Groznyj - V únoru 2000 tu po ruské ofenzivě nezůstal kámen na kameni. O čtyři roky později zdejším fotbalovým stadionem otřásla mohutná exploze, při níž společně s otcem současného prezidenta země Achmadem Kadyrovem zahynuly tři desítky osob. Dnes sní Těrek Groznyj o tom, že vyhraje Ligu mistrů.
Pomoci dosáhnout tohoto cíle má grozenskému fotbalovému klubu někdejší hráč Feyenoordu Rotterdam a bývalý trenér londýnské Chelsea Ruud Gullit. S jeho vedením podepsal coby nastávající hlavní trenér smlouvu na osmnáct měsíců.
Čečenští povstalci nemají ani zdaleka takovou údernou sílu jako během dvou válek, které s Ruskem vybojovali v letech 1994-1996 a 1999-2000. I nadále ale odpalují bomby, útočí na ruské vojáky a loni v říjnu dokonce pronikli do parlamentu v Grozném.
Gullit tyto skutečnosti ignoruje a možná o nich ani pořádně neví. Jeho předchůdce ve funkci, Španěl Víctor Muňoz, se na trenérské lavičce Těreku příliš neohřál. V prosinci s klubem sice podepsal smlouvu, minulý týden si ale sbalil kufry a z Grozného odletěl do vlasti. Údajně proto, že vedení Těreku přišlo s dodatečnými podmínkami, s nimiž nesouhlasil.
Pravý důvod může ale být zcela jiný. V Čečensku panují i nadále "kavkazské poměry", a kromě povstaleckých útoků jsou zde na denním pořádku únosy a vraždy osob nepohodlných režimu prezidenta Ramzana Kadyrova. Ten je také prezidentem klubu a na získání nizozemského internacionála měl obrovský zájem.
"Peníze nebyly rozhodující," vysvětlil Gullit jedno z nejbizarnějších angažmá v historii fotbalu v rozhovoru s deníkem Sport-Express. "Chtěl jsem se vrátit k trenérské činnosti a zůstat přitom v Evropě."
Zlatý míč pro Mandelu
Čečensko sice geograficky na starý kontinent patří, s Evropou ale mnoho společného nemá.
V roce 1991 vyhlásilo nezávislost na Rusku s úmyslem vybudovat na severu Kavkazu demokratický stát. Léta bojů s ruskými vojsky, jež čečenské povstání utopila v krvi, a následné ustavení režimu s klientelskými praktikami, prolezlého korupcí a poslušně vyplňujícího příkazy Kremlu, ale v republice čítající milion obyvatel jakékoli zdání demokracie na dlouhé roky zlikvidovaly.
Moskva dokázala jen těžko strávit ponížení ze srpna 1996, kdy čečenští bojovníci pod vedením prezidenta Aslana Maschadova Rusy okupovaný Groznyj obsadili a svého nepřítele přiměli k podepsání mírové smlouvy.
Po druhé čečenské válce investovalo Rusko do obnovy země nicméně obrovské sumy, protože potřebovalo zajistit v dané oblasti alespoň zdánlivou stabilitu.
Povstalci odpověděli na obsazení své země únosy letadel a pumovými útoky. Při tom posledním zahynulo loni v březnu v moskevském metru 38 osob.
Oba Kadyrovové původně bojovali v řadách mudžáhidů, pak ale přešli k Rusům.
"Gullit se možná domnívá, že Kadyrov je něco jako Nelson Mandela," tvrdí ruský server lenta.ru.
Naráží na to, že nový hlavní trenér Těreku, jehož otec pochází ze Surinamu, v roce 1987 věnoval Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, který tehdy získal, symbolu boje proti apartheidu, pozdějšímu jihoafrickému prezidentu Nelsonu Mandelovi.
Případ Politkovská
Kadyrov nenechává nikoho na pochybách, kdo v Grozném vládne.
"Já jsem tady šéf!" vykřikoval před časem v čečenské televizi. "Já, Ramzan, a nikdo jiný. Rozumíte?"
Své by o tom mohli vyprávět bratři Džabraíl, Ruslan a Sulim Jamadajevovi, přední mudžahídové, kteří kdysi bojovali proti Rusům.
Džabríl zahynul v Čečensku v roce 2003 při explozi bomby, Ruslan byl zastřelen o pět let později v Moskvě a Sulima zabila nastražená nálož v roce 2009 v Dubaji.
Ve všech případech vedly nitky ke Karimovovým. Z toho, že zorganizoval vraždu Sulima Jamadajeva obvinila dubajská policie bratrance Ramzana Karimova, bývalého poslance ruské Státní dumy Adama Delimchanova.
Osoby z okolí současného čečenského prezidenta stojí podle všeho také za vraždou ruské novinářky Anny Politkovské, která byla zastřelena před svým moskevským bytem v roce 2006.
Politkovská psala pravidelně o porušování lidských práv v Čečensku. Kadyrovově režimu se znelíbila i místní aktivistka Natalija Estěmirovová, která byla v Grozném unesena v červenci 2009. Její mrtvé tělo bylo následně nalezeno v sousedním Ingušsku.
Proč ne Maradonu?
Gullit se z pochopitelných důvodů o Kadyrovovi příliš nezmiňuje.
Jeho kariéru ale provázely časté spory s vedením klubů, v nichž působil. V Čečensku se bude muset horkokrevný fotbalista a neméně horkokrevný trenér buď podřídit nebo následovat příkladu Muňoze.
Ve zlém se svými šéfy rozešel i ve svém posledním působišti, losangeleském klubu LA Galaxy a pokud si to nechce zopakovat, nic jiného než poslouchat mu nezbude.
Kadyrev má s Těrekem, který v roce 2004 vyhrál ruský fotbalový pohár, velmi ambiciózní plány.
"Gullit vyhrál takřka všechny prestižní fotbalové poháry," tvrdí. "Jsem si jist, že s ním budeme schopni vyhrát i Ligu mistrů."
Těrek skončil loni v tabulce federální ruské ligy dvanáctý. Nedávno ale o klub projevil zájem "významný čečenský podnikatel", který má v úmyslu koupit několik "celosvětově proslulých hráčů". O koho by se mohlo jednat, se zatím neví.
Lenta.ru již spekuluje, že když Gullit očekávání Kadyrova v sezóně 2010/2011 nesplní, klub angažuje na jeho místo Diega Maradonu.
