Pchjongjang - V roce 1965 sloužil seržant americké armády Charles Robert Jenkins v Jižní Koreji. Jedné lednové noci se posilnil deseti plechovkami piva a odkráčel k demilitarizovanému pásmu dělícímu obě poloviny Korejského poloostrova. Po chvíli překročil hranice do komunistické KLDR.
Později uvedl, že se chtěl vyhnout službě ve Vietnamu a na sovětské ambasádě v Pchjongjangu požádat o azyl v Moskvě, aby mohl být následně vyměněn za některého ruského přeběhlíka do USA.
To se ale nestalo. Jenkins nakonec strávil v Severní Koreji bezmála 40 let. Učil severokorejské agenty anglicky a dokonce hrál v severokorejských propagandistických filmech "zlé Američany".
A hlavně: Potkal zde životní lásku, díky které peklo totalitního režimu přežil.
Devatenáctiletou studentku zdravotní školy Hitomi Sogaovou unesli Severokorejci ze západojaponského ostrova Sadó v srpnu 1978, když byla se svou matkou nakupovat.
Tři muži ji odvlekli ke člunu a převezli na loď kotvící u pobřeží, která později zamířila k Pchjongjangu. Také Hitomi měla pomáhat s přípravou agentů KLDR na speciální mise.
Jenkins pobýval první roky v Severní Koreji ve vězení, kde potkal další tři americké zběhy. Jeden z Američanů James Joseph Dresnok i severokorejští bachaři ho často bili, vyhrožovali mu smrtí a jednou mu dokonce odstranili nápis U.S. Army, který měl vytetovaný na paži. Bez anestetik.
Po sedm let pak musel společně s ostatními zběhy studovat denně osm hodin spisy zakladatele KLDR Kim Ir-sena. Teprve pak jej pustili. Pobýval ve vlastním, skromném domě poblíž Pchjongjangu, byť pod permanentním dohledem tajné policie.
Nikdy jsem nespatřil nic tak krásného
Počátkem roku 1980 mu agent, jenž na něj dohlížel, oznámil, že se k němu nastěhuje mladá žena asijského původu, kterou bude učit anglicky.
Když mu Hitomi pod jejím korejským jménem Min Hje-gjeong o několik měsíců později přivezli, museli mercedes, v němž mladá Japonka cestovala, zapřáhnout na posledním úseku cesty za buldozer. Ten automobil přetáhl přes most, zaplavený rozvodněným potokem.
Cesta byla rozblácená a Hitomi měla jen střevíčky s jehlovými podpatky, a tak Jenkinse požádali, aby jí půjčil své gumáky. Když se objevila v jeho dveřích, Američan vůbec nevnímal řidiče a agenta tajné služby, kteří ji přivedli.
"Nikdy jsem nespatřil nic tak krásného," napsal o mnoho let později ve svých memoárech nazvaných Zdráhavý komunista. "Měla na sobě bílou blůzu a bílou sukni a vypadala jako bytost z jiné planety," rozplýval se.
Hitomi byla vystrašená, řekli jí, že bude žít s jinou japonskou dívkou, a teď ji čekal Američan. První týden proto vůbec nevycházela ze své ložnice a jídlo, které jí Jenkins vařil, odmítala.
Zběh jí po počátečním okouzlení začal podezřívat, že s režimem spolupracuje a že z něj má tahat informace. Zmátla ho její mimořádně dobrá korejština. I když mu jeho "dohlížitel" řekl, že si může dívku "nárokovat", choval se k ní hezky.
Tři krabičky cigaret denně
Na agentku byla ale Hitomi příliš bázlivá a nezapadala vůbec do případné role, kterou by měla hrát. Když jí Jenkins pustil na rádiu japonskou stanici, vyděsila se a vykřikla, že je oba zabijí. Aby dívku uklidnil, hrával s ní karty a vysvětloval jí anglickou gramatiku. Hodně kouřili, první měsíc i tři krabičky denně.
