Způsobil Tunguzskou událost meteorit, nebo UFO? Vše o největší záhadě 20. století

Simona Fendrychová Jiří Kropáček Jan Hejl Simona Fendrychová, Jiří Kropáček, Jan Hejl
Aktualizováno 31. 12. 2018 15:56
Mohutný výbuch, ohnivá koule, miliony pokácených stromů, otřesy půdy, popálení lidé, černý déšť a žádné vysvětlení. Od záhadného výbuchu uprostřed Sibiře letos uplynulo 110 let. Připomeňte si grafiku deníku Aktuálně.cz.

Na konci června roku 1908 došlo uprostřed Sibiře v Tunguzské oblasti k mimořádně silnému výbuchu. Země se otřásla tak mohutně, že na ploše větší než Londýn popadaly stromy. Do vzdálenosti 100 kilometrů lidé slyšeli hřmění, v 70 kilometrů vzdáleném městě Vanavara vypadaly okenní tabule. V sobotu 30. června uplyne od katastrofické události přesně 110 let, přesto stále zůstává obestřena záhadou. Nikdo dodnes neví, co vlastně uprostřed takřka neobydlené ruské tajgy mohlo způsobit tak mohutnou explozi.

+ zvětšit× zmenšit

V zemi nezůstal žádný kráter, ale očití svědci mluvili o ohnivé žluté kouli na obloze, kterou spatřili noc předtím. Otřesy půdy zaznamenaly seizmologické stanice po celém světě. Lesní požár, který po výbuchu vypukl, byl vidět i ze vzdálenosti mnoha set kilometrů. Do ovzduší se dostalo tolik popela, že v oblasti údajně padal černý déšť. Po stovkách sobů, kteří tajgu ve stádech obývají, zbyly jen ohořelé mršiny. Lidé žijící v okolí utrpěli popáleniny, které se dlouho hojily. Až ve střední Evropě se ještě několik nocí poté dala spatřit podivná záře na obloze.

Jeden svědek údajně vypověděl, že v onen den brzy ráno „se obloha rozdělila v půli a vysoko nad lesem se její severní část celá pokryla ohněm“, píše BBC. „V okamžiku se ozval třesk a mohutná rána, kterou následoval hluk připomínající střelbu nebo kamení padající z nebe.“

Exploze to byla opravdu nevídaná. Podle vědců například z americké NASA byla 185krát silnější než výbuch atomové bomby v Hirošimě za druhé světové války.

To, co se před 110 lety na Sibiři v neobydlené oblasti tajgy u řeky Podkamenná Tunguska stalo, se označuje za tunguzskou událost, katastrofu, záhadu nebo také tunguzský meteorit. Jaké jsou hlavní teorie, které katastrofu v Rusku vysvětlují?

Co se mohlo stát?×

načítám grafiku

Existuje kráter?×

Když k záhadné explozi došlo, nikdo se na odlehlé místo na Sibiři nevydal, aby prozkoumal důvod. Zpráva se navíc objevila jen v několika lokálních novinách. První vědeckou expedici do Tunguzské oblasti přímo k místu exploze uspořádal mineralog Leonid Kulik až v roce 1927. Ta přinesla velké překvapení – nenalezla očekávaný kráter po výbuchu. Kulik ale místo toho objevil obrovskou plochu, na které rostly zploštělé stromy ve zvláštních tvarech. Už on přišel s předpokladem, že tam musel v atmosféře vybuchnout meteorit. Nezbyly po něm ale žádné úlomky.

Následovaly další výpravy, výzkumníci chtěli najít zbytky meteoritu. Protože se to nedařilo, začali se ruští vědci přiklánět k názoru, že muselo jít o kometu.

Až v roce 1958 objevili vědci v místní půdě zlomky magnetitu a křemičitanu. Další výzkum odhalil, že obsahují velké množství niklu, což je známá vlastnost meteorických hornin. Od té doby byly na místo uspořádány celé desítky výprav, často spíše amatérských, které se snažily nalézt hmatatelné zbytky tunguzského meteoritu. Nikdy se nepodařilo najít dostatečné důkazy. V roce 2013 to měl změnit ukrajinský profesor Viktor Kvasnycyja, který se svým týmem analyzoval úlomky údajně pocházející z rašelinové vrstvy vzniklé v roce 1908. Je přesvědčen, že mají meteorický původ.

Má to ale několik háčků. Tak například někteří jiní vědci zpochybňují, že rašelina pochází opravdu z roku 1908. Největším problémem ale je, že drobné úlomky meteorických hornin na zemi nejsou nic neobvyklého. Takzvané sprchy meteorů se vyskytují celkem často, někdy i nepozorovaně. Analyzované vzorky tak nemusí nutně dokazovat existenci tunguzského meteoritu.

Tunguzská událost je dodnes záhadou. I po 110 letech někteří badatelé tvrdí, že vysvětlení spočívá v něčem, co se doposud přehlíželo. Například italští vědci z Boloňské univerzity od 90. let tvrdí, že kráter ve skutečnosti existuje, jen je zatopený. Předpokládají, že ve skutečnosti je jím jezero Čeko (na mapě). To se totiž neobjevuje na žádné mapě vydané před rokem 1908.

Rány jako z děla, oblohu pokryl oheň×

Najednou se obloha rozdělila v půli a vysoko nad lesem se její severní část celá pokryla ohněm. V okamžiku se ozval třesk a mohutná rána, kterou následoval hluk připomínající střelbu nebo kamení padající z nebe.”

Rus Semenov vzpomínal v roce 1930

Já a můj bratr jsme spali v naší chýši, když jsme se oba najednou náhle probudili. Jako by do nás někdo strčil. Slyšeli jsme pískot a cítili silný vítr. Zvenku se ozýval hrozný hluk a slyšeli jsme, jak padají stromy. Země se začala hýbat a na obloze šlehaly blesky. Naší chatou to otřásalo a venku jsme viděli padající stromy s korunami v plamenech.”

Svědectví chlapce z jednoho sibiřského kmene

Na obloze se objevilo teplé světlo, a když se přiblížilo nad lesy, zdálo se, že se rozptyluje a mění se v obrovský černý mrak. Bylo slyšet hlasité klepání, jako když se valí velké kameny nebo se střílí z děl. Všechny budovy se otřásaly a z mraků začaly šlehat plameny různých tvarů. Lidé panikařili, ženy plakaly a myslely, že je konec světa.”

Noviny Sibiř z roku 1908

Slyšel jsem zvuk, který zněl, jako kdyby dynamit vybuchl ve skále nebo jako střelba z velkých zbraní. Byl to hrozný hrom – jako rána z děla na jasném nebi.”

Pracovník sibiřské železniční dráhy

Byly slyšet rány jako z děla. Trvalo to hodinu a půl.”

Obyvatel kilometry vzdálené vesnice Krasnojarova

Historické fotografie×

načítám grafiku

Fotografie: ČTK | Shutterstock | Wikipedia | Profimedia | Aktuálně.cz

 

Právě se děje

před 14 minutami

Salač zajel v trénincích Moto3 v Aragónu šestý nejlepší čas

Český motocyklový závodník Filip Salač si v pátek v rámci Velké cenu Aragónu třídy Moto3 zapsal v kombinovaném pořadí obou měřených tréninků šestý nejlepší čas. Výkonem 1:59,103 minuty zaostal o půl vteřiny za nejrychlejším mužem dne, jímž se stal Ital Andrea Migno. Salačův týmový kolega Jakub Kornfeil obsadil dvanáctou příčku se ztrátou tři čtvrtě vteřiny na lídra.

Další zprávy