Na prašné cestě podél pobřeží parkuje v řadě za sebou několik tuk-tuků. Oblíbené tříkolky, sloužící jako taxi, se od tisíců podobných strojů liší zřetelným nápisem: Sponzorováno Českým červeným křížem.
Dinesh se zase potápí
Na pobřeží pak stojí potápěčská škola Dineshe Thusara, která loni 26. prosince po úderu tsunami téměř přestala existovat.
Reportáž o potápěčích čtěte ZDE.
Dinesh přišel o bratra a o otce, ale dnes už se znovu noří do vln oceánu s novými zájemci o kurs potápění. Významnou část peněz na obnovu školy i přilehlou hospůdku získal od Českého červeného kříže.
Pak si povídáte s místními hoteliéry či obsluhou v plážových barech a zjistíte: To, že dnes unawatunská zátoka patří znovu k nejkrásnějším na světě, je opět zásluhou Českého červeného kříže. Ten poslal peníze, za něž se pobřeží čistilo od sutě a naplaveného nepořádku.
Proč právě ČČK? "Michal je náš velký kamarád. Jezdíval sem na dovolenou dávno před neštěstím. Přijel také dva dny po tsunami a od té doby nám tu pomáhá," vysvětluje Dinesh Thusar. "On nás tady zná, ví, na koho je spoleh, ví, kdo oč skutečně přišel."
Imesh a jeho zbrusu nový tuk-tuk
"Michalem" je Michal Skribuckij z oblastního spolku Českého červeného kříže na Praze 3. Po neštěstí v oblasti pomáhal, po návratu do Prahy pak založil sbírku, z níž přispívá unawatunským na obnovu. Více informací naleznete ZDE.
Pomoc se snaží promyslet tak, aby neškodila.
"Tuk-tuk byl pro mě jediným způsobem obživy. Michal se mnou často jezdil, věděl, kdo všechno na mě závisí. A tak mi dal nový vůz," říká sedmadvacetiletý Imesh Nilanga. "Dostal jsem jej na leasing. První splátku zaplatil Červený kříž, další dvě splátky pak už musím umořit já z peněz, které vydělám."
Imesh a Dinesh pak od ČČK dostali speciální úkol: Vyhledat mezi postiženými rodinami ty, které jsou na tom skutečně hodně špatně, a pak dohlížet na stavbu domků - opět na ně jdou peníze ze Skribuckého sbírky.
Nil Mini šije plyšáky
Jeden takový domek stojí v nedaleké obci Ahangama.
Stavení o velikosti 9 x 7 metrů už je téměř dokončené - vše nad hrubou stavbu si bude muset zaplatit rozvětvená rodina Nil Miniové. V domku žijí její rodiče a dva bratři, Nil s manželem a dvěmi dětmi zatím obývá jednoduchou kůlnu na zahradě.
Kůlna slouží zároveň jako šicí dílna. Osmadvacetiletá Nil Mini obchází textilky a za pár peněz od nich vykupuje odstřižky. Z těch potom sešívá rohožky, ale i plyšové hračky.
"Manžel rybařil, ale o loď přišel. Tak mi zatím pomáhá. Kreslí mi střihy zvířat, které já pak ušiju," ukazuje Nil povedeného tučňáka s bachratým bříškem. "Pak dáme hračky do sáčků, manžel je nechá zaletovat, a rozváží je po obchodech v Galle. Někde koupí, jinde ne," říká.
Nil se teď musí ohánět: kromě peněz, které bude rodina potřebovat na další úpravy domku, musí ještě splácet šicí stroj, který si vzala na leasing. "Nestěžuju si. Práce mě baví, je to pro nás pro všechny nový začátek. Snad už bude dobře."#reklama
