Nepopsatelná muka. Polka se ve sprchách v Osvětimi loučila s životem, nakonec přežila

Jan Gazdík Jan Gazdík
27. 1. 2020 6:39
Do sprch v Osvětimi nahnalo komando tehdy jedenáctiletou Bibianu Szulcovou i s její maminkou a dvěma sestrami hned první den. Věděly už, že pokud nepoteče voda, tak to bude plyn. Voda kvůli leteckému poplachu netekla a neproudil ani plyn.
Bibiana Achová
Bibiana Achová | Foto: Polský institut v Praze / Instytut Polski w Pradze

"Ve sprchách jsme proseděly celou noc a opakovaně se loučily s životem. Celou tu dobu jsme zažívaly nepopsatelnou hrůzu," svěřuje se po 75 letech Bibiana Szulcová Achová.

Její osvětimské číslo bylo 83 600. Polka Bibiana Szulcová strávila jako jedenáctileté děvče ve vyhlazovacím koncentračním táboře v Osvětimi půl roku mezi srpnem 1944 a lednem 1945, byla to muka. Osm děvčat, s nimiž spala na palandě, zemřelo už v srpnu 1944, tedy během prvního měsíce - na vyčerpání, podvýživu či infekce.

Varšavský výtvarník a podnikatel Jan Szulc měl sedm dcer. Nejmladší Bibiana má v rukou panenku. Snímek je z roku 1935.
Varšavský výtvarník a podnikatel Jan Szulc měl sedm dcer. Nejmladší Bibiana má v rukou panenku. Snímek je z roku 1935. | Foto: Polský institut v Praze / Instytut Polski w Pradze

Pětasedmdesát let, jichž v pondělí 27. ledna uplynulo od osvobození Osvětimi Rudou armádou, je dlouhá doba. Avšak obrazy jen těžko popsatelného utrpení má Bibiana Szulcová Achová před očima zřetelně dodnes. "Víc než bych si přála," svěřuje se. V roce 1970, tedy po pětadvaceti letech, se do Osvětimi vrátila. Naposledy.

"Tři dny jsem pak nemohla spát. Všechna ta strašlivá traumata, obrazy a nepředstavitelné zrůdnosti mě znovu pohltily. Proto jsem se zařekla, že do Auschwitzu už nikdy nepojedu. Ani teď při příležitosti jeho osvobození před pětasedmdesáti lety, třebaže že mám pozvánku od polského prezidenta Andrzeje Dudy. Nechci si to už takhle připomínat, znovu v tom žít," vysvětluje omluvně Bibiana Szulcová Achová. Ostatně i rozhovor s deníkem Aktuálně.cz je pro ni chvílemi obtížný.

Nevěděli jsme, kam jedeme

Z centra Varšavy směřoval tehdy v srpnu 1944 k nádraží dlouhý kordon Poláků - pod pečlivým dozorem jednotek SS. Esesmani pak staré lidi i matky s dětmi nacpali do železničních dobytčáků. Vlak přeplněný zoufalstvím se rozjel do tranzitního tábora Pruszków (od srpna do října 1944 jím prošlo asi 650 tisíc Poláků, přičemž asi 55 tisíc z nich bylo posláno do koncentračních táborů, pozn. red.).

"Říkalo se, že přes Pruszków prošla celá Varšava. V jakýchsi továrních halách tam namačkali obrovskou spoustu lidí. No a ještě týž večer nás znovu šoupli do dobytčáků a vezli do Auschwitzu v Osvětimi. Tenkrát jsme ale nevěděli, kam vlastně jedeme," popisuje nyní Bibiana Szulcová Achová.

