Třásl se celý věžák, lidé panikařili. Reportérka na Tchaj-wanu popisuje zemětřesení

Jana Václavíková Jana Václavíková
Aktualizováno 3. 4. 2024 17:12
První slabší zemětřesení jsem v prosinci 2022 v desátém patře hotelu v centru Tchaj-peje zaspala. Od té doby jsem jich na Tchaj-wanu zažila několik. S nejsilnějšími otřesy za poslední čtvrtstoletí, které znenadání přišly ve středu ráno, se však nedají srovnat, píše přímo z asijského ostrova reportérka Aktuálně.cz.
Následky zemětřesení na Tchaj-wanu. | Video: Taiwan SNG Association

Od naší zpravodajky na Tchaj-wanu - Zemětřesení se nedá předvídat, předem nepřijde ani žádná varovná zpráva, která by všechny vyzývala k ostražitosti. Když se proto začala jen pár minut před osmou ranní otřásat země a já na lavičce v univerzitním kampusu v Tchaj-peji snídala, prolétlo mi hlavou několik myšlenek: že se mi motá hlava, protože už jsou zase třicítky a já od rána nic nepila, že cítím metro jedoucí hluboko pod povrchem.

S přibývajícími vteřinami však začala intenzita otřesů stoupat a mně došlo, že zažívám zemětřesení. V posledních dnech a týdnech jsem jich cítila několik, epicentra ale ležela daleko a jejich síla nebyla taková. Maximálně se mi pohupoval stůl pod rukama nebo se klepala televize. 

Tentokrát se začala třást celá sedmipatrová budova, před kterou jsem seděla. Zemětřesení doplňoval zvuk skel narážejících do rámů oken, klepající se konstrukce, zpěv panikařících ptáků z okolních stromů a dopadání nohou na asfalt těch pár Tchajwanců, kteří se nacházeli v mé blízkosti. 

Prchající místní, kteří jsou jindy velmi klidní až apatičtí, jak je za dlouhá desetiletí vytrénovaly provokace z Čínské lidové republiky, nakonec vytrhli z nechápavého pozorování i mě. Utekla jsem na místo, kde nehrozilo, že by na mě mohlo něco spadnout.

Pak už trvalo jen pár vteřin, než první vlna otřesů, dosahující v epicentru u města Chua-lien na východním pobřeží 7,7 stupně Richterovy škály a v Tchaj-peji o 150 kilometrů daleko pěti stupňů, přestala. Od roku 1999 Tchaj-wan silnější zemětřesení nezažil.

Tchajwanci trénují na zemětřesení od školky

Tchajwanci jsou na zemětřesení zvyklí, protože jich ročně v průměru zažijí až 221 a už od školky trénují, jak se mají zachovat. Já nikdy znalosti krizového chování v případě zemětřesení nezískala. Po uklidnění situace jsem tedy jen dojedla snídani a zamířila do nedaleké budovy na hodinu čínštiny. 

Na první pohled z poschodí katastrofě v budově nic nenaznačovalo, v jednom patře jen bylo rozbité okno. Následně jsem se ale střetla s prchajícími davy. "Dolů! Přijdou další otřesy," chytla mě studentka z Thajska a táhla s sebou z budovy. "Musely jsme se schovat pod lavice a padaly zářivky, bylo to strašidelné," vysvětlovala, zatímco sbíhala ze schodů.

Potvrdily to i moje kolegyně z kurzu a ukazovaly na svoje špinavé nohavice, jak se ukrývaly pod stolem. A co lektoři, věděli, co dělat? "Ptala jsem se jedné a ta říkala, že se mám modlit," dodala spolužačka. 

Otřesy budou v dalších dnech následovat

Dotřesy, slabší zemětřesení, které to hlavní následují, skutečně přišly. Tchajwanský Centrální úřad pro počasí jich napočítal téměř šedesát různé intenzity. Podle místních zpráv budou ještě následovat minimálně další tři dny. 

V hlavním městě ostrova kvůli tomu dočasně přestalo jezdit metro, jedna linka nadzemní dráhy v sobě má podle informací místních viditelné trhliny. Na celém Tchaj-wanu přišlo dočasně o elektřinu téměř devadesát tisíc lidí.

Největší škody zaznamenalo město Chua-lien, které je častým epicentrem zemětřesení. Zřítilo se tam několik budov. Úřady zatím mluví o devíti obětech, více než tisíc lidí utrpělo zranění. Český zastupitelský úřad v Tchaj-peji nemá žádné zprávy o raněných Češích.

 

Právě se děje

Další zprávy