Mars jsme už znečistili. Bylo by trapné tam najít život zavlečený ze Země, říká vědec

Tyhle krásy ukrývá Mars. Podívejte se na unikátní snímky z povrchu rudé planety
Prašné víry zachycené v roce 2012 sondou americké agentury NASA.
Záběry na led, který se leskne ve slunečním svitu.
Kráter Newton na Marsu, který pravděpodobně vznikl před třemi miliardami let.
Snímek vodního ledu v severních zeměpisných šířkách Marsu zachytila sonda Evropské vesmírné agentury (ESA) Mars Express.
Foto: NASA / JPL-Caltech / University of Arizona
Simona Fendrychová Simona Fendrychová
30. 7. 2020 18:11
Americká NASA vyslala na Mars sondu Perseverance, která bude sbírat vzorky hornin a hledat důkazy o životě na rudé planetě. Jaká je šance, že na Marsu skutečně žijí organismy, a v čem je mise unikátní, hodnotí v rozhovoru pro Aktuálně.cz Petr Brož, specialista na Mars z Akademie věd.

První pokus poslat sondu na Mars proběhl už v roce 1960, k prvnímu úspěšnému přistání došlo v 70. letech. Od té doby už jich přistálo několik a občas na povrchu Marsu nějaká havaruje. Jak velký nepořádek lidstvo na Marsu za těch 50 let vytvořilo?

Na spoustě míst najdete vraky. Když například na Marsu přistála v roce 2012 sonda Curiosity, zanechala po sobě hned několik trosek. Jindy máte sondu, která má přistát, nepovede se jí to, spadne a bouchne. Trosky vlastně jsou historicky cenné artefakty, stejně jako vykopávky z doby antiky jsou významné archeologické objevy.

Jakou hodnotu ale mají tyhle artefakty na cizí planetě?

Pro člověka obrovskou. Nebo jestli existují mimozemšťané, má to obrovský potenciál i pro ně. Kdybychom přistáli na povrchu Marsu a našli tam trosky sondy, kterou jsme nevyrobili, tak je to největší objev v historii lidstva. Ale najít kus něčeho na povrchu jiné planety je trochu sci-fi, šance je extrémně nízká. Povrch Marsu tvoří kamení, a kdyby tam najednou vykoukla opracovaná trubka, byla by to obrovská senzace.

Jak velká je pravděpodobnost, že začneme na Marsu narážet na vlastní nepořádek?

Místa, kde my dnes přistáváme, leží zpravidla ve dvou oblastech. Jsou to nížiny, ve kterých je dostatečný atmosférický tlak na to, aby tam sonda mohla přistát a brzdila ji atmosféra. Existují tedy místa, kam se nikdo nikdy nepokusil přistát, a naopak místa, kde jsou zbytky sond koncentrovány.

Jenže povrch Marsu je velký asi jako všechny souše na Zemi. Představte si, že na území USA rozprášíte padesát sond. Sám jeden člověk by neměl šanci na nějaký zbytek narazit. Stejně tak na Marsu je extrémně malá šance, že jedno vozítko narazí na zbytky staré sondy. I přesto, že všechny výzkumy směrujeme do několika málo oblastí.

Vzorky z Marsu

Kromě americké NASA vyslala na Mars sondu nedávno i Čína a Spojené arabské emiráty. Mars se stává cílem vesmírných aktivit, celkem teď planetu zkoumá osm misí. Do kosmonautiky navíc vstoupily soukromé společnosti, lety do vesmíru zlevňují a je pravděpodobné, že se o přistání na Marsu bude pokoušet víc států. Není to pro tamní ekosystém nebezpečné? Chrání se nějak Mars před kontaminací pozemskými mikroby?

Ano, Mars se chrání dvěma způsoby. Ten první je obdobný jako na Měsíci, kde se nesmí přistávat na místě přistání Apolla, protože je to cenná archeologická lokalita. To samé bude na Marsu. Jde o ochranu toho, co tam lidé donesli.

