Berlín - Německo znovu varovalo Řecko, že mu neposkytne další půjčky, pokud nebude pokračovat v reformách. Berlín ale zároveň vyjednává se svými partnery v EU o uvolnění 31,5 miliardy eur, kterou by vláda v Aténách dostala vyplacenu na speciální konto.
Mohla by z něj začít čerpat peníze, až dostojí svým závazkům. Tedy po skončení jednání s takzvanou trojkou (sestávající ze zástupců Evropské unie, Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky), naplánovaných na listopad.
Vláda kancléřky Angely Merkelové moc dobře ví, že řecký bankrot by nic nevyřešil a že představuje jen nejhorší z několika špatných řešení. Zopakovala to i ve čtvrtek v Bundestagu, kde vystoupila s projevem před začátkem summitu EU.
Berlín má eminentní zájem na tom, aby Řecko v eurozóně zůstalo.
Spolková republika by totiž v důsledku řeckého návratu k drachmě přišla o tři procenta svého HDP. Vyplývá to z analýzy, kterou vypracovala prestižní Bertelsmannova nadace se sídlem v porýnském Güterslohu.
Rozpad eurozóny - hlavní poražení
Ještě mnohem horší scénář se přitom rýsuje, pokud by eurozónu musely opustit další těžce zadlužené země, jako je Portugalsko, Španělsko či Itálie.
V případě řeckého odchodu z klubu zemí používajících společnou evropskou měnu by jen Německo muselo odepsat 73 miliard eur, které Aténám až doposud půjčilo.
S dalšími 64 miliardami by se museli rozloučit soukromí věřitelé ve Spolkové republice.
Francii by zase těžce zasáhl bankrot Portugalska, po němž by ztratila ekvivalent 17,6 procenta svého hrubého domácího produktu. Do hluboké recese by ale pád "jižního křídla" EU uvrhl nejenom zemi galského kohouta a celou Unii, nýbrž také USA a Čínu.
Ztráty celosvětové ekonomiky spojené s koncem eura vyčíslila Bertelsmannova nadace na 17 bilionů eur.
Jen samotná Francie, která v minulosti mocně nakupovala portugalské, španělské a italské státní dluhopisy, by po krachu těchto tří zemí přišla o astronomické částky přesahující tři biliony eur a odpovídající 154 procentům jejího HDP. Tratila by vůbec nejvíc ze všech.
Řecko by při bankrotu přišlo o 164 miliard eur, a tedy o svůj nynější celoroční hrubý domácí produkt.
"Rozsah škod by nebylo vůbec možné měřit slovy," tvrdí spoluautor studie Thiess Petersen, citovaný deníkem Spiegel on-line. "Byla by to naprostá katastrofa."
Schäuble chce posílit pravomoci komise
Také z toho důvodu kabinet kancléřky Merkelové v posledních týdnech notně zmírnil svou rétoriku a snaží se vládu premiéra Antonise Samarase v jeho reformním úsilí ještě více podpořit. O tom, že by Řecko mělo eurozónu opustit, už nehovoří ani německý ministr financí Wolfgang Schäuble, který v úterý přišel s dalším návrhem, jak krizi čelit.
EU by podle něj měla vybavit rozsáhlými pravomocemi eurokomisaře pro otázky měnové unie. Členské státy by se zároveň musely zříci části své nezávislosti.
Eurokomisař by podle Schäubla měl mít možnost vetovat národní rozpočty, pokud zjistí, že předložený deficit je příliš vysoký, nebo pokud by měl pochybnosti o tom, že jeho výše bude dodržena. Národní parlamenty by sice měly výsadní právo měnit výši rozpočtových výdajů a příjmů, konečné slovo by však měl eurokomisař v Bruselu.
Německo se tím snaží zabránit opakování situace, kdy vlády zemí ohrožených recesí předkládaly nerealistické rozpočty - a v případě Řecka také upravené údaje o stavu státních financí.
Se svým návrhem chce Schäuble podrobně seznámit účastníky dvoudenního summitu EU, který ve čtvrtek začíná v Bruselu a na němž mají být projednávány detaily bankovní unie. Na té se většina zemí eurozóny shodla již před časem.
Unii předpokládající rozsáhlý bankovní dohled nad celkem šesti tisíci finančními institucemi v Evropě hodlají vetovat vlády Velké Británie a Česka. Německo s Francií, které se ji snaží prosadit za každou cenu, však již mají připraven krizový scénář. Na jeho základě by se na bankovní unii - tak jako letos v březnu v případě fiskální unie - shodla v rámci oddělených jednání především eurozóna.
Další země by se k ní následně mohly připojit, pokud to uznají za vhodné.
Trend směřující k "dvourychlostní Evropě", na jejíž periferii jsou Česko a Velká Británie čím dál více zatlačovány do pozadí, by se tím ještě posílil.
