Praha - Zmatek při evakuaci, který popisují zachránění cestující z potopené lodě Costa Concordia, je pro Čecha, jenž se na ní plavil před třemi a půl roky, velkým překvapením.
"Absolvovali jsme se ženou úplně stejnou trasu vyjma Tunisu. Ten měl být letos kvůli politické situaci vynechán," řekl Aktuálně.cz Pavel Zoch.
Každý cestující měl podle něj ve své kajutě záchrannou vestu a byl poučen, co v případě vyhlášení poplachu dělat.
"Hned poté, co jsme se nalodili a vypluli na první etapu cesty, proběhlo celolodní cvičení. Všichni se museli seřadit do oddílů na evakuační palubě, která byla za normálních okolností nepřístupná. Každý oddíl měl na starosti jeden z námořníků. Nás měla kupříkladu na starosti Italka v uniformě," vysvětluje.
"V Savoně okruh začíná, ale loď nabírá cestující i při cestě zpět. Nácvik evakuace však probíhá vždy až po oficiálním zahájení nového turnusu, tedy v sobotu po vyplutí z domovského přístavu," upřesnil.
On i jeho rodina mohou hovořit o štěstí. Na plavbu s Concordií se chtěli vypravit i letos, jen nestihli synovi včas vyřídit pas.
Zachránění cestující si často stěžovali, že posádka nevěděla, co má dělat a nedalo se s ní dorozumět. "Nebyl tam nikdo, kdo by nám pomohl. Ve skutečnosti řídili evakuaci sami cestující," popsala CNN jedna ze zachráněných Vivian Saferová.
Tak to ale podle Zocha při nácviku na lodi rozhodně nevypadalo. "Je třeba rozlišit stevardy a námořníky. Na palubě byli námořníci v uniformách, kteří byli odpovědní za chod lodi, a pak obsluha zodpovědná za úklid, doplňování věcí v kajutách apod. Tito lidé byli skutečně většinou Asiati, o evakuaci se ale starat neměli."
Jak je možné, že vznikl takový zmatek, je podle Zocha záhadou. "Všichni měli svou vestu a počet míst v záchranných člunech byl přesně vypočítán."
Restaurace jako past
Jednou z osudových chyb ale mohlo být právě to, že byl nácvik evakuace naplánován až na sobotní odpoledne, přestože někteří cestující byli na lodi už několik dní. "Dělali jsme si legraci ´A co když se něco stane dnes?´," konstatovala osmadvacetiletá Melissa Godutiová z amerického Connecticutu poté, co se dostala do bezpečí.
Pasti ale mohly číhat jinde. "Jedině snad restaurace. Ty byly špatně přístupné. Jídelen, kam byl volný přístup, bylo víc, ale večeře se podávala v restauracích na přídi a na zádi," vzpomíná Pavel Zoch.
Ani to však podle něj vše nevysvětluje. "Do restaurací se, co si vzpomínám, chodilo podle turnusů. Už je to přeci jen několik let, ale myslím, že se na večeři střídaly dvě skupiny.
