu. Situaci na severovýchodě zhoršuje to, že tam přicházejí desítky tisíc uprchlíků ze sousedního Dárfúru, kterým lze jen velmi obtížně dodávat potraviny. Občas tam i zasahují arabské súdánské milice. Několik stovek nově rozmístěných vojáků EU není - zatím bez vrtulníků - schopno ochránit nijak velké území.
Severozápad země býval hustě obydlený, ale teď je mnoho vesnic a měst opuštěných nebo zničených, často kvůli zásahům armády proti rebelům. Mnoho lidí se skrývá v buši nedaleko svých vesniček, někteří utekli do sousedního Kamerunu nebo Čadu. Téměř v celé zemi pak působí malé skupinky banditů, které okrádají vesničany a unášejí členy rodin, za něž pak žádají výkupné.
Takže armáda nechrání své obyvatele?
Vůbec ne, středoafrická armáda je bohužel velmi dezorganizovaná a respektovat lidská práva po ní dosud nikdo nechtěl. Místní lidé popisovali typické setkání s armádou takto: do vesnice vtrhnou rebelové a chtějí po lidech jídlo. Vesničané nemají na vybranou a tu trochu, co mají, jim dají. Později tam přijede armáda, obviní vesničany ze spolupráce s rebely, bez soudu popraví místní vůdce, vypálí vesnici a někdy znásilní ženy, které nestihnou utéct. Lidé se proto skrývají mimo vesnice nebo utíkají do měst, kde je bezpečněji, protože tam hlídkují alespoň malé skupinky mezinárodních mírových jednotek.
Středoafrická republika je bývalou francouzskou kolonií, pomáhá jí aspoň Francie?
Role Francie ve Středoafrické republice je velmi kontroverzní. Je zdaleka největším dárcem Středoafrické republice, dává docela dost peněz na obnovu a rozvoj země. Zároveň ale vojensky podporuje vládní armádu, a nepřímo se tak podílí na zločinech proti civilnímu obyvatelstvu. Podle organizace Human Rights Watch francouzské jednotky často pomohly dobýt nějaké město držené rebely, potom se stáhly a nebránily středoafrickým vojákům v útocích na neozbrojené obyvatele. Francie zřejmě nikdy nehrozila zastavením vojenské pomoci, když vraždění civilistů nepřestane... Tento postoj zaujímá Franice už dlouho. I nechvalně známého císaře Bokassu, kanibala a megalomanského blázna, dosadila a dlouho podporovala Francie.
Co by se muselo změnit, aby se život v zemi zlepšil?
Nejdůležitější pro zlepšení života je dosažení míru. Dokud byl v zemi mír, byli lidé sice chudí, ale dokázali se o sebe postarat, společně se skládali na studny, školy a nemocnice, prodávali bavlnu a kávu. Teď mají pocit, že snažit se něco vybudovat nemá cenu, stejně přijde nějaký šílenec se zbraní v ruce a všechno zničí.
Probíhají nějaká mírová jednání?
Ano, pod mezinárodním tlakem vláda v současnosti vyjednává o trvalé mírové dohodě se všemi důležitými skupinami rebelů a je naděje, že konflikt bude opravdu ukončen. Potom bude nutné vyřešit otázku bezpečnosti, zbavit se banditů, kteří ničí venkov. Bude třeba reformovat armádu, odsoudit zločiny proti lidským právům a dohnat k zodpovědnosti konkrétní důstojníky, kteří jsou zodpovědní za nejhorší zločiny. Teprve potom má rozsáhlejší rozvojová pomoc šanci na trvalý úspěch.
Pomoc musí začít obnovou infrastruktury, zvláště v odlehlejších oblastech, například výměnou práce za jídlo. Dále je třeba zajistit obnovu studní, dostatek osiva a základní nástroje pro zemědělce. Bude třeba znovu vybudovat systém zdravotnictví a školství. Mimo města má totiž v postižených oblastech přístup ke vzdělání jen každé desáté dítě. Potom bude Středoafrická republika sice chudá, ale bude to země s budoucností.
Jak konkrétně Češi pomáhají ve Středoafrické republice? Další část rozhovoru čtěte ZDE.