Bibiana Szulcová Achová

Jednorázové užití / Bibiana Achová
  • Na snímku jedenáctiletá Bibiana Szulcová v roce 1943 před transportem do Osvětimi a Bibiana Szulcová Achová v lednu 2020.
  • Začátek války prožila ve Varšavě, kde zažila i Varšavské povstání 1. srpna 1944. Pak byla i s matkou a dvěma sestrami transportována do Osvětimi a poté do Berlína. Na konci války se vrátila do Polska. Matka i sestry lágry přežily.
  • Nejstarší tři dcery se v průběhu války připojily k vojsku generála Władysława Anderse. Všech sedm dcer varšavského výtvarníka a podnikatele Jana Szulce válku přežilo.
  • Nejmladší Bibiana nastoupila v roce 1951 na vysokou školu v Gdaňsku, kde v roce 1957 promovala v oboru architektura.
  • Provdala se za českého architekta, společně žili v Praze. Naposledy projektovala v Energoprojektu řadu zařízení jaderných elektráren Jaslovské Bohunice a Temelín. "Ale pěkně prosím, bez jádra. Všechno možné, ale nic okolo reaktorů," ujišťuje se smíchem bývalá projektantka.

Stále mohla být s maminkou a dvěma sestrami. Jelo se den a noc. "Bez jídla, pití, nebylo si kam sednout, jak namačkaní jsme byli - ženy, děti, muži. Kdo chtěl na záchod, musela mu stačit díra v podlaze. Na okolní krajinu jsme se dívali jen přes dvě malá okénka," říká sedmaosmdesátiletá pamětnice.

Už příjezd do Auschwitzu v Osvětimi byl pro jedenáctileté děvče doživotním šokem. "Na železniční rampě nás vyhazovali z vagónů s pomocí psů. Vedle mě upadla nějaká stařenka a ti psi se na ni hned vrhli, kousali, trhali… A odevšad se ozýval křik strážných: ,Schnell! Schnell!´ Držela jsem se maminky a dvou starších sester Žofie a Jany jako klíště, ale už další den nás rozdělili. Ony šly na ženský blok, já na ten dětský," líčí.

Gymnazistka Bibiana Achová po válce v roce 1946.
Gymnazistka Bibiana Achová po válce v roce 1946. | Foto: Polský institut v Praze / Instytut Polski w Pradze

Ani v takovém stresu si ovšem nešlo nevšimnout hrozného zápachu a tmavého hustého dýmu. Bibianě až později došlo, že zápach s kouřem šel z krematorií. Už druhý den po příjezdu se dospělé Polky ptaly: "Kdy nás i s dětmi pustíte? Nic jsme přece neudělaly. Jsme tu nevinně."

"A oni jim i před námi dětmi řekli: ,Vyletíte komínem.' Na to ovšem malé holky udiveně odpovídaly: ,Já přece neumím chodit v komíně.' Všechno nám to došlo až později. Postupně jsem si uvědomovala, že jediné osvobození pro nás nakonec bude přece jen ten komín," popisuje Bibiana dětské vnímání tehdejší reality vyhlazovacího tábora Auschwitz v Osvětimi.

Loučila jsem se životem

Další šok přišel hned vzápětí. Deportovaní Poláci zaslechli už ve Varšavě "jakési fámy" o tom, že když někoho zaženou v lágru do sprch a nepoteče voda, bude to plyn.

"Nevím, zda si umíte představit tu naši hrůzu, když jsme se v těch sprchách ocitly i my a žádná voda z růžic netekla… jenomže ani plyn ne," dodává pamětnice. Až později jsme se dozvěděli, že voda ani plyn neproudily kvůli vyhlášenému alarmu, protože nad táborem přelétaly americké či britské bombardéry. "My v tu chvíli seděly ve sprchách na podlaze a celou noc se loučily se životem," říká Bibiana. 

Video: Bibiana Szulcová Achová vzpomíná na vyhlazovací tábor Auschwitz v Osvětimi

Bibiana Szulc Achová vzpomíná na Osvětim. | Video: Paměť národa

Až ráno jim pak na chvíli pustili vodu a dali špinavé a potrhané vězeňské oblečení, často se stopami krve.

Na bloku, do něhož umístili Bibianu, bylo osm set děvčat. Zpočátku je mohly občas navštěvovat mámy. Jednou ale nepřišly, do napjaté atmosféry někdo řekl, že už asi odešly komínem.

"Většina dětí se najednou strašlivě rozbrečela. Už tušily, co to vlastně je ten komín jako cesta z Osvětimi. V tom ale do sílícího nářku přiběhla dozorkyně, která plačícím dětem nařídila, aby si za trest klekly s rukama nad hlavou. Je to jedna z mých nejhorších vzpomínek na Auschwitz. Klečící uplakané děti, které v sobě dusily stesk po mámě, s rukama nad hlavou," přiznává ztěžka Bibiana Szulcová Achová.

