Lukašenka svrhne jedině revoluce

Jan Hron
7. 5. 2006 0:00
ROZHOVOR - Běloruská moc minulý týden opět tvrdě zasáhla proti tamní opozici. Člen exilové vlády v rozhovoru pro Aktuálně.cz předvídá, že její pád nebude poklidný.
Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Vladislav Jandjuk emigroval před osmi lety pod hrozbou politického pronásledování do České republiky, kde následovně získal politický azyl. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o stabilitě běloruské společnosti, o touze Bělorusů po změně, o roli disentu a exilové vlády.

A: Není Bělorusů, kterým vadí Lukašenkův režim, jenom pouhá hrstka? Je v Bělorusku nějaká silná vnitřní potřeba po změně?

Infobox

Vladislav Jandjuk

Vladislav Jandjuk

  • Narozen 11. listopadu 1969, Vitebsk, Bělorusko
  • V letech 1988-1989 sloužil v sovětské armádě ve Lvově, Ukrajina.
  • V roce 1992 absolvoval pedagogické oddělení chemické fakulty Státní univerzity v Minsku, Bělorusko.
  • Po studiích na univerzitě se vrátil do Vitebsku, pracoval jako počítačový expert, vydával noviny "Kamputarnaja Prachtyka" (Počítačová praxe).
  • Od roku 1995 je členem Běloruské lidové fronty. Pracoval jako redaktor nezávislých novin "Volnaje Słova" (Svobodné slovo), podílel se také na vydání řady dalších tiskovin.
  • V roce 1997 pod hrozbou politického pronásledování emigroval do České republiky, kde následovně jako první Bělorus po roce 1991 získal politický azyl.
  • V roce 1998 společně s nadací Člověk v tísni při ČT založil Běloruské centrum.
  • V letech 2000 až 2003 přednášel dějiny Běloruska na IMS FSV UK
  • V součastné době pracuje jako počítačový specialista. Je členem Senátního Výboru za svobodné Bělorusko, mluvčím kulturního spolku Bělorusů ČR a Demokratického fóra Bělorusů Evropy. Od roku 2000 je také členem Běloruské exilové vlády, která sídlí v USA.
  • Je ženatý, má dceru Annu.

Tu otázku si pokládám často. V Bělorusku jsem už osm let nebyl, moje kontakty jsou omezené, nemám možnost přímo vidět, jak reagují lidé tam. Ale přece jenom mám určité indicie, že v národu přetrvává touha po svobodě a nezávislosti. Čas od času mluvím s běžnými, politicky zcela neangažovanými lidmi, kteří žijí v Bělorusku, a oni se rozčilují, jak je možné, že je Lukašenko stále u moci, když ho ani oni, ani jejich okolí nepodporuje.

A: Jak myslíte, že k té změně v Bělorusku dojde? Vnitřní proměnou režimu nebo revolucí?

Jsem v této věci docela skeptický. Nedomnívám se, že současnou situaci v Bělorusku můžou vyřešit volby. Ne z toho důvodu, že by demokratická opozice nebyla připravena vyhrát, ale protože Lukašenkův režim došel v potlačování občanské společnosti až tak daleko, že už nemůže couvnout. Lidé, kteří pro režim aktivně pracují, chápou, že každé uvolnění poměrů bude mít za následek radikální změnu.

Někteří úředníci v administrativě mají na rukou krev. Vznikla také celá řada pololegálních ozbrojených složek, které jsou bez další kontroly přímo podřízené několika osobám ve vedení státu, především prezidentu Lukašenkovi, a jednají na jejich rozkaz. Mají za úkol čistit politický prostor a likvidovat osoby pro režim politicky nebezpečné. V minulosti zmizelo beze stopy několik opozičních aktivistů a všechno nasvědčuje tomu, že tyto jednotky jsou do únosů zapletené.

A: Běloruská společnost tedy příliš stabilní není.

Neznám jinou společnost, která by byla více rozdělená. Je v ní obrovské vnitřní napětí mezi lidmi, kteří prahnou po svobodě a demokratickém uspořádání, a starým promoskevským byrokratickým aparátem. Pro jeho členy znamená jakákoliv změna krach osobního a sociálního postavení, pro řadu osob dokonce nebezpečí trestního stíhání za hrůzostrašné krvavé události, které způsobily.

A: Je běloruská opozice vůbec připravená na případnou změnu poměrů? Velké napětí hrozí velkým chaosem.

Neptám se, jestli jsou opoziční skupiny disidentů připravené na převzetí moci a vedení demokratického státu. Oni prostě připraveni být musejí. Neexistuje alternativa. Oproti východní Evropě máme zpoždění patnáct let, dokonce i Ukrajina se odpoutala od sovětského prostoru a je na cestě na Západ. Ale je samozřejmé, že realizace demokratické politiky bude u nás probíhat těžce a problémově.

Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

A: Mají ale disidenti skutečně nějakou představu, co bude následovat po převratu? 

V opozičních disidentských kruzích je řada odborníků, kteří se věnují programům transformačních změn v různých oblastech. Existují návrhy na novou ústavu, na nový trestní zákoník, na reformu ministerstva spravedlnosti. Otázkou je, do jaké míry má smysl připravovat nějaký detailní program ekonomických reforem, protože svět se v oblasti ekonomiky mění příliš rychle. Ta rychlost se týká i běloruské ekonomiky. Rámcové myšlenky samozřejmě jasné být musí.

A: Pro český disent byla hodně určující osobnost Václava Havla. Je podobný disident-filozof i v Bělorusku?

Neznám v běloruské opozici nikoho formátu Václava Havla. Staří Bělorusové, významní spisovatelé a filozofové, kteří měli rozhled a zkušenosti, nám umírají. I vzhledem ke stavu vzdělání v posledních pětadvaceti letech se bohužel neobjevil nikdo takové velikosti. Ale znám řadu zajímavých a intelektuálně vybavených běloruských filozofů a intelektuálů a doufám, že ti lidé časem vygenerují myšlenky, které umožní běloruskému národu úspěšný rozvoj a zapojení se do západní civilizace.

DOKONČENÍ ROZHOVORU NAJDETE ZDE

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Kosovo uznává méně než 100 ze 193 států OSN, uznání stáhla Ghana

Uznání Kosova už stáhlo 16 zemí, a nezávislost této bývalé jihosrbské provincie tak nyní podporuje méně než 100 ze 193 členských států OSN. O víkendu přišla do Bělehradu příslušná nóta z Ghany, informovala agentura Tanjug.

Srbsko tím zaznamenalo další úspěch ve svém diplomatickém úsilí přesvědčovat země, které uznaly nezávislost Kosova, aby od tohoto svého rozhodnutí ustoupily. Priština to ostře kritizuje a loni kvůli snaze Srbska o její diplomatické blokování zavedla stoprocentní cla na dovoz srbského zboží.

Zdroj: ČTK
Další zprávy