Berlín - Vesmírná sodna Cassini pomohla astronomům vyřešit snad nejstarší záhadu v oblasti planetárního výzkumu - dvě naprosto odlišné strany povrchu Iapateua, jednoho z měsíců Saturnu.

Odvrácená strana Iapateua je desetkrát jasnější, než ta, která je k zemi přilehlá. Otázku, proč tomu tak je, si poprvé položil astronom Giovanni Cassini  v roce 1671, když planetku objevil.

Od té doby se této záhadě snažili přijít na kloub vědci z celého světa. Až doposud marně. Odpověď přinesly dvě studie amerických astronomů, kteří využili data a snímky ze sondy Cassini.

Potvrdila se jedna z hypotéz, že na temnější část měsíce Ipateus dopadá mezihvězdný prach, pravděpodobně z dalšího měsíce Saturnu, který způsobuje, že se nám zdá přilehlá část planetky tmavší. „Je to stejné, jako když má motocyklista přední stranu helmy zanesenou mouchami. Ipateus má jednu stranu zanesenou prachem, protože je ke zdroji prachu natočen stále stejnou stranou," vysvětluje profesor Tillmann Denk, jeden z autorů studie.  

Ne vše bylo ale objasněno. Prach sám o sobě by takové rozdíly v jasnosti dvou částí planety způsobovat neměl. Vědci se proto domnívají, že svou roli hraje také pomalé střídání dne a noci. Poledne na Ipateuovi trvá několik týdnů.

Voda obsažená v mezihvězdném prachu se prý vypařuje a putuje do chladnější části planety, kde se z ní stává led. Právě přesuny vody mohou ke změnám inenzity odráženého světla přispívat.