Kolín nad Rýnem - Třetí zářijový týden sledoval celý svět bez dechu pád vysloužilého amerického satelitu UARS, který ale nakonec dopadl na Zemi, aniž by nadělal sebemenší škody a hlavně aniž by si toho někdo pořádně všiml.
Podle Severoamerického úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) shořela většina trosek satelitu v atmosféře někde mezi státem Oregon a Havajskými ostrovy, zbytek spadl do moře u Americké Samoy.
Teď se čeká na pád dalšího umělého tělesa vyslaného před lety do vesmíru. Ani o něm se přesně neví, kdy a především kam dopadne.
Rentgenová observatoř Rosat, kterou vyslala na orbit v roce 1990 německá obdoba NASA, agentura DLR sídlící v Kolíně nad Rýnem, pomalu klesá při každém obletu z jedné orbity na druhou k Zemi.
"Satelit má spadnout někdy mezi 20. a 25. říjnem," říká ředitel DLR Jan Wörner Glück. Problém spočívá v tom, že ani tentokrát nikdo neví, kde to bude. Němečtí astronomové udávají široký pás území mezi 53. stupněm severní a 53. stupněm jižní šířky.
A vzhledem k tomu, že časový rozptyl dopadu dva a půl tuny vážícího satelitu vědci stanovili na pět hodin, může observatoř spadnout v uvedeném pásu kdekoli. Pohybuje se totiž stále takovou rychlostí, že za pět hodin zeměkouli obletí šestkrát.
Lidé žijící v uvedené zeměpisné šířce se při jasné večerní obloze mají na co těšit. Přibližně třicet kusů o celkové váze 1,6 tuny by mělo dopadnout v pásu širokém osmdesát kilometrů na zeměkouli, zbytek shoří v atmosféře.
Podle Glücka však šance, že by některý z úlomků, které se ve finální fázi budou pohybovat rychlostí 400 kilometrů v hodině, někoho zasáhl, je na úrovni čtyř setin procenta. Zčásti se bude jednat o vůči hoření velmi odolné kusy keramického skla zerodur.
Rosat měl být původně vynesen na oběžnou dráhu pomocí amerického raketoplánu Challenger. Ten se ale 28. ledna 1986 zřítil krátce po startu, přičemž zahynula jeho kompletní sedmičlenná posádka. Novou observatoř proto dopravila do vesmíru až raketa Delta-2 1. června 1990.
Už v okamžiku, kdy se Rosat ocitl na orbitě, ale bylo zřejmé, že se satelit nikdy nebude moci vrátit na Zemi "kontrolovaně" a že se naopak v konečné fázi svého letu zřítí a z větší části shoří v atmosféře.
Původně k tomu mělo dojít v únoru 1999. Vzhledem k redukované sluneční aktivitě se tak ale stane až teď.
