Washington - Jak by měl nově vznikající libyjský stát nejlépe naložit se zásobami ropy? O zisky z jejího prodeje by se měl spravedlivě podělit se všemi občany.
Radí to alespoň ekonomové z washingtonského think-tanku Centrum pro globální rozvoj.
Libye by se podle nich měla vydat tzv. "aljašskou cestou", protože v opačném případě hrozí, že budou peníze z ropy i nadále padat do klína vládě a obyčejní lidé z ní nic mít nebudou. Naopak budou chudnout.
Rozkrádání peněz, které teoreticky náleží všem, totiž není jediný důvod, proč by měly být ropné dolary rozdělovány rovnoměrně mezi všechny obyvatele.
Libyi prý hrozí takzvaný paradox přemíry přírodních zdrojů. Tedy situace, kdy se daná země a její hospodářství příliš zaměří na vývoz dané suroviny a zaostává v jiných oblastech. Taková ekonomika se pak stává nekonkurenceschopnou a může na tom být dokonce hůře, než kdyby nerostné suroviny neměla.
"Vývoz ropy je v rozvojových zemích samozřejmě spojen s korupcí. Jde ale také o to, že je nespornou překážkou hospodářského a politického rozvoje," vysvětlil pro CNN Arvind Subramanian z Petersonova Ekonomického institutu ve Washingtonu.
"Jinými slovy čím více je ekonomika závislá na vývozu surovin, tím obtížněji roste," dodal další ekonom Ragnar Torvik z norské Univerzity vědy a techniky.
Bohatství z příjmu z ropy navíc značně zkomplikovalo svržení Muammara Kaddáfího, připomíná Torvik.
Režim si z ropy zaplatil zbraně, žoldnéře i podporu některých zemí, a Libyjci tak na rozdíl od Egypťanů nebo Tunisanů potřebovali pomoc mezinárodního společenství.
I tak investoval Kaddáfí peníze z ropy - do sochy dcery ze zlata:
Příkladem, jak s příjmy z nerostných surovin nakládat, by mohlo být Norsko. Je jedním z největších světových exportérů ropy a plynu. Přesto nelze říci, že by na jejich exportu stála a padala jeho ekonomika.
Příjmy sice nerozděluje mezi občany přímo, ale zřídilo zvláštní fond. Do něho ukládá peníze plynoucí z přírodního bohatství a každý rok čtyři procenta investuje do vzdělávání apod. Zbytek ale uchovává.
Princip je tedy takový, že utrácí pouze úroky. Tak mají z ropy užitek všichni občané a ještě se hospodářství připravuje na situaci, kdy zásoby ropy dojdou, nebo o ní z nějakého důvodu přestane být zájem.
Podobnou cestou už se vydaly například již zmíněná Aljaška, Chile nebo Mongolsko a američtí ekonomové to teď doporučují i "nové" Libyi.
