Do Prahy přijel na festival Svět knihy jeden z nejznámějších ukrajinských umělců současnosti. Na pražském Výstavišti měl také koncert se svojí skupinou Žadan i sobaky (česky Žadan a psi).
Jeho knihy vycházejí v překladech do mnoha jazyků. V češtině je nyní dostupný román Internát, který se odehrává v době vypuknutí války na Donbase v roce 2014.
"Nejdůležitější je pro nás svoboda. To Rusové nechápou," říká Žadan v rozhovoru, který poskytl v přestávce mezi zkouškou a koncertem na Výstavišti. "Podcenili nás. Nechápou, že máme vlastní kulturu nebo vlastní dějiny, a fakt, že nám stojí za to bojovat. Přemýšlejí jako kolonizátoři. Nerozumí, že máme vlastní výklad minulosti a představy o ní."
Devětačtyřicetiletý spisovatel a jeden z favoritů na Nobelovu cenu za literaturu se narodil ve Starobilsku na východě Ukrajiny, ale žije v Charkově.
"První týdny války tam byly příšerné. Na město pálilo dělostřelectvo a bombardovala ho letadla. Pomáhala nám víra, že bude lépe a že vydržíme. Ale lidé si do určité míry zvykli na přítomnost smrti, přítomnost nebezpečí," říká.
Jeho rodné město obsadili Rusové. "Okupace Starobilsku je pro mě tragickou skutečností. Zůstalo tam mnoho mých přátel. Někteří jsou ve vězení, někteří vzali do ruky zbraň a přidali se k odboji, o osudu některých nic nevím," dodává Žadan.
Měli jsme obavy
Reportér Aktuálně.cz během rozhovoru připomíná nedávná slova ukrajinské básnířky Elly Jevtušenkové. Že nestíhá překládat do francouzštiny a angličtiny, protože ve světě je teď obrovský zájem o ukrajinskou literaturu a vůbec o ukrajinskou kulturu.
S tím Žadan souhlasí. "Velký zájem budí sama válka. A je to určité gesto solidarity s Ukrajinou. Jsme vděčni za každý koncert, za každý překlad z ukrajinštiny, za každý literární večer. Jsou to projevy empatie a lidskosti," míní spisovatel a hudebník.
"Před loňskou invazí byly určitě obavy a až úzkost z toho, jak moc za námi svět bude stát. Protože po roce 2014 (obsazení Krymu - pozn. red.) za námi tolik nestál a lidé neměli moc důvěry. Ale musím říci, že teď ze světa cítíme velkou podporu. Je to civilizační střet, a pokud by Ukrajina podporu nedostala, byla by to pro svět katastrofa," dodává.
Psaní jako terapie
Mezi Žadanova díla patří například básnické sbírky a romány Generál Jidáš, Pepsi, Maradona, Big Mac, Depeche Mode nebo Hymna demokratické mládeže. Americký časopis The New Yorker ho označil za "barda východní Ukrajiny". Loni převzal na Frankfurtském knižním veletrhu Mírovou cenu německých knihkupců.
V dubnu ho zpravodaj francouzské agentury AFP zastihl v Charkově, když recitoval své verše pod fialovým neonem v podzemním bunkru přeměněném na kryt pro uprchlíky, aby pozdvihl morálku obyvatel. Přestal psát, aby se mohl věnovat humanitární pomoci a podpoře ukrajinské armády.
Ale to už neplatí a zase píše. "První měsíce jsem nepsal nic, pak sem tam nějaké verše. A teď jsem začal psát román, samozřejmě o válce a Ukrajině. Vrátil jsem se k literatuře, protože psaní je určitý druh terapie k nalezení klidu a zbavení se úzkostí," vysvětluje.
Na otázku, jak vidí očekávanou ukrajinskou protiofenzivu, jejímž cílem je vyhnat ruské vojáky z okupovaného území, odpovídá: "Vždy jsem optimistou. Věřím, že zvítězíme. Nevím, kdy se to stane, nejsem vojenský expert. Ale vím, že zvítězíme."
Video: Skladba Malvi od kapely Žadan i sobaky
