Brusel (Od naší spolupracovnice) - V sídle Evropské unie se sice nikoliv oficiálně, ale o to častěji vedou diskuse, jak naložit se zlobivými Čechy.

Přesněji: jak Českou republiku potrestat za to, že Václav Klaus nechce podepsat Lisabonskou smlouvu.

O trestu pro Čechy se nemluví jen v Bruselu. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy například pohrozil v pátečním rozhovoru pro deník Le Figaro "důsledky" v případě, že Klaus nepodepíše do konce roku. Je to o poznání mírnější výrok, než jaký pronesl v září: tehdy dokonce mluvil o "trestu".

Nikdo z evropských lídrů však dosud tyto hrozby přesně nepojmenoval.

Co se tedy může zlobivým Čechům opravdu stát, navzdory tomu, že v posledních dnech prezident Klaus naznačil možné ústupky? Projděme si pět scénářů.

Francouzští diplomaté v Bruselu šíří spekulace o vyloučení Česka z Evropské unie. To je planá a těžko uskutečnitelná hrozba. "To jsou zcela zbytečné a kontraproduktivní řeči. Nikdo nemá zájem jít do takové krajnosti a navíc to není ani prakticky možné," říká vysoce postavený bruselský diplomat. Vyloučení z Unie není v současnosti právně upraveno. Až Lisabonská smlouva uznává právo členských států na to kdykoli z EU vystoupit.

Nejkonkrétnější hrozbou je ta o ztrátě komisaře. Česko by tak přišlo o zastoupení a tedy i vliv v Evropské komisi, která je výkonným orgánem Unie, dohlíží na dodržování regulí a navrhuje novou legislativu. Tuto variantu trestu zmiňují především čeští politici, jako o reálné možnosti se o tom v Bruselu ale příliš nemluví.

Obecně se nikomu do zmenšování komise nechce. Bez Lisabonské smlouvy ale současný princip jedna země jeden komisař není možné zachovat. Už nyní švédské předsednictví pracuje s variantou 26+1 v případě, že Unie bude dál fungovat podle smlouvy z Nice. Ta počítá s redukcí komise o jednoho komisaře, ale postižené zemi by "zbyl" vysoký představitel pro zahraniční záležitosti (dnes Španěl Javier Solana). Takový post by byl s ohledem na chabost některých portfolií v komisi výhrou. Že by právě Čechům spadl do klína za "trest" je ovšem krajně nepravděpodobné. Spíše se budeme muset spokojit s ještě méně vlivnou oblastí například kulturou a vzděláváním.

Nebezpečnější formy trestu jsou ty hůře uchopitelné a skryté. Pokud Češi zmaří Unii projekt velké institucionální reformy, na které evropští politici strávili bezmála deset let, těžko mohou počítat s přívětivou podporou našich zájmů. Zejména pak od dvou zemí, které si Lisabon přejí nejvíce Německa a Francie. A bez nich lze v Unii málokdy cokoli zásadního prosadit. "Pokud budete příště něco potřebovat či chtít prosadit, tak na to zapomeňte. Bez Německa či Francie se nikam nedostanete, budete poslední v řadě," říká další ze znalců bruselských poměrů.

Nejbolestivější by byla ztráta peněz. Prozatím je vůči nám Unie poměrně štědrá. Jsme čistými příjemci peněz. Když se letos rozděloval balík pěti miliard eur zbylých z rozpočtu z předchozího roku, Čechům připadlo 35 milionů eur (bezmála miliarda korun) na dostavbu zásobníků plynu klíčových v případě přerušení energetických dodávek.

V případě potopení Lisabonu by to příště mohlo být podstatně méně i proto, že o rozpočtových záležitostech hlasují i europoslanci. A ti sotva Čechům zadupání "Lisabonu" do země odpustí, protože smlouva významně posiluje jejich vliv. Do roku 2013 mají Češi své příjmy z Unie relativně jisté. Příští rok se ale začne jednat o novém dlouhodobém rozpočtu a už teď je jasné, že EU nebude i vzhledem k ekonomické krizi zdaleka tak štědrá. Hůře se nám bude prosazovat peníze do oblastí, které jsou pro nás prioritní.

Nová reforma institucí Evropské unie má vstoupit v platnost počátkem příštího roku. Bez podpisu prezidenta Václava Klause se tak nestane.

V případě, že bude Klaus donucen k podpisu do britských voleb, má smlouva šanci na život.

 Pokud ovšem Klaus "vydrží" do června a očekávaného vítězství britských konzervativců, kteří slibují referendum, bude s Lisabonskou smlouvou definitivní konec.

V takovém případě se mluví o dalším prohlubování takzvané vícerychlostní Evropy: země, které si přejí těsnější spolupráci například v oblast zahraniční politiky či daní, nebudou čekat na ostatní. Česko by nejspíš v takovém případě zůstalo kdesi na chvostu Unie a nikdo by se ho na jeho názor zřejmě ani neptal.

Podobně jako v Česku si ústavní právníci lámou hlavu, jak donutit prezidenta k v podstatě formálnímu podpisu, také evropští experti zejména francouzské národnosti zkoumají pro změnu možné mezinárodní "důsledky" s dopadem na celou zemi.

Přišli s novou neoficiální variantou případné žaloby proti České republice u mezinárodního soudu pro porušení Vídeňské konvence o mezinárodních smlouvách s argumentem, že země sjednala Lisabonskou smlouvu v takzvané "špatné víře". Tedy od začátku s úmyslem ji nepodepsat. Obecně se totiž předpokládá, že se smlouvy sjednávají v dobré vůli, tedy dobrovolně a s úmyslem ji i ratifikovat. Není zřejmě proto náhodou, že při nedávné cestě Jana Fischera do Bruselu předseda Evropské komise José Manuel Barroso tuto "dobrou vůli" několikrát připomněl.