Přestože se dnes srbský premiér Vojislav Koštunica stal historicky prvním srbským vládním činitelem, který navštívil Chorvatsko od začátku války na Balkáně, chorvatská média si jeho příjezdu příliš nevšímají. Důvodem jsou především zlepšené vztahy mezi Srbskem a Chorvatskem a jejich společné směřování do Evropské unie.
Právě vztahy mezi Záhřebem a Bělehradem jsou v etnicky nestabilní oblasti balkánu považovány za klíčové.
"Spojují nás stejné politické cíle a stejná vize budoucího fungování regionu - politika, ekonomika a kultura," řekl Vojislav Koštunica před příjezdem do Záhřebu.
Krvavá cesta k nezávislosti
Vyhlášení chorvatské nezávislosti 25. června 1991 bylo prvním krokem ke krvavé válce mezi Srbskem a Chorvatskem. Čtyři roky bylo Chorvatsko zmítáno občanskou válkou a nic na tom nezměnilo ani uznaní chorvatské nezávislosti mezinárodním společenstvím na počátku roku 1992. Teprve o šest let později obnovila Chorvatská republika suverenitu nad celým svým územím.
Zlom v chorvatské a současně i srbské vládě nastal ve volbách v roce 2000. Vítězství reformistů a nacionalistický ústup z pozic nastartoval cestu k mírovému soužití na Balkáně. Obě strany začaly prosazovat politiku úzké spolupráce, začlenění do EU a oživení ekonomiky.
K první návštěvě chorvatského prezidenta v Bělehradě došlo v roce 2003. Chorvatský premiér Ivo Sanader ho následoval rok poté a Bělehradu přislíbil kromě ekonomické spolupráce i zlepšení postavení menšin.
Dlouhá cesta do EU
Chorvatsko minulý měsíc zahájilo rozhovory o přistoupení k Evropské unii, které je naplánováno na rok 2009. Bělehrad má cestu do Unie o něco delší, jako přidružená země EU má vstup naplánován do roku 2015. To vše za předpokladu, že vnitropolická situace v zemi, stejně jako vztahy se sousedy budou pokračovat v nastoleném kurzu.
Na nutnost spolupráce upozornil včera chorvatský premiér Ivo Sanader:
"Jak máme v budoucnosti spolupracovat se všemi zeměmi EU, když momentálně nejsme schopni spolupracovat v této části Evropy".
Neradostná minulost
Minulost obou národů však není radostná. V období 1991-1995 zmizelo 1 200 chorvatských občanů, dvě třetiny chorvatských Srbů byly nuceny opustit své domovy a jen část z nich se po roce 1995 vrátila.
K tragické situaci na Balkáně je třeba dodat, že deset let po skončení války v Bosně a Hercegovině se stále pohřešuje 14.600 lidí. Jen v Bosně v letech 1992 až 1995 bylo zabito na čtvrt milionu lidí a 1,8 milionu jich přišlo o domov. Obě země jsou také nuceny vydat své válečné zločince haagskému soudu.
