Praha - Jeho rodina pochází z Pákistánu. Stejně jako přibližně polovina muslimské populace ve Velké Británii. Zakládající ředitel Centra pro studium etnicity a kultur na Birminghamské univerzitě Tahír Abbás přijel do České republiky jako host konference Forum 2000.
Přední znalec problematiky islámu v ostrovním království odpovídal na otázky Aktuálně.cz.
Jak moc se změnil ve Velké Británii přístup k muslimům od teroristických útoků ze 7. července 2005?
Moji studenti zkoumali, jak se změnilo zpodobňování muslimů v britských novinách k muslimům od 7/7 a nezjistili příliš velké rozdíly od doby před teroristickými útoky. Kontroverzní přístup médií k muslimům začal totiž dávno předtím, hlavně po 11.září. 2001. 7/7 byl jen dalším milníkem, problémy tím ale nezačaly.
Po útocích propukla v Británii obrovská diskuse, jejímž výsledkem bylo vytyčení řady úkolů, jež mají podobným tragédiím zabránit. Posouvají se věci kupředu?
Ano, některé z těch věcí ano. Vláda se docela snaží pracovat s mnohými institucemi, hlavně co se týče mešit a jejich komunit. Snaží se zasadit o profesionální růst imámů. Vyzývá mladé lidi, aby se podíleli na politice, a překlenuli tak generační rozdíly. Sledujeme navíc stejný trend jako po 11.září 2001, kdy mnoho profesionálů, například lidí z oborů informačních technologií, odešlo ze svých míst a začali s komunitní prací. Cítili, že to musejí jako britští občané a muslimové udělat.
V jednom ze svých článků jste psal, že mladé generaci britských muslimů chybí vůdci. Proč? A je to problém celé Evropy?
Věřím, že ano. Je to demografický problém, zejména v městských oblastech. Panuje tam generační propast ovliněná globalizací. Vše je najednou rychlejší než dřív a rozdíly se prohlubují. Netýká se to jen západní a východní Evropy, ale celého světa.
Co by se mělo uvnitř muslimské komunity změnit?
V západní Evropě, ve všech postindustriálních vyspělých ekonomikách, nejsou naplňována očekávání mladých. Vzpomeňte si na pouliční nepokoje ve Francii. To samé se děje posledních šest sedm let v Británii. Pro mladou generaci je stále těžší uspět, konkurence je větší, jsou tu problémy se sexuální frustrací. Globalizace znamená, že už neseženou práci na celý život, ale že se neustále musejí snažit.
Myslíte, že je to i otázka islámu? Panují pochyby o jeho schopnosti adaptovat se v 21.století.
Myslím, že to má víc co dělat s politikou, ekonomikou a kulturou. Je to stejné, jako kdybyste tvrdil, že IRA byla katolickým problémem. Náboženství je jen jednou z kategorií. Problémy ale víc souvisejí s politikou a ekonomikou.
Jak moc je podle vás problematické vnímání islámu Evropany?
Co se objevuje je takový neo-orientalismus a islamofobie. Je to problém, protože marginalizuje určité skupiny. Velmi jednotvárně pohlíží na věci, které jsou mnohem složitější a komplexnější. Panují velmi rigidní představy o muslimském chování: je údajně barbarské, patriarchální, nátlakové, militaristické - kořeny takového vidění nalezneme v dobách kolonialismu a postkolonialismu. Ale pořád je takový pohled součástí představ masové společnosti. Je důležité tyto stereotypy rozbít.
Znamená to, že si Evropané na muslimy stále nezvykli?
Ano, jisté části společnosti stále mají silně negativní přístup k islámu. Ve velkých městech, jako je třeba Londýn, to je jiné - tam jsou s nimi víc v kontaktu. V tradičních britských komunitách, kde menšiny prakticky nejsou, nicméně narážíme na rozdíly. Musíme je přemostit, aby se přestalo mluvit o nich a o nás, o muslimech a nemuslimech. Stále slyšíme o náboženství, ale na tom nezáleží. A to se snažím ve své práci ukázat: záleží více na konkrétních aspektech, jako jsou třeba příjmy.
Očekáváte, že po nástupu vlády premiéra Gordona Browna se pro britské muslimy něco změní?
Ano, už se tak stalo. Gordon Brown nechce používat termín "válka s terorismem". To je skvělé znamení. Po útocích v Glasgow nemluvil o islámských extrémistech nebo o fundamentalistech, ale o zločincích. Ministr zahraničí David Miliband také reaguje velmi pozitivně: ptá se, proč jsme se tolik od muslimů izolovali, co jsme udělali špatně?
Vláda stahuje vojáky z Iráku, což je taky důležité, i když to už začal Tony Blair. Celá země byla proti válce v Iráku od samého začátku. Právě Blair a jeho poradci a hlavně jeho blízké vztahy s Bushem ji ale protlačili. Problémy s extrémismem a radikalismem jdou často za Blairem. 7/7 je víceméně zpětnou reakcí na jeho kroky. Když se neoficiálně bavíte s terénními pracovníky, řeknou vám, že právě Irák a Afghánistán a válka proti terorismu zradikalizovaly mladé muslimy.
Geopolitické problémy přece jenom působí na obyčejné lidi velmi abstraktně. Opravdu mají takový dopad?
Ano, mají. Má to co dělat s muslimskou identitou a ummou - náboženskou obcí, která nezná hranice států - a její nadnárodní solidaritou. Myšlenka etnicity uvnitř národa je pro západní Evropu docela nový koncept.
Takže všechny problémy od Jeruzaléma po Čečensko muslimové pociťují. O sympatiích se zbytkem muslimského světa vypovídá například Bosna, která je tak blízko staré Evropy. Mnoho mladých britských muslimů tam odešlo bojovat. To ale na druhou stranu vyvolává kritiku: proč není tolik sympatií i doma s nemuslimy? Myslím, že to má co dělat s nedostatkem sebedůvěry a problémy uvnitř samotných komunit a tříd. Těm se daří většinou dobře až do chvíle, než se stane něco špatného. Ať už to jsou pouliční nepokoje v roce 2001 nebo 7/7, jehož strůjci byli pákistánští muslimové narození v Británii.
A vyhlídky?
Mám důvod být optimistický! Místa ve vládě a státní správě obsadila řada schopných lidí, z nichž jsou navíc někteří muslimové. Taky došlo k výměně Blaira za Browna. To vidím jako velmi pozitivní krok pro vztahy mezi muslimy a zbytkem společnosti.
