Budapešť (Od našeho zpravodaje) - Zadluženému Maďarsku hrozí letos hospodářská recese, v krizi se nachází už od roku 2008. Mnoho Maďarů si v minulosti vzalo půjčky v eurech a švýcarských francích, ovšem klesající forint je dostal se splácením do velkých problémů.
Maďarsko je tak na tom nejhůře ze všech zemí Visegrádské čtyřky (kam patří ještě Česko, Slovensko a Polsko) a navíc čelí hrozbě sankcí od Evropské unie.
Za sporné zákony, které příjímá vláda Svazu mladých demokratů (Fidesz) pod vedením premiéra Viktora Orbána. Ta se nachází v unikátní pozici, jakou v demokratické Evropě jiná strana nemá: V parlamentu disponuje sama dvoutřetinovou ústavní většinou poté, co ve volbách v roce 2010 získala ve volbách 52 procent hlasů.
Aktuálně. cz v Budapešti hovořilo o sporech s EU, politických i ekonomických problémech země s analytikem Gáborem Takácsem z výzkumného centra Nezöpont. To se orientuje konzervativně a hájí názory, blízké straně Fidesz a premiérovi Orbánovi.
A.cz: Pane Takácsi, Maďarsko je pod tvrdou palbou z Evropy. Za omezování svobody slova v novém mediálním zákonu, za omezování nezávislosti centrální banky, za politické zásahy do justice. Nevzniká tak v Maďarech pocit izolovanosti a ukřivděnosti?
Minulou sobotu se konala v Budapešti velká demonstrace, přišlo na ní víc než sto tisíc lidí. Nebyla organizována vládou, ale různými organizacemi a aktivisty. Jedna z největších akcí v Maďarsku za posledních dvacet let. Nesla se ve znamení nesouhlasu s tím, že lidé nemohou akceptovat neustálou kritiku Evropské unie, ale vůbec zahraničními politiky, vládami nebo médii.
Většina kritiky, která se snáší na maďarskou vládu, ať už se týká ústavy nebo mediálního zákona, je vedena levicovými stranami a zájmy levice. Za poslední měsíce mám z toho pocit, že kritika se netýká specifických problémů a zákonů, ale Maďarsko je zjednodušeně obviňováno, že přestává být demokratickou zemí, že je na cestě k diktatuře a Evropa nebo svět by s tím měly něco dělat.
Tato hysterie ze zahraničí je nepřijatelná i pro řadu těch Maďarů, kteří vládě ledacos vytýkají.
A.cz: Takže roste odpor k Evropské unie nebo ke členství v ní?
To ne. Lidé tady nejsou proti Evropské unie, nechtějí z ní vystoupit. Kvůli hodnotám, protože se hlásíme k tomu, že jsme součástí Evropy. A od devadesátých let byla perspektiva členství v unii důležitým faktorem pro Maďary, aby se cítili bezpeční před bývalým Sovětským svazem. Před Ruskem a minulostí, která je spojená s komunismem.
A přestože členství v EU nenaplnilo všechna očekávání, podobně jako i v jiných zemích včetně České republiky, stále převažují důvody, proč v unii být. Většina Maďarů určitě není proti Evropské unie.
Předchozí socialistická vláda byla kritizována za servilní vůči Bruselu. Vláda Viktora Orbána není tak povolná a snaží se vyjednávat a obhajovat svoje stanovisko, přitom ale nezpochybňuje maďarskou příslušnost k Evropě.
A.cz: Maďarsko se potácí ve velkých hospodářských problémech a teď mu ještě hrozí sankce od Evropské unie. Nepodepisuje se to na propadu preferencí Fideszu, který v roce 2010 po dlouholeté vládě socialistů dostal ve volbách neuvěřitelných 52 procent hlasů?
Všechny průzkumy ukazují, že tomu tak stále je. Podobně jako náš poslední průzkum, který jsme provedli na začátku ledna. 34 procent voličů by hlasovalo pro Fidesz a jen 11 pro krajně pravicový Jobbik. Levice by měla také málo hlasů. Je ovšem pravdou, že nejvíce je těch, kteří nevědí, koho by volili. 41 procent lidí je nerozhodnutých. To je jistě velmi vysoké číslo, které ukazuje na deziluzi velké části Maďarů z politiky a politiků.
Z takzvaných voličů, kteří určitě půjdou volit, ale zůstává daleko nejpočetnější tábor stoupenců Fideszu. Opoziční strany zatím nejsou schopny to změnit.
A.cz: Socialistická strana je teda nadále zdiskreditována za předchozí vládnutí od roku 2002? (Bývalý předseda socialistů Ferenc Gyurcsány na tajně pořízené nahrávce neveřejného projevu v roce 2006 přiznal, že strana lhala o hospodářské situaci a o dluzích, aby uspěla ve volbách - pozn. red.)