Ochrana celé planety je součást obrovské diskuse ve vědeckém světě. Vozítko Perseverance, které teď NASA vyslala na Mars, má odebírat vzorky, ty dávat do kapslí a kapsle zavřít a poházet je po povrchu, odkud bychom je měli někdy možná vyzvednout. Teď na to ale nemáme připravenou žádnou misi ani technologie. Všichni počítají s tím, že Mars kontaminujeme. Vzorky, které ale teď odebereme, budou zapečetěné pro případ, že dojde k extrémní kontaminaci Marsu. I v takovém případě budeme mít možnost zkoumat vzorky Marsu a zjistit, jak asi vypadal, než jsme ho kontaminovali.

Kdo je Petr Brož?

Mgr Petr Brož, PhD - vědecký pracovník Geofyzikálního Ústavu Akademie věd ČR

Petr Brož, vědecký pracovník na Oddělení geodynamiky Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, se věnuje výzkumu sopečné činnosti napříč sluneční soustavou. Specializuje se na Mars.

Je laureát Prémie Otto Wichterleho udělované mimořádně kvalitním a perspektivním vědeckým pracovníkům Akademie věd ČR do 35 let.

Takže se Mars nesnažíme chránit? Počítá se s tím, že se prostředí dříve nebo později kontaminuje?

Jen se připravujeme na tu možnost. Víme, že neexistuje nic jako stoprocentní sterilizace sond. Každá sonda, která letí na Mars, si s sebou nese určité množství bakterií, i když se snažíme sebevíc riziko eliminovat. Nemůžeme si být jistí, že se na Marsu nedostanou do prostředí, kde se třeba začnou zázračně množit. Z toho důvodu už ke kontaminaci určitě v minulosti došlo. Spousta sond, které letěly k Marsu, na něm neměla přistát, jenomže kvůli chybě se na něj zhroutily. A jejich sterilizace byla nižší, protože se s tím nepočítalo.

I kdyby současná sonda někde našla tekoucí vodu, bude mít zakázáno to jít prozkoumat. Protože neprošla tak striktní sterilizací, jelikož měla jiný cíl.

Zatím se na tom shodují všichni, že nechceme Mars kontaminovat?

Celá vědecká obec má tenhle cíl. Protože to, co lidstvo žene do vesmíru, je snaha najít mimozemský život. A nebylo by nic trapnějšího, než kdybychom narazili na život a pak bychom zjistili, že je to život, který jsme tam dovezli my sami.

Může se stát, že mise Mars 2020 s velkou slávou objeví stopy života, který ale pochází ze Země? Jak se to pozná?

Možné to je. Já sice nejsem astrobiolog, ale můžu říct, že rozeznat to je strašně těžké. Vyslané vozítko samo o sobě nemá žádné nástroje na to, aby mohlo analyzovat, odkud život pochází. Tahle sonda je geologickou laboratoří, nikoliv biologickou. Sice může změřit přítomnost určitých molekul a rozeznat organický materiál, ale neprozkoumá genom organismu. V takovém případě bude těžké říct, jestli je to organismus z Marsu, nebo ze Země. Když tam teď Perseverance něco objeví, příště tam pošleme lepší sondu, která to prozkoumá.

Život bez kyslíku

Když se na Marsu hledají důkazy o životě, myslíme tím život, jaký ho známe ze Země. Počítá věda s možností, že existuje úplně jiný druh života? A jsme schopni ho vůbec poznat?

Počítá se s možností, že objevíme něco úplně jiného. Bude ale strašně těžké dokázat, že to je život. Z tohohle hlediska je vůbec těžké najít nějakou definici života. Tak například když někdy vyvineme umělou inteligenci, bude to život, nebo ne?

