Jeho snem bylo vést ozbrojený boj indiánských rolníků, který by porazil peruánskou vládu. Guzmánovi stoupenci ho nazývali "Čtvrtým mečem marxismu" po Karlu Marxovi, Leninovi a Mao Ce-tungovi. On sám tvrdil, že revoluce musí být krvavá, Castrův režim na Kubě i Čína po Mao Ce-tungovi pro něj byly příliš mírné. Za vzor dával Pol-Potovu Kambodžu. Zakázat chtěl peníze a v Peru plánoval vybudovat hospodářství založené na směnném obchodu mezi zemědělci a řemeslníky. 

Abimael Guzmán, který v sobotu ve věku 86 let zemřel, se stal nejobávanějším peruánským teroristou. Na konci 60. let založil a vedl maoistickou guerillu Světlá stezka (Sendero Luminoso), jež v zemi vedla více než desetiletý ozbrojený konflikt, ve kterém zemřelo bezmála 70 tisíc lidí.

Jeho prvními stoupenci byli studenti a doktorandi na univerzitě v Ayacuchu, malém koloniálním městečku obklopeném vrcholky And, obývaném většinou zchudlým indiánským obyvatelstvem.

Na tehdy nově otevřené vysoké škole v poměrně odlehlém regionu přednášel a šířil progresivní a revoluční ideologie ovlivněné svou návštěvou Číny. Guzmána tehdy oslnila tamní kulturní revoluce, a když se peruánská komunistická strana ideologicky rozštěpila, stanul v čele radikálního maoistického křídla. Opustil univerzitu, stáhl se do ústraní a po dlouhých přípravách v roce 1980 vyhlásil "lidovou válku".

Boj proti kapitalismu a bojkot voleb

Už o rok později se s Guzmánovou Světlou stezkou poprvé seznámili i obyvatelé hlavního města Limy. Den po Vánocích pověsili teroristé na desítky lamp veřejného osvětlení mrtvé psy, kteří měli v tlamách nacpaný dynamit a na těle připnuté letáky s nápisem "Psi kapitalismu".

Maoisté útočili na infrastrukturu, snažili se oslabit peruánský stát. Na Silvestra v roce 1982 se jim podařilo způsobit výpadek proudu v Limě a celá metropole se ponořila do tmy. To samé se stalo i o tři roky později během návštěvy papeže Jana Pavla II.

Peru se právě po desítkách let převratů a vojenských vlád vrátilo k demokracii, prožívalo ale obrovskou ekonomickou krizi a chronickou inflaci. V 80. letech vládě vyhlásilo válku několik levicových povstaleckých skupin bojujících proti ekonomické elitě. Světlá stezka byla ze všech nejbrutálnější. Peníze a zbraně získávala vykrádáním bank, policejních stanic, ale i okrádáním drogových kartelů.

Teror v Andách

Guzmánovi bojovníci podnikali bombové útoky v restauracích nebo divadlech v lepších čtvrtích Limy, masakrovali rovněž venkovské obyvatelstvo. Bojovali proti všem, kdo se k nim nepřidal. Světlá stezka vraždila úředníky, státní zaměstnance, konkurenční levicové guerilly i samotné rolníky a dělníky, kteří odmítli stávkovat nebo se jen účastnili prvních demokratických voleb.

Související

Rozvrácené státy: Zkorumpovanou Nikaraguu ovládají autoritář a "Čarodějnice"

V horských oblastech, které skupina ovládla, maoisté zavedli vlastní systém spravedlnosti. Prováděli exemplární tresty, veřejné popravy, zavedli prohibici i stanné právo. Protože největší sílu měli v andské oblasti, nejvíce trpělo indiánské obyvatelstvo. Rolníci se bránili a utvářeli vlastní hlídky.

Světlá stezka na jejich útoky odpovídala bezcitnými masakry. Během jednoho z nejhorších, ve městě Lucanamarca v roce 1983, zavraždili mačetami a sekyrami 69 neozbrojených vesničanů, mezi nimiž byli starci, těhotné ženy a děti včetně šestiměsíčního nemluvněte.

"Peru bylo překvapené a netušilo, co se děje. Tahle vzpoura byla naprosto odlišná od toho, co se dělo v ostatních zemích Latinské Ameriky," vysvětlil pro televizi al-Džazíra peruánský novinář a autor knihy o Světlé stezce Gustavo Gorriti. "Mnoho lidí zabíjeli, aniž by věděli proč, a mnoho lidí umíralo, aniž by věděli proč."

V dobách největší síly měla Světlá stezka několik tisíc bojovníků, převážně chudých indiánů. Přestože mělo jít o rolnickou revoluci, nejvíce obětí teroristů bylo paradoxně zase mezi indiánským obyvatelstvem.

Strůjce teroru žil v ústraní

Abimael Guzmán se bojů nikdy neúčastnil. Sám pocházel z bohaté rodiny, dostalo se mu vzdělání na soukromé katolické střední škole a později na univerzitě v Arequipě. Jeho kolegové později popisovali, že byl jen strůjcem a manažerem revolučního řádění Světlé stezky, ale sám nikdy nespatřil mrtvolu.

Abimael Guzmán, vůdce Světlé stezky v Peru. | Foto: Reuters

Většinu času se ukrýval - jak se později ukázalo - v bohaté čtvrti uprostřed Limy daleko od peruánských And, kde probíhal krvavý konflikt. V bytě nad baletní školou ho policie zadržela v roce 1992 během operace podporované americkou tajnou službou CIA. Tehdejší prezident Alberto Fujimori to označil za dopadení století a Guzmána nechal navléknout do vězeňského pruhovaného mundúru a vystavil ho v kleci před televizními kamerami.

Během soudního procesu k překvapení svých následovníků odvolal revoluci, začal spolupracovat s vyšetřovateli a slíbil, že jeho skupina ukončí činnost. Guzmán nakonec dostal doživotí. Jedenáctého září, den před výročím svého zatčení, v 86 letech zemřel.

Světlá stezka se bez svého vůdce prakticky zhroutila, dnes má zřejmě jen zlomek členů. K poslednímu útoku, který má patrně na svědomí, došlo letos v květnu před prezidentskými volbami, ve kterých už poněkolikáté kandidovala Keiko Fujimoriová, dcera bývalého prezidenta, za jehož vlády byl Abimael Guzmán dopaden.