Londýn - Až do listopadu bude v Londýně na repertoáru komedie Večeře se Saddámem.
Její autor Anthony Horowitz patří ke kritikům invaze do Iráku v roce 2003 a trápí ho, že kritické hlasy utichají. Doufá, že je znovu probudí třeba touto satirou, v níž se bývalý irácký prezident Saddám Husajn pozve těsně před zahájením invaze do obyčejné irácké rodiny. Diktátor tak chce ukázat solidaritu s národem.
V rodině, která zápasí s bídnými životními podmínkami, jeho zjevení vyvolá komplikace provázené množstvím humorných situací.
Prezidenta je nucena 19. března 2003 přijmout rodina Ahmada Alávího. Ten pracuje jako dozorce na stavbě, jíž se má rozšířit mešita, která je zjevně jediná ve městě. Aláví odmítá věřit zprávám, podle nichž už byly na Irák vypáleny řízené střely.
Jeho žena Sámira běhá nešťastně ulicemi, aby sehnala těžce dostupné jídlo a další nezbytnosti k přípravě večeře. Dcera Rana je studentka zasnoubená do odpudivého, avšak bohatého snoubence Džamála. Miluje však herce Saída, který momentálně nemá práci.
Příběh se odehrává v bytě, v němž chybí jídlo, není k dispozici elektřina a kde páchne ucpaný záchod. Situace, kterou při návštěvě prezidenta nikdo nepotřebuje.
Horowitz je autorem také průvodního programu ke své hře. Sděluje v něm, že iráckou válku, která začala 20. března 2003 a vedla k Saddámově svržení, považuje za "největší nedořešený skandál" svého života, který už lidi nudí. A klade si otázku, zda jeho komedie bude schopná obnovit původní rozhořčení.
V prvním dějství se představuje město poznamenané nedostatkem. Sámiře se sice podaří sehnat svíce, avšak nikoli zápalky. Přivolaný instalatér potřebuje k opravení záchodu vodu, jenomže na Alávího ještě nedošla řada, aby u něj vykopali studnu.
S příchodem Saddáma, jehož hraje Steven Berkoff, se atmosféra změní. Prezident překypuje pozorností vůči paní Alávíové, přičemž drsně hrozí jednomu z členů vojenského doprovodu, který si dovolí v jeho přítomnosti zívnout.
Když Rana otevře otázku chemického útoku na kurdskou Halabdžu v roce 1988, zeptá se Saddám: "Jsem příšera, nebo muž?" Pravda je samozřejmě obojí a Saddám začne vysvětlovat, že je produktem mocností, které se ho snaží sesadit.
Při některých žertech ve druhém dějství se diváci válejí smíchy, avšak přichází poslední scéna, v níž je slyšet začátek bombardování. A ta naznačuje, že monstra jsou na obou stranách a že oběťmi jsou obyčejní Iráčané. Na repertoáru divadla Menier Chocolate Factory je hra do 14. listopadu.