Život na Zemi například na začátku vůbec nepotřeboval kyslík. Na dně moří u vřídel, ze kterých ze Země vystupuje magma, stále žijí organismy, které mají celý svůj potravní řetězec postavený na síře. Nepotřebují sluneční světlo, jsou tam naprosto odříznuté, takže i když my se tady vyhladíme atomovou válkou, jim to bude úplně jedno. Ani na Marsu nehledáme nutně organismy produkující kyslík.

Co tedy přesně na Marsu hledáme? Co dokáže, že na něm existuje nebo existoval život?
Když to řeknu zjednodušeně, hledáme organismy, které jsou založené na uhlíkové bázi.

Ideálně chceme najít jednobuněčné organismy, případně jejich fosilie. Málokdo předpokládá, že na povrchu Marsu najdeme živé organismy. Mnohem pravděpodobnější je, že najdeme fosilie nebo doklady nějakých geologických procesů, o kterých ze Země víme, že probíhají za přítomnosti života. Dám příklad: v pozemských jezerech naleznete uhlík, který se tam hromadil ze schránek živočichů.

Odpoví mise Mars 2020 konečně na tuhle odvěkou otázku?

Představte si špendlík, který zapíchnete kamkoliv na Zemi. Řeknete mi podle něj, jestli na Zemi byl život?

Nevíme, co najde a jak jednoznačné budou důkazy. Obecně platí, že víme, jak vypadá povrch Marsu, protože je kompletně nasnímaný vysokým rozlišením. Víme i přibližně to, jaké minerály se na jeho povrchu nachází, jsme schopni vidět i pár desítek metrů pod povrch, dokážeme tam odhalit vodní led a podobně. Znalostí už máme hodně, ale zpravidla zkoumáme za pomoci sond na oběžné dráze to, jak to tam vypadá dneska.

Jenomže v geologii potřebujete vzorky hornin, ze kterých se dozvíte obrovské množství informací z minulosti. Protože takový kámen má v sobě zakonzervované podmínky z doby, kdy vznikal. Ze sedimentárních hornin se můžeme často dozvědět něco o tehdejším složení atmosféry. Geologie pracuje se 4,5 miliardy let, což je obrovský časový úsek.

Od mise Mars 2020 si slibujeme, že když přivezeme horniny z Marsu, určíme z jejich analýzy podmínky na Marsu z doby, kdy vznikaly. Určíme atmosférický tlak, teplotu i to, jak dlouho v oblasti tekla voda. Ze vzorků můžeme zjistit třeba to, že po miliardu let muselo být na Marsu vlhko a teplo. Nebo naopak že teplo a vlhko tam bylo jen po krátký čas. To by pak snížilo pravděpodobnost, že se tam mohl vyvinout život. Na tohle nám mise může odpovědět.

Zjistíme tedy, jak Mars vypadal.

Ano, objasní nám, jak se planeta vyvíjela v čase. Ale co se života týče, máme jednu planetu, na které se vyvinul život, takže předpokládáme, že takhle by to platilo i jinde. Jenže my nevíme, jestli v tom nesehrála roli náhoda.

Navíc úplně ponecháváme stranou možnost, že se život na Marsu nemusel vyvinout. Stačilo by, kdyby ze Země doletěl meteorit se zárodky života, který by pak Mars osídlil. Respektive život mohl klidně vzniknout na Marsu a doletět na Zemi. I taková myšlenka existuje. Na Zemi jsou desítky meteoritů z Marsu. Stalo se to tak, že na Mars dopadlo velké těleso a z jeho povrchu vystřelilo do vesmíru materiál, který pak dopadl na Zemi. Takhle se může mezi planetami teoreticky šířit život. Kdyby k takovému přenosu došlo ve správný čas, život se na Marsu mohl objevit i bez toho, aby na něm byly pro vznik života dostatečně dlouho vhodné podmínky.

Video: Sonda Curiosity pořídila nejdokonalejší panoramatický snímek Marsu

Panoramatický snímek složený z tisíců fotek, které robot Curiosity pořídil během loňských svátků. | Video: NASA.gov
 

Právě se děje

Další zprávy