Nádherně čisté moře, uklizené pláže, desítky nově otevřených hotelů a nově zaletovaných menu v restauracích. A hlavně: máte tu klid.
"Bílí" turisté se dosud na Srí Lanku nevrátili. Na plážích jich potkáte hrstku, v celé rozlehlé Unawatuně, městečku ležícím v zálivu jižně od Galle, jich odhadem pobývají dvě stovky. A to už skončily monzuny a právě prosinec je dobou, kdy tu obvykle byla turistická sezóna v plném proudu.
Pro zemi, v níž peníze z turistického ruchu představovaly až pětinu hrubého domácího produktu, je to rána téměř srovnatelná s další vlnou tsunami.
Strach z duchů...
"Situace není dobrá. Tedy ve vnitrozemí jsme na památkách odliv klientů až tak nezaznamenali. Ale tady na pobřeží..." výmluvně kroutí hlavou V. P. Chandralal z Ceylon Tourist Board, která zastřešuje cestovní ruch zde na jihu. "Víte: Já si nemyslím, že by se Evropané či Američani báli nové vlny tsunami. Asi mají spíš strach, že jsme nestihli připravit zázemí."
Chandralal přemýšlí, jaké turisty vlastně ve své kanceláři viděl. Hlavně mladé Evropany batůžkáře, kteří přijíždějí jako dobrovolníci pomáhat. Mimochodem: Ti tu vytvářejí úplně nový význam slova cestovní ruch. VÍCE ČTĚTE ZDE.
Ale třeba Japonce či Korejce tu letos ještě neviděli. Prý proto, že Asiaté nejezdí tam, kde zemřelo mnoho lidí. Bojí se duchů.
Ze stejného důvodu váhala nad místem své dovolené i Karen Schillerová, pětadvacetiletá Němka z Frankfurtu. "Nebojím se duší zesnulých. Ale přišlo mi hloupé jet se radovat do místa, kdo vloni zemřelo tolik lidí. Nakonec jsem si řekla, že přijet je možná nejlepší způsob, jak pomoci." V ledvince pak loví letenku a ukazuje: I pro cestu sem si vybrala srílanské aerolinie.#reklama
...nebo z nepohodlí?
Místní lidé si však myslí, že hlavním důvodem, proč tu turisté zkrátka nejsou, je strach z nepohodlí. Z toho, že se za rok nestačilo vše opravit.
Šeptem dodávají, že místní vláda nedělá dost proto, aby reputaci ostrova napravila. Možná je prý výhodnější držet image rozbité země a čekat na stovky tisíc dolarů ze zahraniční pomoci.
"Slyšel jsem v rádiu, že Thajsko dalo už miliony na reklamní kampaň. Taky pořádali Miss world, tam je vždy hodně vidět o krásách země. O Srí Lance však v rádiu neslyším nic," krčí rameny unawatunský rodák Lakshman Karunarathne.
Lakshmanovi nic neunikne. Celé dny tráví u přístroje, poslouchá zprávy padesáti rozhlasových stanic celého světa. A jestli si myslíte, že neví, že měl Stanislav Gross v Česku korupční aféru, pak se pletete. VÍCE O LAKSHMANOVI ČTĚTE ZDE.
Lepší než dřív
Je dnešní Srí Lanka rozbitá země? Na první pohled to tak může vypadat. Kolem cest se vrší haldy odpadků, často je vidět rozpadlý, opuštěný dům. Jenže taková byla Srí Lanka i dříve. Odpadky se prostě čas od času spálí a ruiny zarostou trávou, tak proč se o ně starat.
"Naopak. Kdo Srí Lanku znal i v dřívějších letech, musí být nyní nadšen. Začal se uklízet i nepořádek, který tu předtím nikomu nevadil," usmívá se Martina Králová, Češka, která na ostrov přijíždí pravidelně.
Unawatuna podle ní nikdy nevypadala tak dobře, jako dnes. A pěkně působí i na nás: čerstvě zrekonstruované hotely hrají všemi barvami, nové lodě svítí čerstvým nátěrem, v noci na pláží svítí vatry a prolámaná cedule "Disco tonight" - ta samá, která se loni po 26. prosinci válela v bahně před podnikem King Fisher - opět zve k tanci v písku.
"Prvních deset pokojů jsem dokázal otevřít už v dubnu. Od té doby rekonstrukce pokračují, máme všechno: telefony, internet, teplou vodu. Ale lidí jezdí málo," stýská si Deepal Yatavara, majitel hotelu Sea View kousek od pláže. "Opravdu doufám, že leden a únor budou lepší. Zatím je tu pár lidí." PŘÍBĚH DEEPALA YATAVARY ČTĚTE ZDE.
A doufá i dívka Thushari, která pracuje v Unawatuně v cestovní kanceláři Happy Tours. Nabízí cesty na safari, za památkami, kamkoli. "Ano, chodí sem lidi. Za týden tak šedesát lidí. Na internet," ukazuje ke třem počítačům. "Ale třeba v neděli nepřišel vůbec nikdo. A na výlet jsme za týden nalákali jen tři lidi."
No tourist, hungry
Podobně špatná čísla potvrzují i další místní živnostníci. Třeba majitelé obchůdků s pestrobarevnými sarongy, s dřevěnými maskami. Prodejci kokosů. Muž, který bezcílně bloumá mezi prázdnými lehátky na pláži s krajtou kolem krku a opičkou na řemínku: "No tourist, no money, hungry."
Vlézt do jednoho z krámků znamená skoro povinnost něco si koupit. "Zemřela mi maminka. Živím teď velkou rodinu. Máte maminku? Vyberte jí dárek ode mě, od Nashingi," říká prodavačka batikovaných blůzek.
Turistů je méně a tak je potřeba z nich dostat o něco více. Zvýšily se ceny za místní přepravu tuk-tuky. Vzrostla i cena kokosových ořechů prodávaných všude u cest. Dražší je koneckonců i ta batikovaná blůzka, kterou vezeme do Prahy.
