Ukrajinci chtěli proplout z Černého moře do Azovského, což jim Rusové v minulosti od anexe Krymu v roce 2014 už mnohokrát umožnili. Tentokrát ne.
"Ruští vojáci stříleli po ukrajinských. Neskrývali, že střílejí oni. To je nová situace. V minulosti vždy skrývali, že jsou ruští vojáci," uvedl ukrajinský ministr zahraničí Pavlo Klimkin. Ruské ministerstvo zahraničí oznámilo, že snahou Ukrajiny je ve spolupráci se Spojenými státy a Evropskou unií vyprovokovat konflikt s Ruskem.
Ukrajinský prezident Petro Porošenko navrhl vyhlášení třicetidenního válečného stavu. V praxi by to především znamenalo, že armáda bude ve stavu pohotovosti a že mohou být do armády povoláni rezervisté.
S ruskou převahou ve vodách Azovského a Černého moře ale Ukrajina nemůže reálně soupeřit. Ruská armáda má modernější vybavení, modernější plavidla a v posledních letech počet svých sil zejména v Azovském moři výrazně zvýšila. Drtivou převahu mají Rusové také ve vzduchu. Jít do zásadního střetu na moři by pro Ukrajince bylo sebevražedné - nemají tam šanci vyhrát.
Na Donbasu v podmínkách pozemní války je situace přece jen trochu jiná. Rusové by samozřejmě mohli zabrat větší kus Ukrajiny, než mají dosud. Ale stalo by se tak za cenu velkých lidských i materiálních ztrát. Vladimir Putin by velmi riskoval.
Situace v Azovském moři mu umožňuje držet Ukrajinu do určité míry ekonomicky v šachu. Pokud by Rusové zablokovali trasu Kerčským průlivem, znemožnili by ukrajinským lodím plout do přístavů v Mariupolu a Berďansku. Což by mělo hospodářské následky, protože oba přístavy jsou důležitým překladištěm zboží a surovin.
Nedělní incident je tak zdviženým prstem Vladimira Putina vůči Ukrajině: Mohu vás ještě více oslabit, a nebude mě to stát mnoho. Pokud v budoucnosti zavládnou mezi Kyjevem a Moskvou spory například o cenu plynu, námořní blokáda je trumfem v ruských rukou.
A stále platí doktrína, kterou ruský prezident přijal vůči Ukrajině už v roce 2014. Nenechat zemi vydechnout, vázat její síly pokračujícím válečným konfliktem a víceméně ji trestal za to, že odmítá omezit svoji nezávislost a uznávat zájmy Moskvy.
Rybaření a nákladní dopravu v Azovském moři a Kerčském průlivu řeší dvě smlouvy, které Kyjev a Moskva podepsaly po rozpadu Sovětského svazu. První smlouva z roku 1993 umožňuje rybářům obou zemí lovit v moři, ale nevymezuje jasně teritoriální vody. Smlouva z roku 2003 pak stanovuje, že obě strany mohou svobodně využívat Kerčský průliv pro svá plavidla.
Ukrajinci považují stavbu Kerčského mostu mezi Krymem a ruskou pevninou za omezení přístupu z Černého do Azovského moře a naopak. Stavba zúžila trasu pro lodě průlivem na šířku na pouhých osmnáct metrů.