Setkání s "doktorem smrt"

Její vzpomínky jsou jen krátké, ale velmi silné emotivní sekvence, mezi nimiž si vypravěčka dává vždy malou pauzu a odpočívá. Třeba když líčí, jak se s děvčaty dívala do oken sousedního baráku, v nichž byly vidět ostříhané hlavy žen. "Každý den byly jiné a vždy na nás něco zoufale volaly, mávaly… nerozuměla jsem jim… zřejmě šlo o maďarské židovky." 

Bibiana Achová (zcela vpravo) ve skautském oddíle (1949).
Bibiana Achová (zcela vpravo) ve skautském oddíle (1949). | Foto: Polský institut v Praze / Instytut Polski w Pradze

A stejná momentka se jí vybaví, když se řeč stočí na jídlo či hygienu.

Osvětimský jídelníček je shrnut rychle v několika větách: "Snídaně žádná. V poledne jakási zelná polévka. V kotli, ve kterém se vařila, plaval někdy mrtvý potkan. Hlad byl ale tak velký, že jsem snědla i to. Večer krajíček chleba s kouskem umělého medu či margarínu. V sobotu navíc kousek salámu. K pití jen jakási černá voda," říká.

Vězni se v koncentračním táboře dostali do sprch, aby se mohli umýt, jen dvakrát. Často stáli v nekonečné frontě na latríny, lidé měli navíc strašlivé průjmy.

K traumatizujícím vzpomínkám, při nichž se Bibiana Szulcová Achová dívá vždy do dávného a nepochopitelné světa, patří i její náhodné setkání s "doktorem smrt", jak se přezdívalo Josefu Mengelemu kvůli jeho pokusům na vězních.

"Šly jsme s churavějící kamarádkou po chodbě osvětimského špitálu a najednou proti nám kráčí on. Ani si nás ale nevšiml. Možná proto, že kamarádka měla blond vlasy a já naopak tmavé. Na bloku jsme však měly děvčata, jimž se Mengele pokoušel při experimentech změnit barvu očních duhovek. Z jakýchsi kapek měla oteklé a hnisavé oči a špatně viděla. Jiní ale mnohem větší zrůdnosti nepřežili," říká.

Polská pamětnice se domnívá, že vyhlazovací tábor Auschwitz v Osvětimi přežila a nezbláznila se i proto, že děti bývají přizpůsobivé. "A navíc časem přece jen otupíte," dodává. 

Jeden z osvětimských bloků byl například vyčleněn pro mrtvé. A Bibiana Szulcová musela i jako dítě zemřelé do "baráku mrtvých" odvážet. "Domy byly plné krys a potkanů, kteří vylézali zpod těl nebožtíků. To už jsem byla docela otrlá a dost z toho, co jsem denně viděla, mi začínalo být jedno. Ale při pohledu na ty mrtvé a krysy, které se jimi živily, jsem přece jen oněměla a nedobře je mi při té vzpomínce ještě dnes."

Bibianiny sestry byly i s maminkou odsunuty na konci války do koncentračních táborů Ravensbrück a Buchenwald. Válku přežily. O době strávené v Osvětimi se ale v rodině nikdy nemluvilo. "Jakmile se na to jen nepatrně stočila řeč, mamince se rozbušilo srdce, zmocnil se jí třas a pláč… proto se o Auschwitzu doma mlčelo. I ve škole. Bylo to pro nás vnitřní tabu. Vracely by se nám ty strašné zážitky a my jsme přece chtěli tak moc normálně žít. Proto ani nikdo z mých spolužáků netušil, že jsem prošla Auschwitzem," vysvětluje.

Lidem, kteří prošli nacistickými koncentračními tábory anebo strávili léta v drsném odboji proti nacismu, se mnohdy stává, že zanevřeli na vše německé. Není to ale případ Bibiany Schulzové Achové. "Žádnou nenávist k Němcům necítím. V mém nitru není ani stopy po něčem podobném. Není tam nic. Několikrát jsem také Německo navštívila a žádnou nenávist jsem ani tehdy nepocítila. Nikomu nic nevyčítám, ani dnešním mladým, že o Auschwitzu vědí jen málo anebo ani to ne," přemítá Polka.

