Byla to dlouhá a krvavá bitva, na jejímž konci ležela většina ohromného aztéckého Tenochtitlánu v troskách a mrtvé už nebylo ani kam pohřbívat. Poslední aztécký vládce Cuauhtémoc se 13. srpna 1521 dobrovolně vzdal do rukou Španělů.
Aztécká říše tak skončila náhle a v plném rozkvětu. Jejich civilizace ovládala údolí Mexika teprve sto let, když v roce 1519 přišli španělští dobyvatelé do jejich hlavního města. Spatřili něco, co se ani zdaleka nepodobalo ničemu, co do té doby znali. "Svýma očima vidíme, co však rozumem nemůžeme pochopit," psal Hernán Cortés v jednom ze svých dopisů španělskému králi a císaři Karlu V.
Magnífica recreación de las ciudades de Tlatelolco y Tenochtitlan realizado por @ADVarqueologia. Se ha calculado que tuvo una extensión de 13 km cuadrados y una población de alrededor de 150,000 habitantes, y un recinto ceremonial con 78 magníficos templos de “cal y canto”. #RT pic.twitter.com/HBcVfQBGjC
— Tlatoani_Cuauhtemoc (@Cuauhtemoc_1521) August 7, 2021
Tenochtitlán byl větší než největší španělské město. Rozprostíral se na rozlehlém jezeře jako obrovský koráb. Bylo to bílé moderní město protkané zahradami a vodními kanály. Lidé v něm chodili čistě oblečení na rozdíl od středověkých evropských měst, která byla v té době plná splašků a žebráků.
Španělé k branám Tenochtitlánu přišli vyčerpaní po náročném pochodu přes prstenec hor, město se před nimi rozprostíralo jako fata morgana.
"Je velké jako Sevilla a Córdoba dohromady. Je tu jedno náměstí, dvakrát tak velké jako město Salamanca, kol dokola obklopené podloubím, kam denně přichází za koupí a prodejem na sedmdesát tisíc duší a najdeš tu ode všeho zboží ze všech koutů země, ať k živobytí či k jídlu, šperky ze zlata, stříbra, olova, mosazi, mědi, cínu, kamenů, kostí, mušlí, škeblí i peří," vylíčil v dopise Cortés Tenochtitlán svému králi.
Setkání dvou světů
Ohromené Španěly čekalo u bran města královské přivítání. Zvěsti o bojovných cizincích, kteří postupují z poloostrova Yucatán a dobývají indiánská území, se k aztéckému vládci Moctezumovi II. dostaly od jeho spojenců. Moment, kdy španělští vojáci vstoupili do Tenochtitlánu a Hernán Cortéz se setkal s Moctezumou, mocným vládcem s božským původem, se do historie zapsal minimálně stejně důležitě jako samotné objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem.
"Až v Mexiku došlo k opravdovému setkání dvou světů," myslí si historička Markéta Křížová ze Střediska ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zánik jednoho z nich přišel po dvou letech. Vyspělou aztéckou civilizaci porazila hrstka cizinců, kteří s sebou přivezli epidemie neznámých nemocí, pro Aztéky podivná zvířata a zbraně chrlící oheň.
Traduje se, že když aztécký vládce Moctezuma poprvé spatřil Cortése, považoval tohoto bledého a vousatého muže na koni za boha, na jehož návrat Aztékové čekali. Cortés si měl indiány podle této pověsti podmanit tím, že se za jejich mesiáše jen vydával. Ve skutečnosti je to ale pověst, kterou šířil on sám.
Aztékové sice na božský návrat skutečně čekali, v Evropanech ale spatřovali spíše barbary. "Je to taková evropská sebeprojekce," vysvětluje Markéta Křížová. "Viděli neohrabané bělochy, kteří se neorientují v krajině, nepřežili by sami, neumí mluvit. Běloch byl pro ně takové přerostlé batole. Připadali jim oškliví, smradlaví. Evropané měli zbraně, které dokázaly chrlit oheň a měli koně, zjevně tedy byli silní a mocní, ale určitě ne tak moc, aby je měli za bohy," dodává.
Strach z konce světa
Důvodů, proč se nakonec Cortézovi podařilo s pár stovkami vojáků dobýt několikamilionovou říši, je několik. Aztékové nebyli zvyklí na evropský styl válečnictví, neměli ve zvyku obléhat a dobývat města. Bitvy byly většinou předem domluvené a šlo v nich spíše než o porážku soupeřova vojska o získání co největšího počtu zajatců pro obětování. Ve Střední Americe se v bitvách rozhodovalo o tom, čí bůh je mocnější. Vítěz na bitevním poli pak obsadil město zpravidla bez boje.
