Brusel - Mořští biologové varují po léta před rychle se ztenčující populací řady druhů běžně lovených ryb. A dokládají svá tvrzení konkrétními čísly. Rybáři, kteří se bojí o svou živnost, to zpochybňují a říkají, že bohatství moří je dostatečné.
Evropská unie se snaží brát ohled na varování vědců, zároveň chce ale také vyhovět rybářské lobby. A tak vydává každý rok kvóty a nařízení, jež mají nadměrný výlov omezit. Definuje je ovšem tak, aby neustoupila příliš ani jedněm, ani druhým.
Stejný výsledek přinesl tento týden i sedmnáctihodinový maraton jednání ministrů zemědělství a rybolovu, který stanovil kvóty pro příští rok.
Rybáři budou smět chytit o pětinu méně tresek a o třináct procent méně lososů než letos. Celkový objem ulovených platýzů se na druhé straně zvýší o 15 procent a v případě sleďů dokonce o 22 procent.
Experti zkoumající mořskou faunu říkají, že samotné kvóty nic neřeší a že rybolov u evropských břehů potřebuje komplexní řešení.
Upozorňují ale na skutečnost, že tři čtvrtiny rybolovných oblastí v severním Atlantiku jsou přetíženy neúměrným způsobem a třetina z nich stojí před kolapsem.
"Každý druh ryb potřebuje k tomu, aby se zotavil z nadměrného výlovu, speciální režím," řekl deníku Spiegel online Rainer Frösse z Leibnitzova Institutu pro výzkum moří v Kielu. "Současné kvóty jsou ale stále příliš vysoké."
Za ryby platí jejich konzumenti dvakrát
V roce 2007, ze kterého jsou poslední souhrná data, ulovili rybáři ze zemí EU pět milionů tun ryb, z toho 3,7 milionu v severním Atlantiku.
V jejich sítích skončili jako již tradičně především sledi (684 tisíc tun), šproti (498 tisíc tun), makrely (302 tisíc tun) a sardinky (235 tisíc tun). Ale také 117 tisíc tun tresek, jejichž stavy se v posledních letech začínají povážlivě tenčit.
Aby rybáře přiměla rybí hejna trochu šetřit, určila Evropská komise přesnou velikost ok, jaká smějí mít jejich sítě. A nařídila jim, že podměrečné ryby musí být vhozeny zpět do moře. Přesné kvóty stanovila také pro různé velikosti rybářských plavidel, přičemž zvýhodnila kutry do délky 33 stop (10 metrů).
"Je to čím dál šílenější," tvrdí Dieter Palhke, který se svým pomocníkem pravidleně vyplouvá do Baltského moře. "Herinků je přitom víc než dost. Jenom je třeba vědět, kde je chytat."
Na sledě proto často zajíždí od břehů šlesvicko-holštýnského Fehmarnu ke 14 hodin plavby vzdálenému ostrova Rujána. Na naftu totiž dostává dotace od EU.
"Subvence jsou příliš vysoké a příliš početné jsou také rybářské flotily," připouští ve své nedávné zprávě Evropská komise. "Evropané tak platí za každou rybu v podstatě dvakrát. Jednou v obchodě a podruhé tím, že platí daně."
Díra se ucpe platýzem
Na sérii nařízení Evropské komise z roku 2005 zareagovali rybáři po svém.
Přiřízli přídě svých lodí tak, aby co do délky nepřesahovaly deset metrů. Do sítí, jejichž oka jsou podle jejich názoru příliš řídká a zachycují příliš málo ryb, házejí pneumatiky, takže se při vlečení trochu zatáhnou. Oka jsou pak sice protáhlejší, avšak užší.
A se speciálními únikovými otvory, jimiž se má dostat na svobodu alespoň část úlovku, si poradí tak, že nejdříve vlečou sítě při dně, aby se do nich chytilo co nejvíce platýzů. Ti díry svými plochými těly alespoň zčásti ucpou a zabrání tak menším rybám, aby unikly ze sítě pryč.
Právem se domnívají, že mnohem větší zlo je házet do moře mrtvou či polomrtvou polovinu úlovku, kterou kvůli kvótám nesmí dopravit na břeh.
Evropská unie slibuje pro příští rok soubor dalších "účinných" opatření vypracovaných ve spolupráci s pracovníky špičkových institutů pro výzkum moře. Rybáři, jako je Pahlke, se na ně již těší.