A jak dodává Auschwitz v Osvětimi se netýká jen statisíců zavražděných Židů či Poláků, ale i Čechů, Slováků, Němců, Francouzů, Bělorusů, Rakušanů, Ukrajinců a mnoha dalších národností Evropy, které prošly tímto vyhlazovacím táborem.

"Nejde koneckonců jen o Auschwitz, ale i další koncentrační tábory smrti či ty pracovní. Pokud zapomeneme na to, co a proč se v nich odehrávalo, můžeme se dočkat dalších obětí a hrůz s velmi podobnými motivy," upozorňuje Bibiana Szulcová Achová.

Oběti táborů Auschwitz-Birkenau

Ve všech táborech Auschwitz-Birkenau zemřelo nejméně 1,3 miliónu osob, z nichž bylo:

  • 960 000 Židů (865 000 nezaregistrovaných, 95 000 zaregistrovaných).
  • 70 000 až 75 000 Poláků (asi 10 000 nezaregistrovaných, 64 000 zaregistrovaných).
  • 21 000 Romů (2 000 nezaregistrovaných, 19 000 zaregistrovaných).
  • 15 000 sovětských válečných zajatců (3 000 nezaregistrovaných, 12 000 zaregistrovaných).
  • 10 až 15 000 vězňů jiných národností (mimo jiné Bělorusů, Rusů, Ukrajinců, Čechů, Slováků, Jugoslávců, Francouzů, Němců, Rakušanů a tak dále).
 

Právě se děje

před 40 minutami

Tunisko nejspíš čekají předčasné volby, potvrdil tamní prezident

Tuniský prezident Kaís Saíd potvrdil záměr vypsat předčasné volby v případě, že nová vláda nezíská důvěru. Sestavením kabinetu je momentálně pověřený někdejší ministr financí Iljás Fachfách, kterého Saíd navrhl v lednu poté, co jeho předchozího kandidáta parlament neschválil. Informovala o tom agentura Reuters.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Nejlepšími sportovci roku jsou Messi, Hamilton a Bilesová

Držiteli trofeje Laureus pro nejlepší sportovce minulého roku jsou argentinský fotbalista Lionel Messi, britský pilot formule 1 Lewis Hamilton a americká sportovní gymnastka Simone Bilesová. Ta obhájila loňské prvenství, ocenění označované za sportovního Oscara poprvé získala už v roce 2016. Messi s Hamiltonem, kteří v mužské části ankety dostali stejný počet hlasů, zvítězili poprvé.

Hamilton, jenž se loni pošesté stal mistrem světa F1, převzal trofej od bývalého francouzského fotbalového trenéra Arsénea Wengera. Messi, který je v dvacetileté historii ankety prvním vítězným zástupcem kolektivního sportu, ani Bilesová se dnešního vyhlášení v Berlíně nezúčastnili.

Bilesová na loňském světovém šampionátu rozšířila sbírku zlatých medailí o dalších pět, v 22 letech už má na kontě rekordních 19 titulů. V anketě dostala přednost před americkou lyžařkou Mikaelou Shiffrinovou, jamajskou sprinterkou Shelly-Ann Fraserovou-Pryceovou, japonskou tenistkou Naomi Ósakaovou, americkou fotbalistkou Megan Rapinoeovou a americkou běžkyní Allyson Felixovou.

Mezi muži se do finálové nominace dostali kromě Messiho s Hamiltonem i keňský maratonec Eliud Kipchoge, španělský tenista Rafael Nadal, španělský motocyklový jezdec Marc Márquez a americký golfista Tiger Woods.

V kategorii Návrat roku zvítězila německá pilotka formule 3 Sophia Flörschová, která se po těžkém zranění páteře dokázala vrátit k závodění. Za průlom roku byl oceněn kolumbijský cyklista Egan Bernal, vítěz Tour de France. Týmem roku jsou jihoafričtí ragbyoví mistři světa, nejlepší v akčních sportech je americká snowboardistka Kim Chloeová.

Zdroj: ČTK
Další zprávy