Aztékové navíc nebyli zvyklí prohrávat. "Byli velmi úspěšní, a proto uzavření ve svém světonázoru, který byl poměrně pesimistický," říká historička Markéta Křížová. "Aztékové se pořád báli, že svět skončí. To byl důvod jejich soustavných krvavých obětí. Měli pocit, že musí pořád krmit slunce, aby nezesláblo, aby nezmizelo z oblohy. Proto měli tendence jakoukoliv porážku vnímat hodně fatálně," popisuje.
To je také důvod, proč po dobytí Tenochtitlánu 13. srpna 1521 už nikdy nedošlo k žádnému povstání proti Španělům. Fatalističtí Aztékové se nikdy nevzepřeli vůči španělské nadvládě. Přijali ji, stejně jako nové náboženství - křesťanství.
Tlumočnice Malinche a pečlivě připravený Cortés
Španělé na rozdíl od indiánů uměli dobývat. Na Pyrenejském poloostrově teprve nedávno skončila reconquista, vyhnání Maurů ze Španělska.
Hlavní výhodou Hernána Cortéze byla ale jeho tlumočnice Malinche, mladá mexická dívka, kterou během tažení mayským územím získal jako otrokyni. Díky ní se mohl jako jediný španělský dobyvatel s indiány skutečně domluvit (na rozdíl od Francisca Pizzara, který se při dobývání Incké říše dorozumíval pouze posunky). Od ní se dozvěděl, jak aztécká říše funguje, jaké bohy uctívají. Skrze její ústa se mohl s Aztéky dorozumívat, čímž získal autoritu, protože mluvené slovo bylo v jejich kultuře znakem moci.
Na setkání s Moctezumou II. byl Cortés lépe připraven. Do Tenochtitlánu nejprve přišel v míru, ubytoval se v jednom z Moctezumových paláců a studoval fungování města. Pro indiánský způsob válečnictví bylo prakticky nedobytné, z pohledu Evropanů bylo ale velmi zranitelné. S pevninou bylo propojené jen třemi hrázemi, po kterých byla vedena pitná voda. Bylo snadné město odříznout a nechat vyhladovět.
Svatyně zacákané lidskou krví
Španělé strávili v Tenochtitlánu přes rok, než se situace zkomplikovala. Cortésovi důstojníci nedokázali trpět místní náboženství založené na lidských obětech. "Není se čemu divit. Když přišli do toho fantastického bílého města, uviděli svatyně, které byly uvnitř do dvou metrů zacákané lidskou krví. Zcela běžně, každý den, tam docházelo k lidským obětem. Přestože sami Španělé byli krutí, přestože byli zvyklí na válčení, tak lidské oběti nebyli schopni skousnout," popisuje česká expertka na aztéckou říši.
Jednoho dne Španělé povraždili neozbrojené aztécké šlechtice během obřadní ceremonie. Obyvatelům Tenochtitlánu došla s cizinci trpělivost a začali se bouřit. Když jejich vůdce Moctezuma II. vystoupil, aby své poddané uklidnil, za nevyjasněných okolností zemřel. Španělé jeho smrt svedli na rozlícený dav, indiáni tvrdili, že vetřelci využili příležitosti a aztéckého vládce zavraždili. V jedné z dochovaných kronik se dokonce píše, že Moctezuma zemřel na zlomené srdce, když viděl, že je s jeho říší konec.
Hned nato došlo k noční bitvě, která se zapsala do dějin jako La Noche Triste. Nastal totální chaos, indiáni se vzbouřili a Španěly z města vytlačili. Stovky Evropanů padly, další byli zajati a obětováni bohům.
Finální tažení
Hernán Cortés se ale nevzdal, stáhl se, přeskupil vojsko, sehnal si lodě a rozebrané je na zádech indiánských nosičů přenesl přes hory a znovu je postavil. Umístil na ně děla a Tenochtitlán z nich ostřeloval. Mířil na domy, jejichž trosky zasypávaly kanály mělkého jezera. Přes ně mohlo pak španělské vojsko zaútočit. Za několik měsíců město a celou aztéckou říši dobyl.
Následně nechal zbořit chrámy, na jejich místě vyrostly křesťanské kostely a později vládní budovy. Většinu Aztéků, kteří přežili boje, zabila epidemie neštovic. Španělé vládli v Mexiku 300 let. Na základech dávného Tenochtitlánu dnes stojí centrum hlavního města Mexika.
WATCH: A traditional Aztec ceremony was held in Mexico City's Zocalo square to mark the 696th anniversary of the founding of the lost city of Tenochtitlan, the former Aztec capital pic.twitter.com/XqjVMjVcYm
— Reuters (@Reuters) August 1, 2021
