Vietnam, od našeho spolupracovníka - Anh se po dlouhých pěti letech podařilo kontaktovat rodinu. Zoufalí rodiče se obrátili na neziskovou organizaci Blue Dragon, která tři měsíce hledala jehlu v kupce sena - vietnamskou dívku ztracenou v Číně. Začala nejnáročnější operace v její historii.
Plán nejprve překazila pandemie covidu, zavřené hranice a omezení v Číně. Pracovníci Blue Dragon strávili dlouhé týdny uklidňováním Anh po telefonu, že pomoc skutečně přijde. Nakonec se povedlo ji přivézt zpět rodičům, další detaily však organizace z obav o bezpečnost nezveřejňuje. "Roky, které strávila v otroctví, měly být jedny z nejšťastnějších v životě. Překupníci jí je vzali a to mi trhá srdce," komentoval akci jeden ze zachránců.
Děsivý a bohužel i typický příběh začal, když za rodinou přišla sousedka, že má pro Anh dobrou práci v nedalekém Ho Či Minově Městě. Chudí rodiče byli nadšení. Naoko přátelská známá z vesnice ale Anh prodala pašerákům s mezinárodními vazbami. Odměny za zprostředkovávání se pohybují kolem dvou až tří tisíc korun, průměrná finální suma za prodej lidského života 25 až 50 tisíc.
Vietnam je v současnosti známý především jako populární turistická destinace. V rozvojovém světě představuje skutečný zázrak, země byla po několika desetiletích válek s Francouzi, japonské okupaci a devastující americké válce zničená a traumatizovaná. Z jednoho z nejchudších států světa se přesto během dvou generací stala středně příjmová země. Ekonomika jen za poslední dekádu odhadem vzrostla o 60 procent. Vietnamci stále žijí pod přísným dohledem autoritativní komunistické strany.
Obchodování s lidmi je nyní pro vládu prioritou a na jeho řešení je vyčleněn značný rozpočet. Navzdory závazku je ale počet obětí, které stát identifikoval a kterým poskytl pomoc, velmi nízký a počet stíhání se rok od roku snižuje.
Občanská společnost se také snaží bojovat, i když zatím existuje jen velmi malý počet neziskových organizací, které se touto otázkou zabývají. Všechny úzce spolupracují s vládou. Ředitel australsko-vietnamské organizace Blue Dragon Đỗ Duy Vi ví o rizicích obchodování s lidmi hodně, jako teenager žil v hanojských ulicích a pracoval jako čistič bot. "Říkávali nám děti špíny. Lidi vás podvádějí, párkrát mě zmlátili a okradli. Mohl jsem dopadnout špatně," vysvětluje dnes pětatřicetiletý muž s tím, že děti na ulicích patří mezi nejohroženější skupiny obyvatel.
Jsou snadný cíl pro gangy, které je využijí na doručování drog, krádeže nebo výběr dluhů. Některé jsou sexuálně zneužívány a Vi zdůrazňuje, že v tomto směru jsou zranitelnější spíše dívky a ženy: pracují například v karaoke barech, které slouží k prostituci, jiné jsou prodány jako nevěsty do Číny. To ilustrují i globální statistky a odhady, podle Global Slavery Index 71 procent všech obětí obchodování s lidmi tvoří ženy. Mezinárodní organizace práce odhaduje roční objem obchodu s lidmi na zhruba 150 miliard dolarů, což z něj činí druhý nejlukrativnější černý trh na světě.
Zastrašování a nátlak
Jeho obětí se stal podle organizace Blue Dragon i dvanáctiletý vietnamský chlapec. "Měl otce ve vězení, matka pracovala v jiné provincii a on, coby nejstarší z pěti sourozenců, měl za ostatní zodpovědnost. Odjel s kamarádem do dva tisíce kilometrů vzdáleného Ho Či Minova Města za prací a skončil ve sweatshopu (provizorní textilní dílna, pozn. red.), kde pracoval do úmoru tři roky. Nesměl chodit ven, spal na podlaze, nedostával výplatu," vypráví Nguyen Thu Thuy z této neziskovky.
Zmiňuje také, že častým trikem vůči zranitelným lidem je "schovávat" jim výplatu pod záminkou bezpečnosti, než pojedou domů. Chlapec ani po třech letech ale žádné peníze nedostal, pak se ho podařilo zachránit. Organizace takto osvobodila více než 350 dětí, z toho 200 chlapců, před pracovním a sexuálním vykořisťováním ve Vietnamu a sousedních zemích.
Jedna z oblastí, kde Thuy pracuje, je vietnamská provincie Dien Bien na hranicích s Laosem. Region známý především vítěznou bitvou u města Dien Bien Phu a drtivou porážkou Francouzů (kde padlo i mnoho Čechoslováků), je dnes nejchudší a nejméně rozvinutou částí země. Mezi ohrožené skupiny tu patří dospívající, lidé s menšími příjmy a etnické menšiny, které ve Vietnamu tvoří asi 15 milionů lidí.
