Na Krymu se šíří panika. Rodiny ruských okupantů odjíždějí, říká tatarská historička

Martin Novák Martin Novák
13. 4. 2023 18:37
Mezi ruskými okupanty a kolaboranty na Krymu je panika, říká krymskotatarská historička Gulnar Abdulajevová. Sama z poloostrova pochází, před devíti lety z něj ale musela odjet. V rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz popisuje první momenty ruské okupace a třeba nahrazování knih ve školách těmi poplatnými ruskému režimu.
Gulnar Abdulajevová.
Gulnar Abdulajevová. | Foto: Martin Novák

Současný vývoj války jí dává naději, že by se znovu mohla podívat domů, na ukrajinský Krym. Pokud by ale přijela nyní, v době, kdy ho ovládá Rusko, hrozilo by jí trestní stíhání a vězení.

Historička Gulnar Abdulajevová, která od okupace Krymu v roce 2014 žije v Kyjevě, je autorkou několika knih, například titulu Krymští Tataři: Od etnogeneze ke státnosti. Do Prahy ji pozval nadační fond Prague Civil Society Center.

Jak vzpomínáte na příchod okupačních vojáků na Krym před devíti lety? Mužů v neoznačených uniformách, kterým se říkalo "zelení mužíčci"?

Když v únoru 2014 začala ruská okupace Krymu, bylo mi jasné, co se bude dít, protože jako historička Rusko dobře znám. Bylo mi jasné, že okupace bude nadlouho, protože Rusové zdůvodňují své nároky na Krym historií. Ukrajinská armáda tehdy byla slabá, bylo krátce po revoluci na Majdanu. Rusové vpadli Ukrajině do zad přesně ve chvíli, kdy byla destabilizovaná a oslabená. Lidé nebyli na ruskou invazi a na obranu proti ní připraveni.

Rozhodla jsem se, že pokud se do konce března 2014 nic nezmění, odjedu z Krymu. Už mi chodily na sociálních sítích výhrůžky za má prohlášení. Bylo jen otázkou času, než by mě okupační správa odsoudila do kriminálu. Tak jsem odjela do Kyjeva. Nedovedla jsem si představit, že budu žít pod okupací.

Krymští Tataři

Krymští Tataři jsou národ turkického původu. Hovoří krymskou tatarštinou a nejvíce jich žije na Krymském poloostrově.

Od ruské anexe Krymu se jejich jazyk stal jedním z oficiálních jazyků na poloostrově, nicméně etnikum si stěžuje na fyzické násilí, únosy a teror. To potvrzuje i mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch (HRW).

Na Krymu žije podle údajů ruského statistického úřadu z ledna 2019 asi čtvrt milionu Tatarů. Tvoří tak zhruba 12 procent obyvatel poloostrova.

Pracovat tam jako historička zabývající se dějinami krymských Tatarů by asi nešlo…

To je jedna věc. A pracovala jsem také pro jeden časopis, který okamžitě zavřeli, protože odmítl okupaci a nepodřídil se novým ruským pravidlům pro registraci.

Rusové také okamžitě zamířili do škol a knihoven, z nichž odstranili a vyhodili všechny knihy a učebnice, které neodpovídaly propagandě režimu. Rusko se vždy snažilo přepisovat historii, ale když jsem viděla, jaké knihy a učebnice na Krym potom vozili, bylo to něco neskutečného. Například v učebnici dějepisu se psalo, že Rusko neprohrálo v roce 1856 Krymskou válku, přičemž je jasné, že ji prohrálo.

Záběry vyhazování a ničení knih - třeba těch v ukrajinštině - se loni znovu objevily v Mariupolu nebo Chersonu, když je Rusové obsadili…

Ještě předtím tomu tak bylo i v Doněcku a Luhansku. Když si vzpomenu, jak to dělali na Krymu, byly to strašné dny. Ale neozbrojení civilisté jsou bezmocní proti ruským vojskům. Každým dnem se situace zhoršovala, každým dnem přibývala nová a nová ruská pravidla, a tak se mnoho Ukrajinců a krymských Tatarů raději rozhodlo poloostrov opustit.

Teď odcházejí další, mnoho rodin. Do Gruzie nebo Ázerbájdžánu. Utíkají před mobilizací do ruské armády.

Je tedy pravda, že Moskva posílá na Ukrajinu bojovat krymské Tatary?

Bohužel ano. Je to strašná tragédie, posílají je bojovat proti vlastní zemi, ve které se narodili. Vím od známých, že ruští vojáci často klepou na dveře bytů a domů v noci a mladé muže odvádějí. Velká většina krymských Tatarů se přitom cítí být ve smyslu státní příslušnosti Ukrajinci.

Existují i kolaboranti, kteří spolupracují s režimem a snaží se tím získat pro sebe výhody, ale je to malá skupina. A všichni je znají a pamatují si je. Nejsou například zváni na svatby nebo pohřby, přitom ty jsou v krymskotatarské kultuře velkou a důležitou událostí. Ostatní se těmto kolaborantům vyhýbají.

Proruský správce Krymu Sergej Aksjonov ve středu prohlásil, že z bezpečnostních důvodů letos 9. května nebude na poloostrově tradiční vojenská přehlídka. Děje se něco? Panuje v okupačních úřadech nervozita?

V ukrajinských médiích se pořád píše a hovoří o protiofenzivě, plánu na osvobození Krymu a na zničení Kerčského mostu. Takže Krym bude vlastně na určitou dobu ostrov. Samozřejmě je to součástí psychologické války a já skutečně mám zprávy o tom, že mezi okupanty a kolaboranty je panika. Rodiny okupantů a okupačních vojáků prodávají byty, odjíždějí. Ostatně Krym zažil i mnoho výbuchů ve vojenských objektech. To, že Aksjonov ruší vojenskou přehlídku, je jasný signál.

Mnoho lidí ve světě překvapila úporná a nakonec úspěšná ukrajinská obrana v Kyjevě, Charkově a na dalších místech. Vy jste to očekávala?

Ukrajinci jsou prostě takoví, nevzdávají se dopředu. Bylo mi to jasné od začátku. 24. únor 2022 byl sice šokem a člověku se tomu nechtělo uvěřit, ale ještě ten den večer jsem viděla dlouhé fronty mužů před vojenskými správami. Lidé nechtěli dopustit, aby se na celé Ukrajině stalo to samé jako na Krymu. Pomohla nám jednota, mnoho Ukrajinců se spojilo a vše podřídilo cíli nepodlehnout okupantům. Když se ukázalo, že v Buči docházelo k masakrům civilních obyvatel, tak to ještě více podnítilo odpor k Rusku a odhodlání postavit se mu.

Jsme také vděční všem, kteří nás podporují. I Česku. Naopak nechápu, proč je Maďarsko tak proruské.

Dnes už je ale myslím jasné, že Ukrajina vítězí a Rusko je mnohem slabší, než si mnozí mysleli. Musíme to však dotáhnout tak daleko, aby bylo Rusko potrestáno a zaplatilo za své zločiny.

 

Právě se děje

Další zprávy