Už pošesté zavítal čtrnáctý dalajlama na návštěvu Prahy, a to na konferenci Forum 2000. Kromě diskusí se světovými mysliteli a setkání s českými politiky stihl pobavit vyprodanou halu pražské Sparty. V úryvku rozhovoru vysvětluje, proč je rád, že nežije jako většina lidí.
Vaše Svatosti, toužil jste někdy po životě obyčejného člověka, který by měl rodinu, děti?
Myslím, že téměř ne. Už jako malý chlapec jsem se stal mnichem a postupně jsem získal zkušenost a přijal hodnoty, které jsem se učil. Často slýchávám nebo vidím problémy ostatních lidí. Například jejich obavy, aby získali správného partnera pro život. Když ho konečně najdou, po krátkou dobu se cítí skvěle, užívají si vzájemného okouzlení, takové líbánky.
Jenže záhy začnou problémy. Když nemají dítě, trápí se, až se děti narodí, přicházejí starosti. O jejich zdraví, vzdělání, práci a nakonec aby si našly správné partnery. Samozřejmě prožívají chvíle, kdy jsou opravdu šťastní, ale stále řeší spoustu starostí. Život mnichů a mnišek je mnohem jednodušší.
Hodně lidí se obrací k duchovnu při nemoci nebo psychických problémech. Mohl byste prozradit, jak lépe zvládat fyzickou i jinou bolest, spojenou například s nějakým trápením?
Především bychom neměli o bolesti moc přemýšlet. Když se na ni moc koncentrujete, pak trpíte nejen fyzicky, ale i psychicky. Takže je dobré tyto dvě části oddělit. Postarat se o rychlou léčbu těla a myšlenkami se soustředit na jiné věci. Když mě něco bolí nebo jsem nemocný, pomyslím na to, jaké mám štěstí. Vždy se o mě lékaři skvěle postarají. Mnoho lidí, a to jsou na tom mnohem hůře, zůstanou bez pomoci. Ve srovnání s nimi jsem na tom mnohem lépe a nemusím se vůbec strachovat. Pokud navíc cítíte bolest, je to znamením toho, že jste stále naživu. A to je lepší, než být mrtvý (směje se).
Co byste poradil lidem, kteří se svému trápení poddávají?
Všechno je relativní, i problémy skrývají spoustu pozitivních stránek. Když se nám stane nějaká tragédie nebo se trápíme, neměli bychom myslet pouze na negativní aspekty. Když se zkusíte podívat na danou situaci z různých úhlů, můžete najít i pozitivní přínos.
Když mluvíme o negativních emocích, pocítil jste někdy strach? Poradil byste, jak ho nejlépe překonávat?
Naučil jsem se ho zvládat, v mnoha případech je totiž zcela zbytečný. Vyvoláváme si ho sami svým nerealistickým postojem, například příliš velkým očekáváním a obavami. Obvykle si vytváříme strach na základě své vlastní mentální projekce. V duchu si představujeme, co všechno by se mohlo stát. Takové přehánění vyvolává hodně strachu a ten má pak za následek negativní emoce, jako jsou úzkost, frustrace, deprese, které občas končí dokonce sebevraždami.
Co je tedy správná reakce?
Správným činem je hledat řešení nebo způsob, jak se z obtížné situace dostat a nenechat se jí pohltit. A pokud ze situace neexistuje východisko, pak rovněž nemá význam dělat si s tím starosti, protože s tím stejně nic nezmůžete.
V jedné své knize se zmiňujete, že se s přibývajícím věkem zlepšuje váš zdravotní stav. Jak to dokážete?
Myslím si, že je to především klidným stavem mysli. Moc se nestrachovat, nebrat přicházející problémy i nemoci příliš vážně a vyvarovat se úzkosti.
Autorka je šéfredaktorkou Volvo magazínu LIV, v jehož prosincovém čísle vyjde celé znění rozhovoru.
