Maročanovy dcery, kterým je čtrnáct, třináct, jedenáct a čtyři roky, nesměly vůbec vycházet z domu a jen vzácně mohly vyjít z bytu na chodbu. Starší nesměly chodit do školy, protože otec nepřipouštěl, aby tam pobývaly nezahalené. Francouzské právo zakazuje okázalé nošení náboženských symbolů ve školách a dívky tak mohou do tříd jen bez šátku.

PŘEČTĚTE SI: Po šátcích přichází na řadu burka

Maročan dcerám nedovolil vzdělávat se ani dálkově, a to s poukazem na obsah učiva. Matka dětí, která trpěla podobně, je potají naučila základům psaní a čtení. Číst ovšem mohly jen korán. Otec přitom na jejich výchovu a vzdělání pobíral od státu asi 1400 eur (42.000 korun) měsíčně.

V prosinci, kdy proces začal, Maročan odešel ze soudní síně, když zjistil, že soudu předsedá žena a že ženy působí i jako zapisovatelky.

Největší přání: proběhnout se v parku

Dcery byly po odhalení případu umístěny do dětského domova poblíž nového matčina bydliště. První věc, o kterou prý po převezení do domova požádaly, bylo proběhnout se v parku.

Extrémní případ poukazuje na problémy s integrací části přistěhovalců do francouzské společnosti. Mezi přistěhovalci z arabských zemí a z černé Afriky se objevují i další jevy, z nichž některé jsou nejen v rozporu s kontinentální kulturou, ale i s francouzskými zákony.

Odhaduje se, že v zemi je asi 30 000 polygamních rodin, 30 000 obřezaných dívek a žen a 70 000 žen, které byly přinuceny k sňatku. Vyskytly se i případy, kdy se muslimské ženy odmítly dát vyšetřit nebo kdy to zakázal jejich manžel, protože ženu měl prohlížet muž.