Sociální pracovníci Blue Dragon tu kladou velký důraz na prevenci, například na středních školách. Pašeráci potenciální oběti obchodu s lidmi využívají například internet. Thuy popisuje případ dvou studentek, které chtěly odjet za "kamarádem", kterého znaly jen z Facebooku a dlouho si s ním povídaly. Pozval je na nákupy u hranic s Čínou. Byl už večer, seděly a čekaly na taxík, který pro ně poslal. Naštěstí šel okolo jejich učitel a zachránil je. Thuy líčí, že pokud děvče takto někam odjede, může na ni čekat skupina mužů. Posadí ji na motorku mezi sebe nebo do auta a v té situaci už nastupuje zastrašování a násilí. Nemusí být hned fyzické, stačí hrubost a nátlak. Jedno či dvě děvčata proti čtyřem mužům moc nezmohou.
Vedle osobních oslovení možných obětí skrze sousedy a blízké jsou sociální sítě a mobilní aplikace ideálním způsobem, jak lidi obelhat. Využívají se falešné profily, často s atraktivními fotkami, pašeráci a obchodníci s lidmi například předstírají, že jsou policisté, podnikatelé či potenciální partneři. Snaží se spřátelit a navázat důvěrný kontakt.
"Když se ptáme děvčat ve školách, kolik mají takových přátel, může to být třeba tisíc a většinu z nich nikdy neviděly. Po nějaké době psaní přijde nabídka: vezmu tě nakupovat, vezmu tě na rande, vezmu tě na pěkný výlet či nabízím dobře placenou práci, pomůžeš rodině," popisuje častou praxi Thuy. Situaci výrazně zhoršila pandemie. Organizace zná případy dívek, které byly takto prodány do nevěstinců v Barmě a dalších zemích Asie.
Nový zákon jako naděje na změnu?
Vietnam nyní chystá revizi zákona o obchodování s lidmi, která by měla mnohem lépe reflektovat skutečnost, odpovídat reálným potřebám i mezinárodním standardům. Důraz je kladen i na podporu obětí a zlepšení jejich současného nevyhovujícího postavení před zákonem.
Aby byl nový zákon co nejkvalitnější, konají se po celé zemi konzultační workshopy, kterých se účastní příslušníci bezpečnostních složek, justice, sociální pracovníci i pracovníci organizace Blue Dragon. Jejich pozice je jedinečná, žádná jiná mezinárodní neziskovka na ně nemá přístup. S Blue Dragon spolupracuje i Diakonie ČCE, společně se snaží kromě změny zákona i poskytovat školení pro bezpečnostní složky, aby jejich příslušníci znali specifika vyšetřování obchodování s lidmi a uměli citlivě jednat s oběťmi.
Život na kůlech
Pandemie výrazně zvýšila rizika obchodování pro obyvatele Vietnamu obecně, nejvíce právě v chudých provinciích, jako je Dien Bien. Část z nich žije ze dne na den nebo jen s velmi malými úsporami. V zablokované ekonomice a přísných lockdownech se mnoho lidí muselo poohlížet po nových zdrojích příjmů. Ve velkých městech a průmyslových zónách byla uzavřena staveniště, místní obchody, továrny, školy, tradiční trhy a dokonce i veřejná doprava. Lidé z provincií často úplně přišli o práci.
Příkladem vysokého ohrožení je i Hoa z vesnice nedaleko laoských hranic (Jméno bylo z bezpečnostních důvodů změněno, pozn. red.). Mladá žena bydlí v dřevěném domě na vysokých kůlech s plechovou střechou. Vnitřek je směsicí modernity a tradičního života, v jediné rozlehlé místnosti je i lednice a televize se satelitem, osvětlují ji LED žárovky. V jednoduché oddělené kuchyni se ale stále vaří na ohni, jako po staletí. Manžel Hoa pracuje v Hanoji na stavbách a domů se dostane jednou za rok. Pár má dvě děti, obě těžce nemocné, jedno s rakovinou. Většina úspor tak jde na léčbu.
Hoa patří mezi typické potenciální oběti falešných nabídek zaměstnání. Nejohroženější obyvatele provincie hledají sociální pracovníci Blue Dragon a poskytují jim nejen poradenství, ale i materiální pomoc - školné či příspěvky na hospodářství. Příběh této rodiny dobře ilustruje koncentraci sociálních problémů a nejistot, kterou zhoršila pandemie a která vede lidi do osidel obchodníků s lidmi a pašeráků.
Skutečný rozsah obchodu s lidmi ve Vietnamu nikdo netuší, nejvíce ale dopadá na ty nejzranitelnější. Proti nim stojí ekonomicky i politicky silné mafie a velmi sofistikované formy podvodů. Oběti se často bojí vypovídat. Soudy navíc potrestaly jen velmi málo překupníků. Podle ředitele Blue Dragon je řešením problému vzdělaná populace, která rozpozná triky pašeráků a obchodníků s lidmi a změna přístupu k obětem, jak ze strany policie, tak komunit. Oběti také potřebují nové šance na normální život. Podobně, jako to zažil Đỗ Duy Vị, když se z dítěte ulice stal ředitelem neziskové organizace.