Ano, když se řekne socialisté, vybaví se mnohým zhoršení ekonomiky za jejich vlády a nárůst dluhů. Ale nejen kvůli tomu. Strana je rozhádaná a nedokáže se shodnout na jasném programu a vedení. Momentálně je v jejím čele velmi mladý politik Attila Mesterházy (je mu 38 let - pozn.red.). Není příliš charismatický, myslím, že ve schopnostech zaujmout lidi a přesvědčit je zaostává o mnoho za Orbánem. Je tam několik lidí, kteří s ním nejsou spokojeni.
Navíc loni ze strany odešla skupina lidí s bývalým premiérem Ferencem Gyurcsányem, teď budou mít zakládající sjezd. I tato rozdrobenost je důvodem toho, proč maďarská levice zaostává nejen za Fideszem, ale dokonce už i za krajně pravicovým Jobbikem.
A.cz: Jobbik je považován v Evropě za krajně pravicovou a populistickou stranu, a nebezpečnou. Má šanci dostat ještě více hlasů než v posledních volbách, po kterých má v parlamentu 47 poslanců, tedy dvanáct procent křesel?
Velkou šancí pro Jobbik je, pokud se ekonomická situace bude zhoršovat. Oni se budou prezentovat jako zastánce těch, kteří mají pocit, že jsou nespravedlivě znevýhodňováni zapomenuti, kteří jsou nezaměstnaní nebo žijí v místech, kde je vysoká kriminalita. Skloubí-li šikovně otázky bezpečnosti a sociálních jistot, domnívám se, že mohou být ještě silnější.
Myslím si ale, že Fidesz a Jobbik nikdy nebudou spolupracovat ve společné vládě. Některé věci, které krajní pravice říká a prosazuje, je pro Fidesz nepřijatelných. Například Jobbikovci chtějí vystoupit z Evropské unie a na demonstraci spálili vlajku EU. Ale odchod z EU, to je něco, o čem Orbán odmítá i jen uvažovat.
Rozdíly jsou také v toleranci. Jobbik se často projevuje antisemitsky a rasisticky proti Romům, to Fidesz odmítá. Rozdílů je mnoho, krajní pravice například navrhuje, aby Maďarsko nesplácelo své dluhy.
Orbán se prezentuje jako středový politik. Mezi levici a krajní pravicí, kterými je kritizován.
A.cz: Brusel ho například kritizuje za to, že převedl spoření ze soukromých penzijních fondů do státního, čímž získal jednorázově prostředky na stlačení deficitu rozpočtu pod tři procenta. Podle některých expertů je nesystémové řešení. Banky se zase bouří proti mimořádně vysokému zdanění…
Co se týká vyššího zdanění bank, tak to je nepochybně jedna z nejvíce chválených věcí, jakou kdy jakákoliv maďarská vláda udělala. Převládá mínění, že banky jsou příliš bohaté a podílely se na krizi, do které se země dostala.
Co se týká penzijní reformy, vedla se velká diskuse, zaznívala kritika, ale pak to utichlo a vzhledem k dalším událostech tato změna poněkud zapadla. Nekonaly se žádné velké protesty. Jeden z argumentů odpůrců a také ze soukromých penzijních fondů zněl, že stát vyvlastňuje prostředky, které by měly být zachovány pro budoucnost a je to vlastně zločin na příštích generacích.
Vláda kontrovala, že povinný systém spoření do soukromých penzijních fondů garantuje hlavně příjem do rukou privátních firem. Bylo ale těžké se v tom orientovat, protože málokdo má v tomto oboru zkušenosti, jak by to mělo fungovat. Ale znovu říkám, není to kardinální otázka, která by rozhodovala o tom, koho lidé budou volit.
Situace s penzijním spořením je teď mnohem přehlednější. Lidem odchází část ze mzdy do státního systému a kdo se rozhodne, že chce mít také účet v soukromém penzijním fondu, další peníze si tam dobrovolně dává.
Ty prostředky ale byly použity také pro odkoupení podílů státem na některých strategických firmách, například plynárenské a ropné společnosti MOL (stát má nyní ve firmě zhruba pětinový podíl - pozn. red.). Maďarsko od konce osmdesátých let ekonomiku maximálně liberalizovalo a prodávalo majetek - včetně strategických odvětví - do soukromých rukou s tím, že soukromí majitelé zajisti efektivnější fungování. V řadě případů ale byla privatizace a restrukturalizace výhodná jen pro určité politiky nebo určití zájmové skupiny. Fidesz to teď chce trochu pozměnit a dostat zpět něco do státních rukou.
