Paříž - Německá kancléřka Angela Merkelová prosadila před časem fiskální pakt Evropské unie předpokládající přísnou rozpočtovou disciplínu, a tedy i nepopulární vládní škrty. Nový francouzský prezident Francois Hollande teď přichází s "prorůstovým paktem", který má jejich dopad naopak zmírnit.
To, zda budou oba pakty - stejně jako navrhovaná bankovní unie - akceptovány členskými zeměmi EU, se ukáže už ve čtvrtek a pátek na summitu Unie v Bruselu.
Oba mají svá úskalí. Ten, za kterým si stojí Merkelová, může ztroskotat na neschopnosti některých zemí rozpočtová pravidla dodržet. Prorůstová opatření Hollanda jsou zase založena na předpokladech, které se nemusí vyplnit.
Podle odborníků přitom oba pakty nejsou jeden bez druhého životaschopné.
Udržení rozpočtového deficitu pod úrovní 0,5 procenta hrubého domácího produktu a postupné snižování státního dluhu přesahujícího 60 procent HDP o jednu dvanáctinu celkové částky ročně, jak fiskální pakt předpokládá, je možné jen tehdy, když daná země vykazuje slušný hospodářský růst. Škrty samy o sobě nestačí.
Ukazuje to i příklad Česka, které se letos "proškrtalo" do recese a bez dotací z Bruselu nebude schopno srazit rozpočtový deficit pod tři procenta HDP.
Návrh prorůstových opatření, s nimiž na summit jede Hollande, je ovšem stejně iluzorní jako představa, že vyrovnaného rozpočtu je možné dosáhnout pouhými škrty.
Investice na podporu růstu nejsou jisté
Jak upozorňuje Daniel Gros z Centra pro evropská politická studia (CEPS), citovaný deníkem Spiegel on-line, navrhovaná opatření nestačí a ve většině případů představují jen přesměrování již existujících fondů jinam.
Ve 130 miliardách eur "prorůstového paktu", což je částka odpovídající necelému jednomu procentu hospodářského výkonu EU, je tak zahrnuto také 55 miliard, které mají členské země Unie ze strukturálních fondů na letošek už přislíbené. Hollande pouze navrhuje, aby tyto peníze byly nově určeny pro programy na boj s nezaměstnaností mládeže a na podporu malých a středních podniků, píše Spiegel.
Francouzský prezident dále navrhuje, aby kapitál Evropské investiční banky (EIB), s jehož pomocí je financována řada evropských projektů, byl navýšen o deset miliard. Předpokládá, že se tím podaří přitáhnout investice ze soukromého sektoru tak, aby EIB mohla v příštích čtyřech letech poskytnout každoročně o 15 miliard vyšší úvěry než doposud.
Jeho předpoklad ale nemusí vyjít, ani pokud investoři dostanou evropské garance do výše jedné miliardy eur, jak navrhuje. Věří, že se takovýmto způsobem podaří na finančních trzích získat za výhodných úvěrových podmínek dalších 18 miliard eur. Nikde ale není řečeno, že budou vytvořeny smysluplné projekty, které soukromé investice přitáhnou.
Bankovní unie ano, eurobondy ne
Zajistit to, aby fiskální unie v budoucnu skutečně fungovala, se před summitem společně pokusili předseda Evropské komise José Manuel Barroso, prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, šéf ministrů financí eurozóny Jean-Claude Juncker a předseda Evropské rady Herman Van Rompuy.
Navrhují totiž, aby fiskální unie byla doplněna také o unii bankovní a politickou. Evropská centrální banka by tak kupříkladu měla pomocí unijního regulačního úřadu mít možnost kontrolovat, jak komerční banky nakládají s úvěry od EU. A Evropský parlament zase stanovovat výši rozpočtových deficitů členských zemí EU.
"Gang čtyř", jak Barrosa a jeho spolupracovníky nazval deník Financial Times Deutschland, se tak snaží vyjít vstříc kancléřce Merkelové, aby získal její souhlas s tzv. eurobondy, jež mají pomoci nejhůře zadluženým zemím půjčovat si peníze levněji než doposud.
Německo až doposud společné evropské obligace striktně odmítalo.
"Bojujeme za udržení eurozóny, avšak proti tomu, aby dluhy byly rozloženy na celé (evropské) společenství," zdůraznil německý státní tajemník na ministerstvu zahraničí Michael Georg Link.
Dnešní summit EU může položit základy hlubokosáhlé reformy Unie, pokud se na ní ovšem jednotlivé členské země shodnou. Druhou možností je další prohloubení krize eurozóny i celé EU.
Je příznačné, že první, kdo návrh Barrosa a jeho kolegů - a tím i další posílení fiskálního paktu - odmítl, je český premiér Petr Nečas.