Jenkins učil Hitomi psát latinkou, vedl jí přitom ruku. Pomalu si tak získával její důvěru a ona jeho. Při první návštěvě města Japonku vyzval, ať mu řekne, co jí má koupit. Vybrala si deštník. Pořídili si rovněž obrovskou láhev saké, která jim vydržela několik měsíců, každý den si dali skleničku.
Několik týdnů poté, co dorazila do jeho domu, se vzali. Na rozdíl od ostatních unesených dívek Hitomi svolila k sňatku dobrovolně. Na svatbě museli s přítomnými agenty zpívat píseň oslavující tehdejšího vůdce KLDR. Když ale byli sami, Jenkins mladé ženě dával nepokrytě najevo, co si o severokorejském režimu myslí.
"Řekl jsem jí, že potřebujeme jeden druhého," vzpomínal po letech. "A že ji budu chránit."
Brzy se přestěhovali zpět do Pchjongjangu do bytu, ve kterém nebyla tekoucí voda a v zimě v něm mrzli. Na dvorku pěstovali zeleninu a chovali kuřata. Přídělový systém, který Severní Korea zavedla, začal tehdy kolabovat.
Od prvního dne po svatbě si večer před spaním vždy přáli dobrou noc každý v rodném jazyce toho druhého. Hitomi říkal "ojasumi!" a ona odpovídala "good night!". Tento rituál zachovávali po dlouhé roky.
Manželství o téměř dvacet let staršího Američana a japonské ošetřovatelky zůstalo harmonické, po čase se jim narodily dcery, Mike a Brinda.
Vypadal o deset let starší
V roce 2002 se Kim Čong-il tehdejšímu japonskému premiérovi Džuničiró Koizumimu přiznal, že KLDR v sedmdesátých a osmdesátých letech unesla třináct japonských občanů. Pěti z nich nabídl desetidenní návštěvu Japonska. Žádný z pětice se už do Pchjongjangu nevrátil.
Byla mezi nimi i Hitomi.
Sgt Charles Jenkins and Hitomi Soga: How forced marriage saved a US defector in North Korea. https://t.co/jHM29zbM0h pic.twitter.com/svf4iQv0uI
— Nick Spence (@Nickfromupnorth) December 14, 2017
Jenkins, který dlouho nevěděl, zda není v Japonsku zadržována proti své vůli, ji i s oběma dcerami následoval o dva roky později. Se svolením severokorejského režimu vycestoval do Indonésie.
Stranický kádr, který si ho před cestou pozval, mu na schůzce dal s sebou pět lahví likéru ginseng, karton cigaret a dva tisíce dolarů.
Před odjezdem vzdal hold soše Kim Ir-sena a na letišti v Jakartě se pak za přítomnosti televizních kamer znovu setkal s Hitomi. Bylo mu čtyřiašedesát, nedobrovolný pobyt v KLDR způsobil, že vypadal o deset let starší.
Jsem seržant Jenkins a hlásím se
S cestou souhlasil mimo jiné proto, že Jakarta neměla s USA podepsanou smlouvu o vydávání osob. Jedenáctého září 2004 nicméně z vlastní iniciativy odjel na americkou základnu Camp Zama.
"Pane, jsem seržant Jenkins a hlásím se," salutoval v šedém civilním obleku podplukovníkovi Paulu Nigarovi, který jej na základně přijímal.
Americký vojenský soud nad ním vynesl rozsudek - třicet dní vězení. Za dezerci a pomoc nepříteli přitom hrozí v USA až doživotí, Jenkins se zcela nepochybně vykoupil pomocí cenných informací o severokorejském režimu, které mohl vojenské rozvědce předat.
S Hitomi a dcerami se pak odstěhoval na ostrov Sadó, kde získal zaměstnání v místním středisku pro turisty, prodával rýžové sušenky a hojně pózoval fotografům.
"Když se na to teď dívám zpětně, byl jsem blázen," přiznal v roce 2005 v rozhovoru s televizní stanicí CBS. "Jestli je v nebi nějaký Bůh, postaral se, abych tímhle vším prošel," řekl.
Jenkins žil s Hitomi na ostrově dalších dvanáct let. Zemřel letos 12. prosince na srdeční slabost. Bylo mu 77 let.
