Bratislava - Přesně před dvaceti lety se v bývalém Československu podařilo zorganizovat na svou dobu nevídaný projev odporu vůči 40 let trvajícímu bolševickému teroru.
Svíčková manifestace v Bratislavě byla prvním velkým projevem nespokojenosti obyvatelstva od obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Požadovala především obnovu režimem krutě potlačovaných občanských a náboženských svobod. O "Bratislavském Velkém Pátku" a vzdoru občanů nesvobodného státu v srdci Evropy tehdy informovala všechna světová média, a to navzdory maximální snaze o informační blokádu ze strany bezpečnostních složek státu.
Zastrašovali i studenty
Komunistické a odborářské buňky v Bratislavě zastrašovaly již několik dní před plánovanou demonstrací občany na pracovištích. Upozorňovaly je na případné postihy, pokud by se manifestace zúčastnili.
Režim se ale uchýlil i k zákeřnější formě zastrašování obyvatelstva - navzdory oficiálně proklamované "perestrojce", kterou v té době prosazoval komunistický vůdce Sovětského svazu Michail Gorbačov.
Na pracovištích tak šéfové komunistických buněk naznačili rodičům, že jejich děti, které se manifestace zúčastní, budou vyloučeny ze školy. Mimobratislavští studenti dostali na Velký Pátek volno a byli vyzváni, aby město již den před demonstrací opustili.
Vysílali Angeliku
Československá televize nasadila v čase manifestace do vysílání filmový hit Angelika, markýza andělů. Úřady nechaly pozavírat restaurační zařízení v okolí Hvězdoslavova náměstí, kde se manifestace konala, stejně jako všechny přístupové cesty.
Veřejná bezpečnost zároveň kontrolovala vchody do budov v blízkosti náměstí a obyvatelům zakázala vycházet z bytů. Mnoho demonstrantů - především studentů, kteří dorazili na poslední chvíli - se tak na náměstí nedostalo. I oni se však museli legitimovat zvláštním osobám, procházejícím se v civilu před policejními kordony.
Studenty z jedné bratislavské průmyslovky tak čekal trest v podobě známky z chování snížené o dva stupně. Problémům se následně nevyhnuli ani jejich rodiče v zaměstnání, a to se studenti vlastní demonstrace ani nezúčastnili.
"Nedodržovala se zde občanská práva, nemohlo se cestovat na Západ, náboženské rituály byly omezovány. Kněží mohli konat bohoslužby jen na půdě kostela a mimo něj se nemohli nijak projevovat, nemohli se setkávat s mladými lidmi a volně s nimi diskutovat na náboženská ani jiná témata," uvedl pro Aktuálne.sk jeden z organizátorů svíčkové manifestace Ján Čarnogurský.
"Specifikem Slovenska bylo, že nemělo žádného biskupa oficiálně jmenovaného papežem. Ti jmenovaní dříve již zemřeli a na uvolněná místa prosazovalo Československo kněze z hnutí Pacem in terris (organizace duchovních loajálních ke komunistickému režimu, pozn. red.), což Vatikán odmítal," dodal.
Nápad Mariána Šťastného
Bývalý úspěšný hokejista Marián Šťastný, který spolu s bratry emigroval ze Slovenska, poslal jako místopředseda Světového kongresu Slováků v lednu 1988 Čarnogurskému v čokoládě ukrytý lístek se zprávou, že by chtěl zorganizovat jednotné vystoupení Slováků proti komunismu.
"Chtěl, aby v jeden den proběhly demonstrace před československými velvyslanectvími v těch západních státech, kde žila rozsáhlejší komunita Slováků. Pro větší účinek také chtěl, aby se demonstrovalo i v Bratislavě, vyzval nás tedy, abychom uspořádali manifestaci ve stejném čase jako v zahraničí. Jinde se nakonec nekonala," uvedl Čarnogurský, který o obsahu zprávy informoval Františka Mikloška.
Oba slovenské disidenty však policie ještě před demonstrací zadržela.
Vodní děla
K potlačení manifestace nasadili komunisté téměř tisíc příslušníků Veřejné bezpečnosti. Ti se nezdráhali ani v sychravém, větrném a chladném počasí použít proti demonstrantům se svíčkami vodní děla.
Svět se o zásahu policie dozvěděl již půl hodiny po jeho ukončení. Jeden z účastníků totiž přímo z telefonní budky na náměstí informoval o jejím průběhu Antona Hlinku, redaktora a moderátora Rádia Svobodná Evropa.
Policisté zadrželi před demonstrací a v jejím průběhu 126 občanů Československa a 12 cizích státních příslušníků, mimo jiné i akreditované novináře.
Po sametové revoluci stíhala vojenská prokuratura majora SNB Alexandra Kysuckého kvůli nezákonnému zatčení Františka Mikloška. Ten se za něj ale spolu s Jánem Čarnogurským - v té době byli oba již vysocí političtí funkcionáři - přimluvil a prezident republiky Václav Havel udělil majorovi Kysuckému milost.
