Hloub si troufne málokdo. Jen hrstka místních totiž umí plavat. Ale ne tak Dinesh Thusar, majitel potápěčské školy.
"Dnes je dobrý den. Od rána jsem měl čtyři klienty. To je zatím bohužel rekord," říká na sklonku dne sedmadvacetiletý Dinesh.
ZDE si můžete přečíst novou reportáž o strachu obyvatel Srí Lanky z války.
Dinesh vypráví o tom, jak je na Srí Lance málo turistů a přitom pyšně ukazuje celé zázemí rodinné školy. Domek, kde se skladuje výstroj, venkovní sprchy na "odsolení", kancelář. A hned vedle malá venkovní restaurace, z níž se v noci vynášejí stolky na pláž, na večerní piknik. Na moři pak menší člun pro výjezdy na širé moře.
"Nikdy bych si nemyslel, že to už za rok bude vypadat takhle," přiznává.
Vloni, 26. prosince, přišel o otce a staršího bratra. I Dinesh málem nepřežil. Viděl, jak se otec žene vstříc blížící se vlně a spolu s bratrem se snaží udržet za kotevní lana loď, aby ji moře nerozdrtilo o souš. Nikdo netušil, že se neblíží pouze hodně velké vlny, ale tsunami. Dinesh to za nimi do vody nestihl.
Loď vzala za své, z potápěčské školy zbyly ruiny.
"Před rokem jsem přemýšlel, jestli začínat znova. Ozvali se mi však přátelé a začali mi dávat i půjčovat peníze. A tak jsme začali stavět," říká.
Asi nejtěžší podle něj bylo získat povolení. "Přišli policajti a říkali: Nemáš střechu. To znamená, že je to moc poničené a musíš to celé strhnout. Obvolal jsem známé. Přišlo jich hodně. Během jediné noci jsme dokázali střechu postavit. Ano, pracovali jsme od devíti večer do šesti do rána. No a když pak přišli úředníci, povolení stavět mi dali," přiznává.
Sám říká, že ví, že jeho postup nebyl úplně nejčistší. Ale tohle je Srí Lanka. A navíc: "Jaký by mělo smysl stavět potápěčskou školu v bezpečné zóně, tedy stovky metrů od moře?"
Díky pomoci šly rekonstrukce rychle. Teď již škola stojí, od října je otevřená pro turisty, ale stále ještě není kompletně vybavená: potřebuje víc neoprénů, víc potápěčských bomb, zkrátka víc mnoha věcí. "Třeba turisté přijedou a budeme si moci dovolit zase něco nakoupit. Ale i tak postupuju podobně jako táta. Ten ji budoval od roku 1990, pěkně krok po kroku," připomíná Dinesh.
Kromě přátel mu pomáhá i rodina zvlášť dva zbylí bratři. Starší z nich se rovněž potápí s klienty. Mladší je učí surfovat. "Ale nerad to vidím. Předně by si měl dodělat školu. Já jsem závěrečné zkoušky nedodělal a to není dobré. Proto mu stále vštěpuju, že jednou nemusejí turisti přijet a co bude dělat? Bohužel mě moc neposlouchá a pořád se tu motá," přiznává Dinesh se smíchem.
Zálibně přitom sleduje usychající výstroj. Škola je v plné kráse. Nezdá se možné, že by tu snad někdy nestála. O opaku svědčí dnes již trochu sluncem vybledlé fotografie bratra a tatínka na trámu nad školou.#reklama
